Český jazyk a literatura

Maturitní otázky

3 : Vznik a rozvoj literatury v době od 9.století do 14. století ( Počátky písemnictví u nás )

Konstantin a Metoděj – Velkomoravská říše – význam : politický,

Náboženský ( křesťanský ), laterální ( hlaholice )

Písemnictví staroslovanské a latinské

„Proglas“

přechod od staroslov. literatury k latinské literatuře

pronikání češtiny – kroniky ( Kosmas – „Kronika Česká“ – psána latin)

vznik česky psané literatury – lyrizace, demokratizace ( Karel 4: univ. )

Glosy a bohemika – poznámky česky

Alexajdriada – epos – české dějiny, Dalimilova kronika

1468 –„Kronika Trojánská“ – Plzeň

pol. 9. st.

Velká Morava, pronikání křesťanství - 1. ze západu (z východofrancké říše, expanze), 2. z východu (z Byzance)

863 – příchod Konstantina–Cyrila a Metoděje (Soluň) význam : 1. politický (hráz proti francké expanzi), 2. náboženský (křesťanství v jazyce,slovanském), 3. literární (základ slovanského písemnictví)

staroslověnština – 1. slovanský kulturní jazyk

hlaholice (z malé řecké abecedy) – 1. slovanské písmo, mladší cyrilice – základ azbuky

nejstarší texty – náboženské a bohoslužebné, srozumitelné lidu

Proglas - předmluva k překladu evangelia (Konstantin), nejstarší dochovaná slovanská báseň; program cyrilometodějské mise, ideová a společenská závažnost : proklamuje nutnost vzdělanosti, právo na kulturu v srozumitelném jazyce = počátek demokratizace kultury, básnická krása : přenesená pojmenování (zvl. přirovnání), oslovení

Kyjevské listy - hlaholicí psaný zlomek misálu (mešní knihy) – v originále

®ivot Konstantina – Cyrila, ®ivot Metoděje (dříve Panonské legendy) vrchol literární činnosti pozdně velkomoravského období, obrana díla obou bratří, životopisy život = vyprávění historické, životopisné, v próze, bez zázračných a fantastických prvků (na rozdíl od legendy)

Paterik (Knihy otců) – vyprávění o mniších, vzdělavatelná četba

Zákon sudnyj ljudem (pro laiky) a Nomokánon (církevní předpisy) = právnická literatura

modlitby, překlady částí bible

Po smrti Metodějově zákaz staroslověnské bohoslužby; staroslověnská kultura přetrvala jen v Sázavském klášteře (kulturní centrum přemyslovského státu) – do 11. st.

poč. 12. st. – pol. 13. st.

Kosmas, Kronika česká (Chronica Boemorum) – 12. st.
– autor (1045 – 1125) – děkan svatovítské kapituly, vzdělanec
– téma : české dějiny od nejstarších mytických dob; 3 knihy (části)

– prameny: nejstarší příběhy z doby pohanské (”bájné podání starců”)  vyprávění pamětníků  zážitky Kosmovy

– styl : živé vypravování, přímá řeč (dialogy), podrobné charakteristiky postav, citáty z římských autorů, próza prokládána časoměrnými verši; zábavné historky, líčení bitev  dílo nejen historické, ale i umělecké (herojská kronika)  cesta k zesvětšťování literatury

– 1. dílo kronikářského typu (3. kniha), 1. dějiny národa

– vlastenecký ráz (Kosmas myslí česky  bohemika = česká slova v latinském textu)

– tendenční dílo – straní katolické církvi, zachycuje úspěchy Přemyslovců, chybí záměrně zmínka o slovanské vzdělanosti

kronika – literární žánr, popis jednotlivých událostí v chronologickém sledu;styl prostý, věcný

pronikání češtiny – glosy (vpisy do latinských rukopisů, poznámky, překlady), např. Svatořehořské, Vídeňské

2. česká duchovní píseň Svatý Václave

přelom 12. a 13. st.

– světec zobrazen jako rytíř

– vyspělejší forma: 3 sloky, složitější styl i nápěv; básnické přívlastky, verše se zvukovou shodou (asonance)

– z písně duchovní se stala slavnostní a válečná, později vlastenecký prosebný zpěv za celý český národ

přelom 13. a 14. st.

- vrcholný středověk, vláda posledních Přemyslovců a Lucemburků

proces: demokratizace a zčeštění literatury  laicizace (zesvětštění) – autoři nejen kněží; témata nejen náboženská

žánry: duchovní lyrika (Ostrovská píseň, Kunhutina modlitba)duchovní epika (legendy; např. o sv. Jiří) světská lyrika světská epika (epos, kronika) sociální satiry drama zábavná a odborná próza

a) Literatura počátku 14. stol.

Alexandreis – přelom 13. a 14. stol.

– neznámý autor, šlechtic

– téma: oslava makedonského krále Alexandra Velikého ideál středověkého panovníka (zobrazen jako rytíř); české prostředí, vojenská taktika i jména

– forma: rytířský epos, čeština, 8slabičný verš, gnómická trojverší (průpovědi)

– kompozice: předmluva, výklad Alexandrova původu, hrdinské činy, smrt, marná cesta za světovládou a slávou

– předlohy: latinská a německá

– rozsah: asi 9000 veršů (zachovala se třetina – 9 zlomků)

Dalimilova kronika – poč. 14. stol.

– nejstarší česky psaná veršovaná kronika (přístupnost, obliba)

– autor neznámý (název je omyl z 16. st.), nižší šlechtic

– straní nižším vrstvám, proti přívalu němectví hledá spojence v českém sedláku (viz Oldřich a Božena), národní zájem – uvědomělé vlastenectví

– téma: dějiny od nejstarších dob do r. 1314

– forma: prostý vyprávěcí sloh, zajímavost děje, přístupný jazyk

b) Literatura doby Karlovy – 2. pol. 14. st.

rozkvět českého státu (jádro světové říše, styky Prahy s kulturní Evropou)

vznik pražského arcibiskupství (1344), založení pražské univerzity (1348), stavitelské památky (gotika)

literatura česká (převažuje):

legendy dvojí styl

 zájem o současný život, skutečný svět; srozumitelná,přístupná forma (Legenda o sv. Prokopu)

 úsilí o výlučnost, exotičnost; vybroušená náročná forma (®ivot sv. Kateřiny)

počátky dramatu:

Mastičkář

– zlomek velikonoční hry (latinský podklad)

– námět: 3 Marie jdou pro vonné masti, chtějí balzamovat Kristovo tělo

– obraz středověkého tržiště, šarlatánství prodavače mastí a léků

– postavy: mastičkář Postrpalk (vzdělaný, zištný) a pomocník Rubín (lidový, výřečný – vychvaluje léky)

– charakteristika jazykem (knižní × hovorový, až vulgární)

– střídání veršů českých a latinských – makaronismy

zábavná próza – rytířská epika, např. Tristram a Izolda, Trójanská kronika

světská lyrika – milostná píseň, např. Dřěvo sě listem odievá, Závišova píseň s přírodními motivy

sociální satiry – (kritika ze stanoviska nižších vrstev)

Píseň veselé chudiny (o bídě;vtip, ironie) = žákovská, vagantská poezie

Podkoní a žák (spor studenta a panského služebníka o tom, kdo se má lépe; ironie a trpkost); forma dialogu, živý, přístupný jazyk

Satiry Hradeckého rukopisu

– autoři neznámí (i z měšťanstva)

– poprvé kritika nedostatků světských i církevních, obraz měšťanského života

– Desatero kázanie božie – veršované kázání, útok na hříšníky; autor jim vyhrožuje formou