Vítejte!
HŘÍŠNÍCI NOVÝ UŽIVATEL

nepřihlášený uživatel


Právě si tyto stránky čte 1 člověk.
Poslední změna:
29.09.2007
Návštěvník číslo:
23687
ICQ:61783389
Copyright © 2003
Hell

Český jazyk a literatura

Maturitní otázky


7 : Literatura v období národního obrození

Situace v Rakousku koncem 18. století

Národní obrození – ce to je, cíle, rysy, etapy …

Úsilí o vytvoření českého jazyka a dějin, dramatu

Jungmann, ©afařík

Rukopisy

Česká public. – Liramirimus ????

Sběratelská činnost – Čelakovský a Kolář

Slovanská vzájemnost

velké společenské hnutí:

národně osvobozenecký boj národní a demokratické uvědomování lidu formování novodobého českého národa počátky novodobého českého kulturního života označováno jako vzkříšení národa ( křisitelé) nebo probuzení ( buditelé) urychleno: rozkladem feudalismu (nástup kapitalismu) a osvícenskými reformami Josefa II. (zrušení nevolnictví a toleranční patent 1781) nositel hnutí: česká buržoazie a inteligence (opora o venkovský lid đ zájmy dočasně stejné) đ demokratický charakter hnutí

zdroje národního obrození: (viz A. Jirásek, F. L. Věk)

revoluční nálada lidu (vrcholí r. 1848) myšlenka slovanské vzájemnosti – posila národního sebevědomí poezie inspirována lidovou slovesností đ sběratelství (Erben, Čelakovský, Němcová aj.)

lidové zábavné čtení (vzdělávací próza) – vydává Václav Matěj Kramerius v České expedici; Krameriovy c. k. pražské poštovské noviny

činnost drobné venkovské inteligence – učitelů, vlasteneckých kněží (viz Raisovi ”zapadlí vlastenci”)

lidové divadlo (i loutkové – Matěj Kopecký)

obrozenská věda, a to jazykověda (jazyk – základní znak národa) đ obrany českého jazyka historie (snaha připomenout slavnou minulost, zvl. husitskou, a posílit národní sebevědomí)

spisovný jazyk (místo latiny) – němčina, pak čeština

periodizace národního obrození – činnost tří tvůrčích generací

1. fáze = obranná (převážně vědci) – od 70. let 18. stol. do poč. 19. stol.

2. fáze = ofenzivní (vědci i básníci) – od poč. 19. stol. do konce 20. let 19. stol.

3. fáze = vyvrcholení obrozenských snah – 30. – 50. léta 19. stol.

1. fáze – obranná

cíl: čelit germanizaci, zachránit a obnovit český jazyk zájem o českou kulturu a dějiny

a) Jazykověda

vydána Balbínova obrana českého jazyka z r. 1775 a obrana jazyka od Karla Ignáce Tháma

nejvýznamnější osobnost – Josef Dobrovský (1753–1829)

Ďarmoty u Rábu (v Uhrách); studium na gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodě, pak v Klatovech, dále filozofie a teologie v Praze; kněžské povolání nevykonával, stal se vychovatelem v rodině hraběte Nostice a věnoval se vědecké práci; studijní cesty do ©védska a Ruska

Dílo v oblasti :

jazykovědy: Podrobná mluvnice češtiny (Ausführliches Lehrgebäude der bömischen Sprache)

1. vědecká mluvnice, návaznost na humanistickou češtinu Kralické bible; ač skeptický k možnosti znovuzrození češtiny jako spisovného a literárního jazyka, ustálil jazykovou normu, navrhl tzv. analogickou opravu pravopisu (platí dodnes)

slovníkářství: Německo – český slovník (Deutsch – böhmisches Wörterbuch) – 2dílný

literární historie: Dějiny české řeči a literatury (Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur)

dějiny jazyka v souvislosti s dějinami literatury, přísně kritický vztah k faktům (osvícenec), oslava českého jazyka doby veleslavínské

slavistiky: (vědy o slovanských národech)

Základy jazyka staroslověnského (latinsky Institutiones linguae slavicae dialecti veteris)

1. vědecká mluvnice staroslověnštiny, jazyka našich prvních literárních památek

prozodie: stať Česká prozodie – propagoval přízvučnou prozodii, stanovil pravidla českého trochejského sylabotónického verše

Přínos: Dobrovský položil 1) základy obrozeneckého hnutí a literatury 2) základy novočeského spisovného jazyka, ustálení jazykové normy 3) základy české moderní vědy (analytičnost, kritičnost, úsilí o vědeckou pravdu) – odmítl např. pravost Rukopisů, dokázal nepravost zlomku evangelia sv. Marka 4) základy slavistiky

b) Historie

vznik Královské české společnosti nauk– KSČN (1774), pak Českého muzea (1818) a Matice české (1831)

Gelasius Dobner (1719–1790) – propagátor kritické metody v dějepisectví
František Martin Pelcl (1734–1801), Nová kronika česká; dějepisec a první profesor českého jazyka na pražské univerzitě

c) Počátky novočeského básnictví

almanach (sborník) sestavený Václavem Thámem - Básně v řeči vázané (1785) – původní tvorba i překlady,vliv anakreontské poezie

5 almanachů sestavil Antonín Jaroslav Puchmajer : Sebrání básní a zpěvů (1795–1814) – převaha původní tvorby
vznik první novočeské básnické školy – program vlastenecký i formální (sylabotónický verš, obliba ódy, bajky, eposu); např.:A. J. Puchmajer, Óda na Jana ®ižku z Trocnova, (oslava husitského hrdiny jako vlastence)

d) Počátky obrozeneckého divadla

působivost mluveného slova úkol: zajistit pravidelná česká představení vychovat české herce vytvořit české hry vliv na národní uvědomování lidu

první scény: – v Kotcích(Z Můstku na Staromák ) (od r. 1738)

– ve Stavovském divadle (od r. 1783) – česky se hrálo jen výjimečně

– ve Vlasteneckém divadle – Bouda (1786–1789) na Koňském trhu (dnes Václavské nám.)

repertoár Boudy: překlady klasiků (Moličre, Shakespeare, Schiller), veselohry (Prokop ©edivý, Masné krámy, Pražští sládci), vlastenecké hry (Václav Thám, Břetislav a Jitka)

pokračovatelé: Václav Kliment Klicpera (1792–1859), autor veseloher, např. Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsu, Zlý jelen; kritika špatných lidských vlastností

2. fáze – ofenzivní

vliv napoleonských válek, národně osvobozeneckého hnutí v Evropě

vypracován 1. novodobý český národně kulturní program

znaky období: rozvoj básnického i odborného jazyka, rozšíření slovní zásoby (Jungmann)

historismus (kult dávnověku, rehabilitace husitství a veleslavínské doby – Palacký, ©afařík, Rukopisy)

slovanský humanismus (propagace slovanské myšlenky – Kollár, ©afařík, Čelakovský) aktivita (nejen cenit minulé, ale vytvářet nové hodnoty) pokusy o zavedení časomíry a vzkříšení epiky preromantické nadšení a víra v budoucnost národa (× racionalismus a skepse Dobrovského)

cíle: výchovně vlastenecké, internacionální a estetické

a) Literatura vědecká – důsledně v českém jazyce

Josef Jungmann (1773–1847) – jazykovědec, překladatel, básník, propagátor češtiny Hudlice u Berouna
působil na gymnáziu v Litoměřicích, pak na staroměstském gymnáziu v Praze

Dílo : jazykověda: shromáždil a rozšířil slovní zásobu jazyka Slovník česko-německý – 5dílný (120000 slov) čerpal: z literárních památek z řeči lidu z jiných slovanských jazyků, zvl. z ruštiny a polštiny (vzduch, příroda, jablko; chmura, závoj, tklivý) vytvářel novotvary (rostlina, nerost, ozvěna, kyselina, dusík, čtverec ap.) = důkaz, že čeština je jazyk stejně dokonalý jako němčina; z vymírajícího, zaostávajícího jazyka se stal jazyk živý, bohatý, uznávaný

Vznik českého odborného názvosloví – vliv na rozvoj přírodních a humanitních věd

Jungmannova škola básnická a vědecká – spolupracovníci: Antonín Marek, Milota Zdirad Polák, fyziolog Jan Evangelista Purkyně, botanik Jan Svatopluk Presl

stať Rozmlouvání o jazyce českém – kulturní program generace, obraz nízké úrovně češtiny poč. 19. stol.

nový názor: znakem příslušnosti k národu je užívání jazyka (Čech je ten, kdo mluví česky) × osvícensky pojaté vlastenectví (teritoriálně)

vznik 1. českého vědeckého časopisu Krok; záměr vytvořit českou encyklopedii

literární historie a teorie: Slovesnost – učebnice literární teorie a poetiky + čítanka (pro gymnázia); texty od Husa po současnost Historie literatury české – přehledné dějiny české literatury, knihopis (= soupis literárních památek od nejstarších dob po současnost; periodizace vývoje literatury (oddíly s výkladovou statí) = obraz bohatství české literatury

básnická tvorba: 1. česká romance Oldřich a Božena

překlady: důkaz schopnosti češtiny vyjádřit i nejnáročnější myšlenky světové literatury; z francouzštiny: Chateaubriand, Atala, z angličtiny: John Milton, Ztracený ráj, z němčiny: Goethe, Heřman a Dorota, z ruštiny: Slovo o pluku Igorově

Pavel Josef ©afařík (1795–1861) – Slovák, psal česky (evangelík)
zakladatel slovanské archeologie:pokračovatel Dobrovského v slavistice
Slovanské starožitnosti – nejstarší dějiny Slovanů, důkaz starobylosti slovanského usídlení v Evropě

literární historik: Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích (německy) – Slovanstvo považováno za jeden národ, slovanské jazyky za nářečí; výklad české literatury v kontextu literatury všech slovanských národů; myšlenka velikosti Slovanstva, Češi součástí velkého celku

básník: sbírka Tatranská múza s lýrou slovanskou

literární teoretik: Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie (anonym, s Palackým) – požadavek umělecky náročné tvorby, pěstování časoměrného verše

František Palacký (1798–1876)

Hodslavice na Moravě; zemský historiograf; jako politik – liberál (spolu s Havlíčkem), zastánce federalistické koncepce rakouského státu, tj. austroslavismu

organizátor: založení Časopisu Společnosti vlasteneckého muzeum v Čechách, založení Matice české (vydávání českých knih)

historik: edice kronik Staří letopisové čeští (14.–16. stol.)

Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě (5 dílné) – německy od r. 1836, česky od r. 1848

základní historické dílo do r. 1526 výklad dějin jako zápas němectví a slovanství, tj. principu feudálního a demokratického; vyzdvihuje dobu husitskou vysoká epická kvalita textu (dějiny suplovaly chybějící větší epické žánry) inspirace pro Smetanu, Jiráska, Alše, Myslbeka aj.

b) Literatura umělecká

Jan Kollár (1793–1852) – Slovák, tvůrce myšlenky slovanské vzájemnosti; psal česky (evangelík)
Mošovce, studium v Bratislavě, pak v Jeně (Německo)
vliv pobytu v Jeně:
po stránce národní a myšlenkové – vliv hrdosti německého národa (odsouzení nesvobody a útlaku doma)
poznal rozdíl mezi minulostí a neutěšenou přítomností Slovanstva (názvy slovanského původu v jenském okolí – pozůstatky po Polabských Slovanech) po stránce osobní – seznámení s Friderikou Wilhelminou Schmidtovou (Mína)

básník: sbírka Básně (1821) – elegie, ódy, epigramy, milostná lyrika (Míně) se stala základem ke skladbě Slávy dcera (1824) – Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva (= alegorická představa), provází básníka po slovanské pravlasti – motiv putování (viz Dante, Komenský); skladba obsahuje Předzpěv a 5 zpěvů (původně 3), nazvaných podle řek protékajících slovanským územím: Sála, Labe, Dunaj; pak Léthé (slovanské nebe) a Acheron (slovanské peklo)

Předzpěv téma: záhuba Polabských Slovanů a žal nad jejich zánikem, slovanská vzájemnost, odsouzení germanizace, víra v slavnou budoucnost Slovanstva, humanismus

forma: elegie – nejen žalozpěv nad zašlou slávou Slovanstva, ale i monumentální zpěv o slavné budoucnosti

Zpěvy (oddíly) – obsahují přes 600 vlasteneckých a milostných znělek – sonetů; prozodie přízvučná

např.: Pracuj každý s chutí usilovnou (výzva k práci pro národ a k svornosti)

Co z nás Slávů bude o sto roků? (předvídá slavnou budoucnost)

teoretik:myšlenky všeslovanské (panslavismus): spis O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími, slavskými – představa zvláště kulturní vzájemnosti

sběratel: slovenských lidových písní: Národnie zpievanky

František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)
Strakonice; po studiích vychovatel, pofesor na univerzitě ve Vratislavi, pak v Praze
sběratel: slovanské lidové tvorby Slovanské národní písně (3 svazky) přísloví a pořekadel Mudrosloví národu slovanského v příslovích

překladatel: Herder, Goethe aj.

redaktor: Pražské noviny

básník: ohlasové poezie = tvorba v duchu lidové slovesnosti, sbírka Ohlas písní ruských – vyjádření slovanské myšlenky; inspirace ruskou lidovou slovesností; ruské byliny přetváří, dokresluje

témata: vítězství Rusů nad Turky (b. Rusové na Dunaji r. 1829), vítězství nad Napoleonem 1812 (b. Velká panichida), bohatýrská minulost (b. Ilja Volžanín, Bohatýr Muromec, Čurila Plenkovič)

sbírka Ohlas písní českých – zachycuje ráz českého lidového života


témata: obraz českého lidu – humor, satira (b. Český sedlák), nenávist k útisku (b. Vrchní z Kozlova)

oslava husitského vojevůdce (b. Prokop Holý), balada v lidovém tónu (b. Toman a lesní panna), převaha lyriky nad epikou

Rukopisné padělky (RKZ)

Rukopis královédvorský – ”nalezen” r. 1817 ve Dvoře Králové, označen za památku z konce 13. stol.

Rukopis zelenohorský – anonymně zaslán Národnímu muzeu r. 1818, ”nalezen” na Zelené Hoře u Nepomuku, označen za památku z 10. stol.

obsahují převážně skladby epické spory o Rukopisy trvaly do 80. let 19. stol. – dokázána jejich nepravost (zvl. v časopise Athenaeum; filozof T. G. Masaryk, filolog Jan Gebauer, historik Jaroslav Goll, literární historik Jaroslav Vlček aj.)

význam: měly dokázat starobylost naší kultury (touha po velkých eposech) měly posílit národní sebevědomí (= projev vlastenectví) jsou básnicky cennými díly 1. pol. 19. stol. inspirovaly Zeyera, Smetanu, Alše, Mánesa

pravděpodobní autoři podvrhů: Václav Hanka – knihovník a archivář Českého muzea, jazykovědec (znalec staroslověnštiny, staročeštiny, polštiny, ruštiny), básník

Josef Linda – novinář a spisovatel (román Záře nad pohanstvem, drama Jaroslav ©ternberk v boji proti Tatarům)

Přihlášení

Jméno

Heslo

Podporované projekty (vřele doporučuji)

Bezdrátová síť v Plzni 
PilsFree

Moje oblíbené WWW stránky (vřele doporučuji)

Zpravodajství ze světa nejrychlejších vozů naší planety:
Formule 1

Zpravodajství ze světa videa, TV karet, kodeků a tak podobně:
TV Freak

Zpravodajství ze světa počítačů a všeho kolem:
Živě

Zpravodajství ze světa počítačů:
PcTuning

Zpravodajství ze světa mobilů:
MobilMania

Zpravodajství ze světa počítačových her a hardwaru.
BonusWeb

Češtiny do her a programů:
Češtiny

Zpravodajství ze světa počítačových her a hardwaru:
Doupě

Vyhledávací server:
Google

zpět na předchozí stránku
Copyright © 2003 Hell
doporučené rozlišení 1024x768