10 : Májovci, Ruchovci, Lumírovci
Charakteristika – programy, jméno, …, Sokol
Položen kámen – Národního divadla + otevření
Lit. život – májovci : Neruda, Málek – poezie, K. Světlá – próza
ruchovci : Sv. Čech, Krásnohorská
Lumírovci : Vrchlický, Sládek
Májovci
a) po porážce revoluce 1848; období Bachova absolutismu → policejní opatření, persekuce, významné osobnosti umlčeny (žaláře, vyhnanství – Havlíček, Sabina, Frič), specializace na vědeckou práci – Palacký, Šafařík; v 50. letech zemřeli Kollár, Čelakovský, Havlíček, Tyl
nová politická situace – od vydání Říjnového diplomu 1860 (slib konstituce), hospodářský vzestup českého měšťanstva; rozštěpení národní strany na staročechy (Rieger, Palacký) a mladočechy (Sladkovský, Grégr); neúspěch politických nadějí české buržoazie r. 1867 (rakousko-uherské vyrovnání)
rozkvět kultury: vznik Sokola (M. Tyrš), pěveckého spolku Hlahol, Umělecké besedy (centrum umělců); 1862 otevřeno Prozatímní divadlo (1864 k výročí Shakespearovu uveden cyklus jeho her), 1868 položen základní kámen k Národnímu divadlu (sbírky pod heslem Národ sobě) = národní manifestace kulturní a politická, projev síly národa; architekt Josef Zítek, malíři Mikoláš Aleš (cyklus Má vlast), Frant. Ženíšek, Václav Brožík, Vojtěch Hynais (opona), sochaři Josef Václav Myslbek, Bohuslav Schnirch aj., hudební skladatelé Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich; divadlo dostavěno 1881, požár, znovu otevřeno 1883 (vždy Smetanovou Libuší)
d) nástup nové literární generace = májovci
almanach Máj (1858) – název ze sympatií k Máchovi; redaktor Josef Barák; Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Adolf Heyduk, Václav Šolc, Rudolf Mayer; vrstevníci májovců: Gustav Pfleger-Moravský, Jakub Arbes; ze starší generace přispěli do almanachu Sabina (buřič, revolucionář), Němcová (úsilí o realismus), Erben (lidovost)
zásady májovců • svou tvorbou bojovali proti útisku sociálnímu i národnostnímu (zájem o přítomnost)
- lidovost (tvorba pro lid a o něm)
- realismus (pravdivý obraz skutečnosti)
- úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň (”dohánění Evropy”)
1) Poezie
Jan Neruda (1834–1891) • Praha (Malá Strana); studium práv a filozofie; cesty – Paříž, Balkán, Egypt aj.
Dílo – novinář – redaktor Národních listů (bystrý pozorovatel života a lidí, dobrý psycholog → fejetony) – kritik (literární a divadelní) – básník – 6 básnických sbírek
sb. Hřbitovní kvítí – pesimismus, skepse (vliv národní situace, básníkovy chudoby a nešťastné lásky); písně soucitu (odlišnost od prvotiny Hálkovy)
sb. Knihy veršů – trojdílný soubor:
- část – básně epické, zvl. sociální balady, např. Dědova mísa (vnuk poučil otce, že se chová k starci bezcitně); Před fortnou milosrdných = epická báseň se sociální tematikou; forma starcova monologu (k vnukovi) – o chudobě, která vede k bezcitnosti
- část – básně lyrické:cyklus Otci,Matičce,Anně rozdílnost autorova vztahu k otci a matce (hluboce citový vztah)
- část – básně příležitostné, např. Vším jsem byl rád – tzv. bilanční báseň, zamyšlení nad dosavadním životem → zklamání, ale i vítězství, básníkova spokojenost, jasnější životní nálada.
sb. Písně kosmické (o vztahu člověka a kosmu), optimistická perspektiva, vliv vědeckých poznatků a technického pokroku; např.:
báseň č. 1 Letní ty noci zářivá – zlidštění vesmíru, jeho velikost a nekonečnost, hymnické ódy, expresivní využití zdrobnělin (měsíček – tatíček, hvězdičky – dětičky); dějství kosmické a lidské;
báseň č. 13 Také to Slunce ohnivé – oslava mateřské lásky jako vesmírného principu
báseň č. 21 A mluví člověk – cesta lidí od bezmoci k vítězství (poznání vesmíru); víra v schopnosti člověka a lidského rozumu, v sílu národa; motiv lva v závěru jako metafora.
báseň Vzhůru již hlavu, národe – vlastenecká výzva do boje proti malosti; povzbudivá síla pro malý národ plyne z kosmu.
sb. Balady a romance – vrchol lidovosti;
útvar balady a romance autor osobitým způsobem přetváří → lyrickoepické básně dějového významu nebo úvahové; opouští tradiční nadpřirozené náměty, příklon k motivům ze života (lidské vztahy);
náměty: • biblické a legendární (většina), s humornou nebo sociální pointou; prostředí české vesnice, např. Romance štědrovečerní, Balada rajská, Balada májová • národní – láska k lidu a české zemi (Balada česká), pokus o charakteristiku českého člověka a národa – paralela s vínem (Romance o Karlu IV.), obraz radostné nálady (Romance o jaře 1848) • tragické lidské osudy – Balada dětská (smrt v podobě hravého dítěte), Balada horská (naivní víra dítěte, že bylinami lze zacelit Kristovy rány) • balady staršího typu (vina a trest), např. Romance helgolandská, Balada stará – stará
sb. Prosté motivy – intimní a přírodní lyrika; 4 oddíly (Jarní, Letní, Podzimní, Zimní) → proměny přírody paralelou s proměnami v životě lidském; tón lidové poezie
sb. Zpěvy páteční – vydána posmrtně (Vrchlickým) – národní a vlastenecká lyrika; víra v slavnou budoucnost národa; forma – žalozpěvy a hymny na téma národního utrpení a odboje (tradiční motivy – láska a bolest, lev, kalich); b. Láska – autorův vřelý vztah k národu, b. Jen dál – výzva k činům (viz refrén – bojové heslo pronášeno v různých obměnách); základní obraz moře (lidstvo) umělecky v básni rozvíjen
- prozaik
fejetony a novinářské prózy (asi 2000), otiskovány pod značkou D; zajímavá aktuální témata, živý jazyk; soubory fejetonů (i cestopisných): Různí lidé, Studie krátké a kratší, Žerty hravé a dravé, Menší cesty, Obrazy z ciziny
povídky soubor Arabesky – črty z prostředí Prahy; kritika společnosti i sebeironie (Byl darebákem)
Trhani – povídka o životě dělníků pracujících na stavbě železnice; tragické osudy
Povídky malostranské – vrcholný soubor (13 próz) o životě Malé Strany z dob Nerudova mládí; pronikání kapitalistických vztahů do strnulého způsobu života; zdánlivě idyla, ve skutečnosti tragické události, tón vážný i humorný, řešení tragické i smírné; příslušníci drobné buržoazie (pan Vorel, pan Rybář aj.) nebo chudina, žebráci (Vojtíšek); autobiografické prvky (p. Svatováclavská mše, Jak to přišlo), převaha vypravování v ich-formě; autor často jako vypravěč nebo se ztotožňuje s některou postavou (Jan Hovora ve Večerních šplechtech, student Krumlovský ve Figurkách, Václav Bavor v Týdnu v tichém domě); mnohé postavy podivínské (povídka Hastrman, Doktor Kazisvět aj.)
p. Týden v tichém domě – osudy obyvatel městského činžáku; maloměšťáci s předsudky, pokrytectvím, zištností, morální zchátralostí (rodina Ebrových) i chudina (Žanynka, mládenec);
forma próz: povídka (Týden v tichém domě), novela (Doktor Kazisvět, Hastrman), dopis (Psáno o letošních dušičkách), deník, zápisník (Figurky)
kompoziční podobnost novel: detailní popis a charakteristika postav na začátku, vysvětlení přezdívek, pak příběh s úvodní větou o počasí, překvapivý závěr
Nerudův přínos: • po Máchovi opět velký básník – spojil světovost s češstvím, osobní postoj se společenským a národním • tvůrce sociální balady • rozsáhlé spektrum lyriky (intimní, přírodní, vlastenecká, úvahová) • vynikající fejetonista • novátor české prózy – umění vypravěčské, charakterizační a popisné; lidovost a demokratismus • zájem o městské prostředí a nižší společenské vrstvy • život zobrazen bez idealizace, realisticky; často satirický nebo ironický pohled • rozmanitost forem • jazyk plní funkci charakterizační a odpovídá i tematické rovině
Vítězslav Hálek (1835–1874) • Mělnicko; venkov; Nerudův přítel; studium filozofie
Dílo novinář: Národní listy, organizátor kulturního života (Umělecká beseda)
Básník – zpoč. vliv Máchy a Byrona → lyrickoepická báseň Alfred
- epika – sb. Pohádky z naší vesnice (sociálně-kritický postoj)
- lyrika – sb. Večerní písně – optimismus a radost ze života (× Nerudův pesimismus); lehká, zpěvná forma; prosté, citové verše; inspirace: šťastná láska, vztah k přírodě;
lyrika: • osobní, intimní, milostná (láska k ženě), např. básně X, XVIII – oslava pozemské lásky, přírodní motivy, náboženský motiv (modlitba, sepjaté ruce) • přírodní (harmonie v přírodě vzorem pro člověka), např. báseň I – Přilítlo jaro zdaleka (jarní příroda, vnímaná všemi smysly) • společenská (oslava národa a umění, odpovědnost umělce ve společnosti), např. básně LI – Kdo v zlaté struny zahrát zná, LXI – Nekamenujte proroky (umělec, básník = mluvčí národa, prorok)
sb. V přírodě – obraz rodného kraje, symbolický význam: harmonie, klid × lidská společnost plná rozporů
prozaik – povídkář
témata: • vztahy rodičů a dětí, výměnkářská otázka: p. Na vejminku • touha po majetku; zatvrzelost a neústupnost vesnických lidí; peníze určují lidské vztahy: p. Muzikantská Liduška (o lásce, které rodiče nepřáli) • sociální struktura vesnice, vztahy mezi lidmi – p. Na statku a v chaloupce – kontrastní prostředí: blahobyt × chudoba, sedlák Líska × Jíra a Lenka, rozvrácená rodina × spokojenost a lidské štěstí
2) Próza
úsilí o současný společenský román i o témata historická
venkovská próza:
Karolína
Světlá (1830–1899)
autorka povídek a
románů; příběhy emancipovaných ženských hrdinek – vzory pro
národní společnost (dovedou se zříci osobního štěstí a obětovat se)
- tzv. ještědské romány – vrchol tvorby, 5 příběhů žen, prožívajících konflikt mezi láskou a mravní povinností; v závěru vítězství odpovědnosti; úsilí o realismus, ale ještě prvky romantismu:
- romány Vesnický román, Kříž u potoka, Kantůrčice, Frantina, Nemodlenec
- povídka Hubička – o lásce Vendulky a Lukáše; v úpravě Elišky Krásnohorské libretem k Smetanově stejnojmenné opeře
- povídka Černý Petříček – z pražského prostředí z dob mládí autorky
- román s historickou tematikou (z doby josefinské) Zvonečková královna
sociální román:
Jakub
Arbes (1840–1914)
zájem o sociální
problémy, novinář
- román Kandidáti existence – pokus pomoci dělnictvu (vliv utopického socialismu)
- román Štrajchpudlíci – o tiskařských dělnících z pražských barvíren kartounů
- tvůrce romaneta = próza nevelká rozsahem, s dramatickým a dobrodružným, fantastickým dějem a výraznou pointou; zdánlivé záhady vysvětleny logicky, vědecky např. Newtonův mozek – o stroji rychlejším než světelný paprsek; zpětný pohled (cesta do minulosti plné bojů) → protiválečné zaměření. Svatý Xaverius – o domnělé záhadě obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláše
Ruchovci a lumírovci
další vzrůst hospodářské moci českého měšťanstva, ale spory o českou národní orientaci mezi staročechy (pasívní opozice) a mladočechy (aktivita) v boji státoprávním; vznik Českoslovanské sociální demokracie (1878) – boj o rovné volební právo; rozmach národního hnutí v celé Evropě
1) Poezie
formování dvou literárních skupin nové generace, návaznost na májovce:
- ruchovci – tzv. škola národní (S. Čech, E. Krásnohorská, dočasně J. V. Sládek, L. Quis); 1868 almanach Ruch (na počest položení základního kamene k Národnímu divadlu); časopis Osvěta; v tvorbě: v popředí ideje národního obrození; bojové, vřelé vlastenectví, důraz na domácí tradice (ot. národní a sociální), slovanství, historismus, zájem o venkov; dominantní postavení poezie (lyrika vlastenecká, úvahová, národní)
- lumírovci – tzv. škola kosmopolitní (J. V. Sládek, J. Vrchlický, J. Zeyer); časopis Lumír, od r. 1877 redigovaný Sládkem; v tvorbě: úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň, vliv myšlenkových proudů cizích; původní tvorba i překlady; požadavek umělecké svobody; nové formy; poezie lyrická (zvl. intimní)
2) Próza
rozkvět románu historického (A. Jirásek, V. B. Třebízský, Z. Winter) a venkovského (K. V. Rais, T. Nováková, A. Stašek, J. Holeček); metoda kritického realismu
3) Drama
obraz minulosti (A. Jirásek); současná vesnice (L. Stroupežnický, bratři Mrštíkové, G. Preissová)
Významné osobnosti:
Svatopluk
Čech (1846–1908)
•
Benešovsko; básník i prozaik (satirik a fejetonista), novinář;
ruchovec, vlastenectví; cesty do ciziny (Dánsko, Kavkaz)
Dílo
a)
epika – epopeje
- historická témata – z husitství (Husita na Baltu, Žižka), z pobělohorské doby (Václav z Michalovic)
- venkovská témata: Ve stínu lípy – oslava českého kraje, rodné země; 7 veršovaných veselých i smutných příběhů, které si vyprávějí sousedi pod košatou lípou – idylický epos (klidný venkovský život bez rozporů; přírodní prostota) Lešetínský kovář – příběh venkovského kováře Václava a dcery Lidunky, kteří brání svůj majetek proti německému kapitálu Sekáči – o životě venkovských dělníků, odpor k útlaku
- alegorické básně, např. Evropa, Slavie (reakce na události doby)
- satiry ve verších, např. zvířecí epos Hanuman (obraz opičího města, proti chybám čes. národní povahy, národní lhostejnosti)
b) lyrika – politická, národní, vlastenecká (láska k vlasti, ideje národní a sociální svobody)
sb. Jitřní písně, např. b. Dosti nás – výzva k národnímu sebevědomí, boj proti malověrnosti, vliv slavné české minulosti
skladba Písně otroka – vrchol politické lyriky; obraz otroka – symbol nesvobodného člověka, národa i básníka; alegorická forma; 3 oddíly skladby:
- lyrické verše (vzpomínky na dávnověk)
- epické jádro (romanticko-exotický příběh lásky otroka k otrokyni Zajmě, touha po svobodě, ale tragický závěr)
- vrchol – závěr (básníkova vize budouc-nosti, naděje na svobodu = pohled dopředu, ale ještě řinčení okovů = pohled zpět, do skutečnosti)
rétorický, patetický verš, využití přirovnání, refrénu, apostrofy, metafory
c) próza – satiry (broučkiády) Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století = ostrá kritika českého maloměšťáctví, zvl. staročechů; komický hrdina, pražský měšťák pan Matěj Brouček se octl uprostřed husitské Prahy (ve snu) – prchal z bitvy na Vítkově; jeho zbabělost, národní lhostejnost, bezcharakternost, prospěchářství, falešné vlastenectví v kontrastu se statečností a odhodláním husitů (Janek od zvonu)
Čechův přínos : rozvíjí dědictví Kollárovo (ideové – slovanství, formální – útočnost, patos) a Havlíčkovo (satira, humor)
Eliška
Krásnohorská (1847–1926)
– literární kritička
(proti tzv. kosmopolitismu Vrchlického a lumírovců)
- básnířka (intimní a přírodní lyrika, slovanství), např. sb. Z máje žití, K slovanskému jihu
- libretistka – k Smetanovým operám Hubička (podle povídky K. Světlé), Tajemství, Čertova stěna
- překladatelka (Puškin, Mickiewicz, Byron)
Josef
Václav Sládek (1845–1912)
•
Zbiroh (venkov); 2 roky v Sev. Americe (fejetony v Národních
listech); původně ruchovec, pak přechod k lumírovcům (vydavatel
Lumíra)
Dílo– básník
- osobní (intimní) lyrika – zachycuje základní situace lidského života (život, smrt), lidskou bolest, osobní žal nad ztrátou první ženy, lásku k druhé ženě a dětem, k matce, stest po vlasti; forma elegie např. sbírky Básně, Jiskry na moři (b. Pevně dřímáš), Světlou stopou, Sluncem a stínem (b. V mé duši tisíc skřivánků) b. Na hrobech indiánských (sb. Básně) – kontrast svobody a bezpráví, autorův soucit s Indiány; násilí amerických kolonialistů (ironicky ”příchod osvěty”, civilizace, touha po zisku); krásy americké přírody
- sociální a vlastenecká lyrika, např. b. Role chudých (sb. Na prahu ráje) – hluboký vztah k domovu, venkovu; sociální nespravedlnost; b. Točič (sb. Světlou stopou) – o tiskařském dělníkovi a jeho snu o štěstí; b. Silen buď (sb. V zimním slunci) a b. Hlavy vzhůru (sb. Ze života) – výzva k národní hrdosti a sebevědomí, víra v lepší budoucnost
- oslava venkova a selství – rolník = symbol národní nezdolnosti; hluboký vztah k přírodě, obrazy vesnice; např. sb. Selské písně a České znělky, b. Velké, širé, rodné lány – obraz letní přírody přede žněmi; rozlehlost krajiny, barvitost (zlatá a modrá barva), autor vnímá přírodu všemi smysly
- klasický básník pro děti – obrazy ze světa dětí, učí lásce k rodičům, domovu, vlasti, přírodě; prostý, srozumitelný výraz, zpěvnost; 3 sbírky – Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky, např. b. Lesní studánka
- překladatel, zvl. z angličtiny – Longfellow, Byron, Burns, 33 dramat Shakespearových
Sládkův přínos:
- básník českého lidu, jeho domova, vlasti, boje za národní svobodu
- hluboká procítěnost veršů i projev vzdoru
- prostý, hutný, střídmý jazykový výraz
- zakladatel české básnické tvorby pro děti
Jaroslav Vrchlický (1853–1912)
- Louny; studium filozofie; profesor srovnávacích literatur na pražské univerzitě; vytvořil nejbohatší a nejvšestrannější dílo (80 bás. sbírek, celkem 270 knih); vykonal práci celé generace (to, co jiné literatury vytvářely po celá staletí)
Dílo
a) poezie – asi 4 tisíce básní
- intimní lyrika
- v raném období – láska k ženě, dětem, rodině, pocit štěstí, např. sb. Dojmy a rozmary, Eklogy a písně
- pozdní lyrika – obrat od vyznavače lásky k životu k rezignaci a samotě (vliv osobního zklamání, životní tragédie – manželská krize a nepochopení mladou nastupující generací i vliv situace společenské v 90. letech) např. sb. Okna v bouři, b. Za trochu lásky šel bych světa kraj – vyjádření smutku, protikladnost zpovědi: odmítá lásku, ale touží po ní
- přírodní lyrika – obrazy přírody splývají s obrazy básníkových šťastných chvil života – sb.Strom života
- vlastenecká a reflexivní lyrika – o budoucnosti národa, láska k českému jazyku, např. sb. Má vlast, Písně poutníka; rétorika a patos
- formalistní lyrika, např. v sb. Hudba v duši – mnohotvárnost forem, experimentální přístup k básnickým útvarům u nás dosud neznámým (ritornel, rondel, rondó, balata, rispet, sestina aj. vedle sonetů, villonských balad), z orientálních forem např. gazel; totéž i ve sb. Dojmy a rozmary, Moje sonáta, Sonety samotáře
- epika cyklus Zlomky epopeje (básnické dějiny lidstva – podle vzoru Hugova); epické příběhy, reflexe, obraz vývoje lidstva, zklamání z přítomnosti, např. sb. Duch a svět (4 oddíly – úvahy o vztahu člověka a vesmíru, o otázkách mravních, oslava řecké antiky, křesťanství); b. Spartakus – vzpoura otroků v stv. Římě;
sb. Selské balady – vlastenecká a sociální tematika, sociální balady; působivý obraz selských bojů proti panskému útisku v 15. – 18. stol.; postavy Ulického, Koziny, selských rebelů × krutých feudálních pánů (Lorecký, Lomikar, hrabě Breda); b. Lorecký ze Lkouše – podle skutečné události v Šamonicích u Písku; Lorecký zabit i se svými dvěma syny; vůdce rebelů Petr Dulík; naturalistické drastické obrazy b. Balada vánoční – selské povstání 1680; zajatí sedláci bez soudu pověšeni na nejbližší stromy b. Hrabě Breda – jeden z největších utiskovatelů poddaných – potrestán za své násilí
úsečnost, sevřenost vyjádření, výrazné charakteristiky postav
b) drama veselohra Noc na Karlštejně – zápletky vyplývají ze zákazu přístupu žen na hrad;
melodramatická tragédie Hippodamie (s hudbou Zd. Fibicha) – trilogie Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie); čerpá z řecké mytologie
c) překlady světové poezie i dramatu (z 18 světových literatur) – Hugo, Rostand, Baudelaire, Dante, Petrarca, Tasso, Calderón, Byron, Shelley, Poe, Ibsen, Goethe, Schiller, Mickiewicz, Whitman aj.
Vrchlického přínos:
- výraz hlubokého prožitku z milostného citu (láska šťastná i zrazená)
- upřímnost a otevřenost, láska k lidem a přírodě
- obrazové bohatství (metafory, přirovnání, nadsázka)
- v překladech uvedl ve známost řadu autorů
- připravil půdu pro impresionismus a symbolismus
- největší český básník min. století (ač generace 90. let – Machar – Vrchlického kritizovala, následující generace ocenily hodnoty jeho díla; dovršil úsilí o světovou úroveň čes. literatury
Julius Zeyer (1841–1901)
•
Praha; básník, prozaik a dramatik; novoromantik; studium jazyků a
literatur, dějin umění a filozofie, vychovatelem v Rusku; cesty –
Německo, Švédsko, Itálie, Řecko, Turecko, Španělsko, Tunis ap.;
kontakty se světovou literaturou →záliba v cizích
látkách, zájem o historii
Dílo
- poezie, zvl. epika – z čes. národních dějin – skladba Vyšehrad, Čechův příchod (inspirace pověstmi), z cizích dějin – Karolínská epopeja (o rytířské družině Karla Velikého)
- próza: román Ondřej Černyšev – z prostředí carského dvora 18. stol.;Román o věrném přátelství Amise a Amila (starofrancouzské téma – rytířský středověk), román Jan Maria Plojhar – psychologický román s autobiografickými prvky (tragický příběh snílka), povídka Dům U tonoucí hvězdy (příběh českého medika a jeho umírajícího slovenského přítele v Paříži), Tři legendy o krucifixu – náboženská tematika (osudy ukřižovaných lidí)
- drama: romantická pohádka podle slovenského námětu Radúz a Mahulena (se scénickou hudbou Josefa Suka) – o síle opravdové lásky princezny Mahuleny k princi Radúzovi, která zachraňuje před mocí zla