14 : Literatura na přelomu 19. a 20. století, nové básnické proudy
Modernou bývají nazývány umělecké směry konce 19. stol. Prvním tímto směrem byl impresionismus, který vznikl v Paříži. Nejprve se objevoval pouze v malířství, kde se malíři snažili novými způsoby zachytit bezprostřední dojem a pocit, náladu člověka. Zakladatelem tohoto směru byl Monet obrazem IMPRESE, u nás se objevuje v díle A. Slavíčka.
Dekadence -
úpadek, pesimismus, ve verších zhnusení ze života.
Symbolismus
- těžko srozumitelný, přenáší význam z jedné věci na druhou. Snažil
se osobní prožitky vyjadřovat pomocí symbolů a tím dráždit k větší
obrazotvornosti.
Nejvýznamnější
představitelé těchto nových básnických směrů se objevili především ve
Francii. Bývají označováni jako "prokletí básníci".
Bouří se proti společnosti, snaží se hledat krásné i v nehezkých
věcech. Jejich dílo nebylo pochopeno.
Za jejich předchůdce jsou považováni Poe a Whitman.
Edgar Allan Poe - USA
Americký prozaik (zakladatel detektivky) a básník Edgar Allan Poe [edgr elen pou], v poezii vyjadřoval především úzkost a hrůzu z života a smrti. Napsal 38 básní, z nichž nejlepší je HAVRAN. Tuto báseň psal nejspíše odzadu - pokud vytvořil lepší odstavec než byl ten následující, tak ho zahodil, protože poslední část básně musela být nejlepší. Z prózy jsou známy VRAŽDA V ULICI MORGUE, ZLATÝ SKARABEUS a JÁMA A KYVADLO.
Walt
Whitman - USA
Největším
severoamerickým básníkem 19. století je Walt Whitman
[vólt vitmen], který psal především přírodní a společenskou lyriku.
Jeho sbírka STÉBLA TRÁVY šokovala čtenáře, a byla označena za
barbarskou a chvástavou (báseň ZPĚV O MNĚ).
Charles
Baudelaire - Fr
Svým životem i tvorbou
se Charles Baudelaire [bódler] vymykal běžným
zvyklostem. Odmítal společenské názory, žil jako bohém v Paříži.
Otiskoval výtvarnou a literární kritiku, překládal. Jeho
nejvýznamnější a nejznámější sbírkou jsou KVĚTY ZLA - krásu
hledá v krutosti, nudě a smrti (báseň ZDECHLINA).
Paul
Verlaine - Fr
Podobným životem jako
Baudelaire žil i Paul Verlaine. Sbírka ROMANCE BEZE
SLOV vyniká zachycením jeho pocitů a nálad.
Jean Arthur Rimbaud - Fr
Největší proslulosti dosáhl Jean Arthur Rimbaud. Jeho básně se vyznačovaly lehkostí a fantazií - SPÁČ V ÚVALU. Sbírka OPILÝ KORÁB zachycuje snový obraz bouřlivé plavby a zároveň jde o metaforu básníka jako lodi, který divoce brázdí životem a poezií.
Oscar Wilde
Proslavil se především dramaty IDEÁLNÍ MANŽEL a JAK SE DŮLEŽITÉ MÍTI FILIPA
Naše literární tvorba dosáhla
evropské úrovně a mohla se postavit jako rovnocenný partner vedle
vyspělých západních literatur. Důležité je rovněž neuznání RK a RZ,
na čemž měli hlavní podíl - J. Gebauer, Goll, T. G. Masaryk,
Vašek.
Mladá generace se však dostává do srážek s představiteli
soudobé politiky - roku 1893 došlo k jejímu potlačení při procesu s
tzv. Omladinou. Roku 1895 došlo k sjednocení mladé generace,
která vyznávala moderní pojetí literatury - spolek Česká moderna.
Tento spolek vytvořil Manifest České moderny, který byl
dílem Machara a Šaldy, podepsali ho Březina, Sova a Vilém Mrštík.
Sdružení se sice brzy rozpadlo, ale k trvalým výsledkům zápasů
moderny patřilo to, že se literatura začala vnitřně diferencovat a
začaly se vyhraňovat nové literární směry.
Josef Svatopluk Machar
Pozornost vzbudil už
prvotinou CONFITEOR (Vyznávám se), v níž vyslovil své
pochybnosti o dobových národních a společenských ideálech. Poté píše
sbírku politické satiry TRISTUM VINDOBONA (Žalozpěvy z Vídně).
Kritický tón převažoval i v další básníkově tvorbě - ZDE BY MĚLY
KVÉST RŮŽE - o postavení ženy ve veřejném i soukromém životě a
veršovaný román o historii prostitutky MAGDALÉNA.
V
rozsáhlém cyklu SVĚDOMÍM VĚKŮ chtěl, podobně jako Vrchlický,
vylíčit historii lidstva od nejstarších dob až do přítomnosti. Cyklus
začíná zamyšlením nad dějinami a zneužitím křesťanského náboženství
ve sbírce GOLGATA, dále pak oslavuje antiku ve sbírce V
ZÁŘI HELÉNSKÉHO SLUNCE. Z prózy jsou nejlepší jeho vzpomínkové
KONFESE LITERÁTA.
Antonín
Sova
Antonín Sova v
první fázi své tvorby píše hlavně přírodní lyriku - KVĚTY
INTIMNÍCH NÁLAD, Z MÉHO KRAJE, SOUCIT A VZDOR.
Mezník v jeho tvorbě představuje lyrická kniha ZLOMENÉ DUŠE -
nastupuje druhá fáze jeho tvorby, kdy vyjadřuje složité stavy a
procesy svého nitra. Sovova poezie se potom stává ještě útočnější -
VYBOUŘENÉ SMUTKY.
Sovův symbolismus, který je stále
úzce spjat s konkrétní realitou okolního světa, se dále rozvíjí ve
sbírce JEŠTĚ JEDNOU SE VRÁTÍME, zejména v oddíle ÚDOLÍ
NOVÉHO KRÁLOVSTVÍ. Současně se vyvíjí i jeho poezie intimní,
která je poznamenána jeho rozchodem se ženou (našla si přítele a Sovu
opustila) - LYRIKA LÁSKY A ŽIVOTA - vrchol Sovovy milostné
lyriky a sbírka ZÁPASY A OSUDY. Vlastenecká lyrika
nachází svou dominantu ve ZPĚVECH DOMOVA.
Otokar
Březina
Epochálním básníkem evropského
významu byl Otokar Březina (vlastním jménem Václav
Jebavý), který postupně učil v Jinošově, Nové Říši a
Jaroměřicích.
První Březinovy básně i prózy se neliší od dobového
konvenčního realismu. Opravdový básník se zrodil náhle a pro
veřejnost překvapivě až roku 1895. Smrt rodičů, pocit nenaplněného
milostného štěstí a nespokojenost způsobily v básníkově životě
obrat.
První sbírka TAJEMNÉ DÁLKY obsahuje již všechny
znaky Březinova básnického umě ní: bohatou metaforu, odvážné
symbolické obrazy, vyjadřující básníkův v podstatě negativní poměr k
světu. Jediné východisko nalézá v umění, které je mu náhražkou
života. Druhá sbírka SVÍTÁNÍ NA ZÁPADĚ zesiluje myšlenky první
knihy.
Vyvrcholení, a zároveň
začátek jistého odvratu od pesimismu a negace, znamenají VĚTRY OD
PÓLŮ. Sbírka STAVITELÉ CHRÁMU pokračuje a zesiluje příklon
ke kladným životním hodnotám a poslední sbírka RUCE je
vyvrcholením básníkovy idealistické filozofie.
V literárním životě na
počátku století nevznikl žádný teoretický manifest nějakého nového
uměleckého směru jako v 90. letech. A tak jedinou skupinou na počátku
století, která prokazovala jistý společný názor na život, byla
anarchistická skupina kolem Stanislava Kostky Neumanna a jeho
Nového kultu.
Sjednocujícími faktory skupiny byl stejný věk, u
některých stejné prostředí gymnaziálních studií (v Ml. Boleslavi se
poznali Mahen, Těsnohlídek, Gellner a Mach), život v Praze
soustředěný v Neumannově olšanské vile a politická revoluční
aktivita.
Nová byla u této skupiny už samotná koncepce tvorby jako
výrazu prožitého živo ta a osobního vztahu ke světu. To bylo v
protikladu ke generaci předcházející a znamenalo to splynutí
literatury se životem a zároveň její zlidovění.
Také v
milostných a manželských vztazích tito básníci kriticky sledují
sociální aspekt. I láska se podle nich proměnila ve zboží, které se
dá koupit. Ale právě v lásce se člověk - jedinec - může osvobodit.
Odtud vyznávali anarchistickou teorii "volné
lásky".
Nejtrvalejší stopu v literární tvorbě zanechala v
anarchistickém hnutí protiválečná propaganda a právě v tomto
žánru politické satiry se také tato mladá tvorba nejvíc sbližovala s
lidovým čtenářem.
Stanislav
Kostka Neumann
Anarchistický živel
vnesl do světa těchto rebelantů Stanislav Kostka Neumann,
syn zámožného pražského advokáta a organizátor českého
anarchismu.
Jeho básnické počátky souvisely s účastí v procesu s
tzv. Omladinou. První sbírka NEMESIS, BONORUM CUSTOS
(Spravedlnost, ochránkyně dobrých) vznikla ve vězení, do něhož byl
při procesu odsouzen. Zpočátku byla jeho tvorba na rozhraní dekadence
a anarchismu - JSEM APOŠTOL NOVÉHO ŽITÍ..., SATANOVA SLÁVA
MEZI NÁMI, APOSTROFY HRDÉ A VÁŠNIVÉ. Symbolem po zemského
života, činorodosti a revolty se mu stal satan. Sbírka SEN
O ZÁSTUPU ZOUFAJÍ CÍCH má ještě symbolistický ráz, avšak
vyslovuje již protidekadentní ideál silného a zdravého života.
Léta
na přelomu obou století jsou příznačná básníkovým příklonem k
anarchismu. Pro anarchistické hnutí vydával vlastní časopis
NOVÝ KULT, kolem něhož seskupoval básníky - anarchisty (Mahen,
Šrámek, Toman, Gellner). Když se anarchistické hnutí rozpadalo,
zastavil vydávání Nového kultu a odešel z Prahy na Moravu.
Zde
období anarchismu vystřídalo období osobní pohody a důvěrného
splynutí s přírodou - ČESKÉ ZPĚVY, KNIHA LESŮ, VOD A
STRÁNÍ, která tvoří vrchol jeho tvorby v oblasti přírodní lyriky.
Reakcí na soudobou techniku jsou NOVÉ ZPĚVY.
Neumann se
také podstatně podílel na organizování levé kulturní fronty a
formulování programu proletářské literatury. Jejím uměleckým
vyjádřením se staly RUDÉ ZPĚVY. Poslední dvě sbírky BEZEDNÝ
ROK a ZAMOŘENÁ LÉTA, obsahují verše vzniklé v době
okupace, vyzývající k odporu proti okupantům.
František
Gellner
První básnická sbírka PO NÁS AŽ PŘIJDE POTOPA provokovala svým cynickým výsměchem světu i sobě, cynickým gestem odhalujícím sexuální podstatu lásky, svou věcností, svou odvahou pojmenovat pravým jménem i to, co bylo dosud v české poezii tabu. Rovněž RADOSTI ŽIVOTA byly ironickou kritikou světa a upřímnou sebeanalýzou. Jeho produkce je výrazně antiliterární - používá písňových forem - lidové písně, šansonů, vyhledává noční podniky, jeho jazyk se blíží hovorovému, používá vulgární slova...
Fráňa
Šrámek
Nejprve hlásil k anarchistům,
potom však přeladil na protimilitaristickou notu a za báseň PÍŠOU
MI PSANÍ si pobyl i v kriminále. Později se čím dál víc zaměřoval
na smyslové básnictví, na vylíčení milostných prožitků, které mu bylo
rubem ohrožení života válkou. Ze sbírek jsou nejznámější ŽIVOTA
BÍDO, PŘEC TĚ MÁM RÁD, MODRÝ A RUDÝ - protiválečné, modrý
- voják, rudý - anarchismus, SPLAV - vyvrcholení ranné poezie,
přírodní výjevy splývají s nadčasovými vidinami ženství, NOVÉ
BÁSNĚ, JEŠTĚ ZNÍ, RÁNY RŮŽE - po 2. světové válce. Z prózy
je významný soubor povídek PRVNÍCH JEDENADVACET - kritika
maloměšťáctví. Velkou odezvu měl jeho generační román mládí STŘÍBRNÝ
VÍTR. Životní zklamání se objevuje v románech KŘIŽOVATKY a
TĚLO. Po válce vytvořil drama MĚSÍC NAD ŘEKOU.
Karel
Toman
Karel Toman
byl stále nespokojený a nezakotvený - vystřídal několik zaměstnání.
Jeho první básně, narozdíl od jeho vrstevníků, mají výrazný osobní
rys a ne projevují snahu po větší objektivitě - POHÁDKY KRVE.
Ve sbírce TORZO ŽIVOTA je pak centrem Tomanova zájmu
rozpornost milostného citu. MELANCHOLICKÁ POUŤ nám představuje
Tomana - nepokojného tuláka. SLUNEČNÍ HODINY znamenají obrat v
Tomanově poezii. Prožitek i výraz se zklidňují, tulák se pozvolna
ztrácí. To že neustále myslí na svou zemi dokazuje sbírka MĚSÍCE,
obsahující 12 básní. Rozpory poválečného světa se promítly do sbírek
HLAS TICHA a STOLETÝ KALENDÁŘ.
Viktor
Dyk
Raná tvorba Viktora Dyka
je nesena duchem dekadentního časopisu Moderní revue, avšak hned od
počátku má dvojí typický rys: skepsi spojenou s útočnou ironií.
Tato
poezie je uložena ve sbírkách A PORTA INFERI (Od brány pekla),
SÍLA ŽIVOTA a MARNOSTI. První desetiletí nového století
přineslo několik Dykových básnických knih, v nichž je patrná
krystalizace jeho básnického talentu v příležitostné politické lyrice
- SATIRY A SARKASMY a POHÁDKY Z NAŠÍ VESNICE.
Objevují
se u něj tendence k epickému vyjádření - MILÁ SEDMI LOUPEŽNÍKŮ
- romantický příběh s motivem lásky a zrady, obměňujícím máchovský
námět. Válečná básnická tetralogie LEHKÉ A TĚŽKÉ KROKY, ANEBO,
OKNO a POSLEDNÍ ROK obsahuje vlastenecky vyhrocenou
poezii. Jeho nacionalismus v poválečné tvorbě se až nebezpečně blíží
německému antisemitismu v meziválečném období - DOMY. Poslední
Dykova lyrická kniha DEVÁTÁ VLNA uzavírá kruh návratem k
intimním veršům blízkých lidové písni, s předtuchou blízkého konce
života.
Z Dykovy prózy je nejvýznamnější novela KRYSAŘ -
námětem je německá legenda, pomocí níž vyslovil odpor k malosti a
bezpáteřnosti v tehdejší společnosti. Krysař za pomoci píšťalky zbaví
město krys, ale pak se setká s měšťany, kteří jsou lakomí a nedají mu
sjednanou odměnu. Krysař nakonec tedy zavede pomocí téže píšťalky
všechny obyvatele města do blízké propasti. Z jeho nepříliš
přesvědčivých románů je známý KONEC HACKENSCHMIDŮV, z dramat
ZMOUDŘENÍ DONA QUIJOTA.
Petr
Bezruč
Svéráznou paralelu k bojovnému
umění J. S. Machara tvoří básně Petra Bezruče, autora
jediné knihy - SLEZSKÝCH PÍSNÍ - o bídě a chudobě slezského
lidu. Obsahují balady - MARYČKA MAGDÓNOVA, POLE NA HORÁCH,
KANTOR HALFAR, básně - OSTRAVA, 70000... Na
začátku 30. let vydal samostatnou báseň STUŽKONOSKA MODRÁ,
symbolizující básníkův smutný osud.