7 : Literatura v období národního obrození
Situace v Rakousku koncem 18. století
Národní obrození – ce to je, cíle, rysy, etapy …
Úsilí o vytvoření českého jazyka a dějin, dramatu
Jungmann, Šafařík
Rukopisy
Česká publicistika
Sběratelská činnost – Čelakovský a Kolář
Slovanská vzájemnost
velké společenské hnutí:
- národně osvobozenecký boj
- národní a demokratické uvědomování lidu
- formování novodobého českého národa
- počátky novodobého českého kulturního života
- označováno jako vzkříšení národa (→ křisitelé) nebo probuzení (→ buditelé) urychleno: rozkladem feudalismu (nástup kapitalismu) a osvícenskými reformami Josefa II. (zrušení nevolnictví a toleranční patent 1781) nositel hnutí: česká buržoazie a inteligence (opora o venkovský lid → zájmy dočasně stejné) → demokratický charakter hnutí
zdroje národního obrození: (viz A. Jirásek, F. L. Věk)
- revoluční nálada lidu (vrcholí r. 1848)
- myšlenka slovanské vzájemnosti – posila národního sebevědomí
- poezie inspirována lidovou slovesností → sběratelství (Erben, Čelakovský, Němcová aj.)
- lidové zábavné čtení (vzdělávací próza) – vydává Václav Matěj Kramerius v České expedici; Krameriovy c. k. pražské poštovské noviny
- činnost drobné venkovské inteligence – učitelů, vlasteneckých kněží (viz Raisovi ”zapadlí vlastenci”)
- lidové divadlo (i loutkové – Matěj Kopecký)
- obrozenská věda, a to – jazykověda (jazyk – základní znak národa) → obrany českého jazyka – historie (snaha připomenout slavnou minulost, zvl. husitskou, a posílit národní sebevědomí)
spisovný jazyk (místo latiny) – němčina, pak čeština
periodizace národního obrození – činnost tří tvůrčích generací
• 1. fáze = obranná (převážně vědci) – od 70. let 18. stol. do poč. 19. stol.
• 2. fáze = ofenzivní (vědci i básníci) – od poč. 19. stol. do konce 20. let 19. stol.
• 3. fáze = vyvrcholení obrozenských snah – 30. – 50. léta 19. stol.
1. fáze – obranná
cíl: čelit germanizaci, zachránit a obnovit český jazyk zájem o českou kulturu a dějiny
a) Jazykověda
vydána Balbínova obrana českého jazyka z r. 1775 a obrana jazyka od Karla Ignáce Tháma
nejvýznamnější osobnost – Josef Dobrovský (1753–1829)
- Ďarmoty u Rábu (v Uhrách); studium na gymnáziu v Německém (Havlíčkově) Brodě, pak v Klatovech, dále filozofie a teologie v Praze; kněžské povolání nevykonával, stal se vychovatelem v rodině hraběte Nostice a věnoval se vědecké práci; studijní cesty do Švédska a Ruska
Dílo v oblasti :
jazykovědy: Podrobná mluvnice češtiny (Ausführliches Lehrgebäude der bömischen Sprache)
- vědecká mluvnice, návaznost na humanistickou češtinu Kralické bible; ač skeptický k možnosti znovuzrození češtiny jako spisovného a literárního jazyka, ustálil jazykovou normu, navrhl tzv. analogickou opravu pravopisu (platí dodnes)
slovníkářství: Německo – český slovník (Deutsch – böhmisches Wörterbuch) – 2dílný
literární historie: Dějiny české řeči a literatury (Geschichte der böhmischen Sprache und Literatur)
dějiny jazyka v souvislosti s dějinami literatury, přísně kritický vztah k faktům (osvícenec), oslava českého jazyka doby veleslavínské
slavistiky: (vědy o slovanských národech)
Základy jazyka staroslověnského (latinsky Institutiones linguae slavicae dialecti veteris)
- vědecká mluvnice staroslověnštiny, jazyka našich prvních literárních památek
prozodie: stať Česká prozodie – propagoval přízvučnou prozodii, stanovil pravidla českého trochejského sylabotónického verše
Přínos: Dobrovský položil 1) základy obrozeneckého hnutí a literatury 2) základy novočeského spisovného jazyka, ustálení jazykové normy 3) základy české moderní vědy (analytičnost, kritičnost, úsilí o vědeckou pravdu) – odmítl např. pravost Rukopisů, dokázal nepravost zlomku evangelia sv. Marka 4) základy slavistiky
b) Historie
vznik Královské české společnosti nauk– KSČN (1774), pak Českého muzea (1818) a Matice české (1831)
Gelasius
Dobner (1719–1790) – propagátor kritické metody v
dějepisectví
František Martin Pelcl (1734–1801), Nová
kronika česká; dějepisec a první profesor českého jazyka na
pražské univerzitě
c) Počátky novočeského básnictví
almanach (sborník) sestavený Václavem Thámem - Básně v řeči vázané (1785) – původní tvorba i překlady,vliv anakreontské poezie
5
almanachů sestavil Antonín Jaroslav Puchmajer : Sebrání
básní a zpěvů (1795–1814) – převaha původní
tvorby
vznik první novočeské básnické školy – program
vlastenecký i formální (sylabotónický verš, obliba ódy, bajky,
eposu); např.:A. J. Puchmajer, Óda na Jana Žižku z Trocnova,
(oslava husitského hrdiny jako vlastence)
d) Počátky obrozeneckého divadla
působivost mluveného slova úkol: • zajistit pravidelná česká představení • vychovat české herce • vytvořit české hry • vliv na národní uvědomování lidu
první scény: – v Kotcích(Z Můstku na Staromák →) (od r. 1738)
- ve Stavovském divadle (od r. 1783) – česky se hrálo jen výjimečně
- ve Vlasteneckém divadle – Bouda (1786–1789) na Koňském trhu (dnes Václavské nám.)
repertoár Boudy: překlady klasiků (Moličre, Shakespeare, Schiller), veselohry (Prokop Šedivý, Masné krámy, Pražští sládci), vlastenecké hry (Václav Thám, Břetislav a Jitka)
pokračovatelé: Václav Kliment Klicpera (1792–1859), autor veseloher, např. Rohovín čtverrohý, Divotvorný klobouk, Hadrián z Římsu, Zlý jelen; kritika špatných lidských vlastností
2. fáze – ofenzivní
vliv napoleonských válek, národně osvobozeneckého hnutí v Evropě
vypracován 1. novodobý český národně kulturní program
znaky období: • rozvoj básnického i odborného jazyka, rozšíření slovní zásoby (Jungmann)
- historismus (kult dávnověku, rehabilitace husitství a veleslavínské doby – Palacký, Šafařík, Rukopisy)
- slovanský humanismus (propagace slovanské myšlenky – Kollár, Šafařík, Čelakovský)
- aktivita (nejen cenit minulé, ale vytvářet nové hodnoty)
- pokusy o zavedení časomíry a vzkříšení epiky
- preromantické nadšení a víra v budoucnost národa (× racionalismus a skepse Dobrovského)
cíle: výchovně vlastenecké, internacionální a estetické
a) Literatura vědecká – důsledně v českém jazyce
Josef
Jungmann (1773–1847) – jazykovědec,
překladatel, básník, propagátor češtiny •
Hudlice u Berouna
působil na gymnáziu v Litoměřicích, pak na
staroměstském gymnáziu v Praze
Dílo : jazykověda: shromáždil a rozšířil slovní zásobu jazyka → Slovník česko-německý – 5dílný (120000 slov) čerpal: • z literárních památek • z řeči lidu • z jiných slovanských jazyků, zvl. z ruštiny a polštiny (vzduch, příroda, jablko; chmura, závoj, tklivý) • vytvářel novotvary (rostlina, nerost, ozvěna, kyselina, dusík, čtverec ap.) = důkaz, že čeština je jazyk stejně dokonalý jako němčina; z vymírajícího, zaostávajícího jazyka se stal jazyk živý, bohatý, uznávaný
Vznik českého odborného názvosloví – vliv na rozvoj přírodních a humanitních věd
Jungmannova škola básnická a vědecká – spolupracovníci: Antonín Marek, Milota Zdirad Polák, fyziolog Jan Evangelista Purkyně, botanik Jan Svatopluk Presl
stať Rozmlouvání o jazyce českém – kulturní program generace, obraz nízké úrovně češtiny poč. 19. stol.
nový názor: znakem příslušnosti k národu je užívání jazyka (Čech je ten, kdo mluví česky) × osvícensky pojaté vlastenectví (teritoriálně)
vznik 1. českého vědeckého časopisu Krok; záměr vytvořit českou encyklopedii
literární historie a teorie: Slovesnost – učebnice literární teorie a poetiky + čítanka (pro gymnázia); texty od Husa po současnost Historie literatury české – přehledné dějiny české literatury, knihopis (= soupis literárních památek od nejstarších dob po současnost; periodizace vývoje literatury (oddíly s výkladovou statí) = obraz bohatství české literatury
básnická tvorba: 1. česká romance Oldřich a Božena
překlady: důkaz schopnosti češtiny vyjádřit i nejnáročnější myšlenky světové literatury; z francouzštiny: Chateaubriand, Atala, z angličtiny: John Milton, Ztracený ráj, z němčiny: Goethe, Heřman a Dorota, z ruštiny: Slovo o pluku Igorově
Pavel
Josef Šafařík (1795–1861) – Slovák, psal česky
(evangelík)
zakladatel slovanské archeologie:pokračovatel
Dobrovského v slavistice
Slovanské starožitnosti –
nejstarší dějiny Slovanů, důkaz starobylosti slovanského usídlení v
Evropě
literární historik: Dějiny slovanského jazyka a literatury ve všech nářečích (německy) – Slovanstvo považováno za jeden národ, slovanské jazyky za nářečí; výklad české literatury v kontextu literatury všech slovanských národů; myšlenka velikosti Slovanstva, Češi součástí velkého celku
básník: sbírka Tatranská múza s lýrou slovanskou
literární teoretik: Počátkové českého básnictví, obzvláště prozódie (anonym, s Palackým) – požadavek umělecky náročné tvorby, pěstování časoměrného verše
František Palacký (1798–1876)
- Hodslavice na Moravě; zemský historiograf; jako politik – liberál (spolu s Havlíčkem), zastánce federalistické koncepce rakouského státu, tj. austroslavismu
organizátor: založení Časopisu Společnosti vlasteneckého muzeum v Čechách, založení Matice české (vydávání českých knih)
historik: edice kronik Staří letopisové čeští (14.–16. stol.)
Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě (5 dílné) – německy od r. 1836, česky od r. 1848
- základní historické dílo do r. 1526
- výklad dějin jako zápas němectví a slovanství, tj. principu feudálního a demokratického; vyzdvihuje dobu husitskou
- vysoká epická kvalita textu (dějiny suplovaly chybějící větší epické žánry)
- inspirace pro Smetanu, Jiráska, Alše, Myslbeka aj.
b) Literatura umělecká
Jan
Kollár (1793–1852) – Slovák, tvůrce myšlenky
slovanské vzájemnosti; psal česky (evangelík)
•
Mošovce, studium v Bratislavě, pak v Jeně (Německo)
vliv pobytu
v Jeně:
• po stránce
národní a myšlenkové – vliv hrdosti německého národa (odsouzení
nesvobody a útlaku doma)
•
poznal rozdíl mezi minulostí a neutěšenou přítomností Slovanstva
(názvy slovanského původu v jenském okolí – pozůstatky po
Polabských Slovanech) • po
stránce osobní – seznámení s Friderikou Wilhelminou Schmidtovou
(Mína)
básník: sbírka Básně (1821) – elegie, ódy, epigramy, milostná lyrika (Míně) se stala základem ke skladbě Slávy dcera (1824) – Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva (= alegorická představa), provází básníka po slovanské pravlasti – motiv putování (viz Dante, Komenský); skladba obsahuje Předzpěv a 5 zpěvů (původně 3), nazvaných podle řek protékajících slovanským územím: Sála, Labe, Dunaj; pak Léthé (slovanské nebe) a Acheron (slovanské peklo)
Předzpěv téma: záhuba Polabských Slovanů a žal nad jejich zánikem, slovanská vzájemnost, odsouzení germanizace, víra v slavnou budoucnost Slovanstva, humanismus
forma: elegie – nejen žalozpěv nad zašlou slávou Slovanstva, ale i monumentální zpěv o slavné budoucnosti
Zpěvy (oddíly) – obsahují přes 600 vlasteneckých a milostných znělek – sonetů; prozodie přízvučná
např.: Pracuj každý s chutí usilovnou (výzva k práci pro národ a k svornosti)
Co z nás Slávů bude o sto roků? (předvídá slavnou budoucnost)
teoretik:myšlenky všeslovanské (panslavismus): spis O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími, slavskými – představa zvláště kulturní vzájemnosti
sběratel: slovenských lidových písní: Národnie zpievanky
František Ladislav Čelakovský (1799 – 1852)
•
Strakonice; po studiích vychovatel, pofesor na univerzitě ve
Vratislavi, pak v Praze
sběratel: •
slovanské lidové tvorby Slovanské národní písně (3 svazky) •
přísloví a pořekadel Mudrosloví národu slovanského v příslovích
překladatel: Herder, Goethe aj.
redaktor: Pražské noviny
básník: ohlasové poezie = tvorba v duchu lidové slovesnosti, sbírka Ohlas písní ruských – vyjádření slovanské myšlenky; inspirace ruskou lidovou slovesností; ruské byliny přetváří, dokresluje
témata: vítězství Rusů nad Turky (b. Rusové na Dunaji r. 1829), vítězství nad Napoleonem 1812 (b. Velká panichida), bohatýrská minulost (b. Ilja Volžanín, Bohatýr Muromec, Čurila Plenkovič)
sbírka Ohlas písní českých – zachycuje ráz českého lidového života
témata: obraz českého lidu – humor, satira (b. Český sedlák), nenávist k útisku (b. Vrchní z Kozlova)
oslava husitského vojevůdce (b. Prokop Holý), balada v lidovém tónu (b. Toman a lesní panna), převaha lyriky nad epikou
Rukopisné padělky (RKZ)
Rukopis královédvorský – ”nalezen” r. 1817 ve Dvoře Králové, označen za památku z konce 13. stol.
Rukopis zelenohorský – anonymně zaslán Národnímu muzeu r. 1818, ”nalezen” na Zelené Hoře u Nepomuku, označen za památku z 10. stol.
obsahují převážně skladby epické spory o Rukopisy trvaly do 80. let 19. stol. – dokázána jejich nepravost (zvl. v časopise Athenaeum; filozof T. G. Masaryk, filolog Jan Gebauer, historik Jaroslav Goll, literární historik Jaroslav Vlček aj.)
význam: • měly dokázat starobylost naší kultury (touha po velkých eposech) • měly posílit národní sebevědomí (= projev vlastenectví) • jsou básnicky cennými díly 1. pol. 19. stol.• inspirovaly Zeyera, Smetanu, Alše, Mánesa
pravděpodobní autoři podvrhů: Václav Hanka – knihovník a archivář Českého muzea, jazykovědec (znalec staroslověnštiny, staročeštiny, polštiny, ruštiny), básník
Josef Linda – novinář a spisovatel (román Záře nad pohanstvem, drama Jaroslav Šternberk v boji proti Tatarům)