8 : Romantismus
Charakteristika období
Představitelé : F – Rousseau a N – Goethe, Schiller
Romantismus – hl. hrdina, znaky, žánry
Světový rom. : Grimové– N, Novalis, A– Büro, Scott, R– Puškin
Český rom. : K.H.Mácha, Tyl, Erben
literární směr (ve všech evropských literaturách) i životní postoj (touha po svobodě)
vznik – v období mezi dvěma revolucemi (1789 ve Francii a 1848 v Evropě); naděje na nové společenské uspořádání (volnost, rovnost, bratrství) nesplněny zcela (revoluční zvraty, napoleonské války, policejní režimy), proto nespokojenost člověka, buřičství
znaky: • důraz na city a fantazii (× osvícenský a klasicistní důraz na rozum) • protiklad snu a skutečnosti, jedince a společnosti (individualismus) → pocit osamění, odcizenosti • východiska: obdiv k minulosti, mystice, k lidové slovesnosti a k přírodě, exotice; únik do vlastního nitra • ústřední hrdina splývá s autorem; je výjimečný, neschopnost a nezájem přizpůsobit se (vyvrženec společnosti, loupežník, vrah, kat, cikán) časté téma – nešťastná láska neúspěšné buřičství → světabol, skepse (spleen, chandra) • nové estetické hodnoty a subjektivní vztah ke skutečnosti; kontrastnost, smysl pro barvitost, hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost • slovesné druhy a formy – obliba poezie, zvl. lyrickoepické básně (balady), veršované povídky, romány, dramatické básně; v próze zvl. historická povídka a román
romantismus se obvykle nevyskytuje v čisté podobě, ale s prvky klasicismu, preromantismu, sentimentalismu nebo realismu.
v hudbě: německé – C. M. von Weber, F. Schubert, R. Schumann, italské – G. Rossini, polské – F. Chopin
ve výtvarném umění: E. Delacroix, čeští malíři A. Kosárek, J. Navrátil
přelom 18. a 19. stol. – poezie ”modrého květu”
Svět
Německo
Novalis (1772–1801) – sb. Hymny noci – kontrast dne, života (světla) a noci, smrti (tmy)
- nedokončený román Heinrich von Ofterdingen – středověký básník hledá ”modrý květ” = symbol pravé poezie a života
bratři Grimmové (Jakob a Wilhelm) – vztah k lidové tvorbě a germánské mytologii – vydali německé lidové pohádky
Heinrich Heine (1797–1856) – Kniha písní – lyrická sbírka o 5 částech (subjektivní prožitky, nešťastná láska, ironie)
Anglie
George Gordon Byron (1788–1824) – moderní epos Childe Haroldova pouť – autobiografické rysy, putování hlavního hrdiny po Evropě, zvl. na jih, do Řecka; obdiv k slavné minulosti a k přírodě × protest proti nesvobodě a tyranství v současnosti; byronismus – spor hrdiny se světem, osamocený boj za svobodu proti tyranům, světabol (spleen)
- romantické básnické povídky Džaur, Korzár, Lara (lyrickoepické skladby – děj s prvky lyriky, reflexe, popisu)
- dramatické básně Manfred, Kain
Percy Bysshe Shelley (1792–1822) – lyrická dramatická báseň Odpoutaný Prométheus
- obměna staré antické báje o hrdinovi, který se vzepřel bohům a přinesl lidem oheň → hrdý vzdor proti osudu a moci = titanismus; kontrast lidskosti a božské tyranie, víra v konečné vítězství dobra:
Walter
Scott (1771–1832) – básník, sběratel lidových
skotských balad, prozaik (historické romány)
–
např. Ivanhoe – děj z anglické historie z konce 12.
stol., napětí, milostná tematika, prostředí rytířských soubojů,
atmosféra hrdinství, cti, nadšení, vlastenectví
Emily Brontëová (1818–1848) – období viktoriánské Anglie; román Na větrné hůrce
Francie
François René de Chateaubriand (1768–1848) – básnická povídka Atala – návrat ke křesťanství a mystice před ”rozvratem” doby, únik do minulosti, prostředí exotické americké přírody, příběh nešťastné lásky Indiána Šakty a dívky Ataly, zasvěcené matkou Bohu; barvitost, biblický patos, zvukomalebnost
Victor
Hugo (1802–1885) – básník, prozaik,
dramatik
– básnický
cyklus Legenda věků (3dílný) – obraz vývoje lidstva k
humanitě; kontrastnost, motivy nešťastné lásky; vliv na Vrchlického,
Machara
- drama Ruy Blas
- próza – román Chrám Matky boží v Paříži – součást volné prozaické trilogie (r. Dělníci moře, Ubožáci); Paříž 15. stol. za Ludvíka XI., obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny lidstva; kontrast krásy a ošklivosti (Esmeralda × hrbáč Quasimodo), zla a ušlechtilosti (pokrytecký kněz Froll × Quasimodo); dramatický dějový spád
Stendhal (1783–1842) – přechod mezi romantismem a realismem; psychologická próza
- román Červený a černý – příběh Juliena Sorela, jeho ctižádostivost a snaha vyniknout ve společnosti i cestou pokrytectví a přetvářky; barvy symbolizují vojenskou uniformu a kněžskou kariéru
- román Kartouza parmská – příběh mladého šlechtice, dějiště v Itálii a v bitvě u Waterloo; intriky, pokrytectví, tragický konec
Alfred de Musset (1810–1857) – román Zpověď dítěte svého věku – intimní a generační román s autobiografickými rysy (vztah k spisovatelce G. Sandové), drama Se srdcem divno hrát (jemná povahokresba a lyrická atmosféra)
U nás
složitější situace 30. let – hlavní úkol literatury = výchova k vlastenectví (Tyl); tento požadavek zpomaluje rozvoj romantismu
Karel Hynek Mácha (1810–1836) nejvýznamnější a nejdůslednější básník českého romantismu • Praha, studium práv; záliba v cestování (okolí Prahy, Krkonoše, východní Čechy, zříceniny hradů, Itálie) a v divadle (ochotník); krátce advokátním praktikantem v Litoměřicích; tam těsně před sňatkem s Lori Šomkovou, matkou svého syna, zemřel na následky nemoci a vyčerpání; tamtéž pohřben, ale v r. 1939 jeho ostatky převezeny na vyšehradský hřbitov
Dílo: poezie, próza, fragmenty dramat, počáteční tvorba – německy; česky – vliv Jungmannův
první básně, např. V svět jsem vstoupil, Noc aj. vyjadřují:odpor k poměrům doby, pocit osamělosti a pesimismu, zklamání, protiklad snu a skutečnosti, krásy a ošklivosti, života a smrti, touha po lepším světě; jedinou jistotou je země
lyrickoepická báseň Máj (1836) – vrchol tvorby, základní dílo moderní české poezie
dějiště: krajina pod Bezdězem, u Doks, prostý děj: 3 tragédie (Jarmilina, Vilémova, obecně lidská) = jen východisko k filozofickým úvahám o smyslu života → ostrá kritika tehdejší společnosti (rozvrácená rodina, citová lhostejnost, mechanické chápání spravedlnosti); slova Vilémova (= autorova) jsou obžalobou společnosti
- zpěv – obraz májové přírody, motiv lásky, první tragédie
- zpěv – znázornění času: věčnost přírody × doba do popravy zločince Viléma
- zpěv – vrchol básně – krása přírody × lidský osud; vyznání lásky k rodné zemi (apostrofa země – poslední pozdrav vězně; země – jediná jistota – kolébka, hrob, matka, vlast); vzpomínka na dětství – nejkrásnější období života
- zpěv (závěr) – básníkovo ztotožnění se svým hrdinou i poutníkem, který se po letech vrací na popraviště:
”Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!” úvaha nad tragikou lidského osudu
2 intermezza: 1. půlnoční popraviště 2. obraz horské přírody
umělecké prostředky: obraz přírody citově podmanivý, dynamický, barvitý (kombinace pastelových barev)
kompoziční princip kontrast (v rovině tematické i jazykové) dramatický vzestup, vrchol (3. zpěv) a sestup (jako drama)
subjektivizace epiky básníkovo ztotožnění s hrdinou
zvukové hodnoty díla: rytmus: vzestupný (jamb – viz zač. 1. a 2. zpěvu) a trochej
zvukosled: ”brunatné slunce rudě zasvitnulo”, ”bílých skví se šatů stín”
zvukomalba: nocí řinčí řetězů hřmot
dobový ohlas Máchova Máje: nepochopen současníky (potlačena významová stránka obsahu, zdůrazněna zvuková krása; subjektivní poezie se zdála nebezpečná; domněnka, že odvádí od vlasteneckých a národních zájmů – Čelakovský)
Šaldova studie Mácha snivec a buřič – vyzdvihuje tři symboly Máje: symbol poutníka, vězně a země;
Máchův vliv na všechny další generace (např. májovci, Nezval, Hora – Máchovské variace ap.)
próza: román Cikáni – nejepičtější; složité lidské vztahy; život vyděděnců, romantické tragické zápletky, realistická kresba postav
povídky Obrazy ze života mého – lyričnost, autobiografické prvky
Pouť krkonošská – obraz přírody, básnická próza
Marinka – obraz pražské chudiny Na Františku; Marinka = ideál krásy × drastická skutečnost, prostředí chudoby
náměty historické:
román Křivoklad = 1. část zamýšleného 4 dílného cyklu Kat (Valdek, Vyšehrad, Karlštejn)
téma: vnitřní tragédie osamoceného člověka (Václav IV. a kat)