9 : Počátky realismu v české literatuře v 1. polovině 19.století
Charakteristika období, vysvětlení + znaky realismu. Kde ?
Představitelé Borovský, Němcová
převládl v literatuře 2. pol. 19. stol. (z lat. realis = věcný, skutečný; realita = skutečnost); vliv rozvoje přírodních a technických věd, filozofie (zvl. pozitivismu: skutečné je to, co lze dokázat smysly, tedy pozitivně; Auguste Comte); prosazení exaktního myšlení (vědecké postupy založeny na matematických výpočtech a metodách); snaha uplatnit tytéž vědecké postupy i v literatuře; literatura je chápána jako vědecká analýza společnosti
znaky:
- pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace); přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka
- typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné); literární hrdina se proměňuje, vyvíjí; někdy je jeden ústřední hrdina nahrazen kolektivem
- objektivní přístup ke skutečnosti (autor není účasten, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav)
- kritika nedostatků ve společnosti (odtud název kritický realismus)
- román je analýzou skutečnosti; oslabuje se sevřený děj
- nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy ap.
realismus
ve výtvarném umění – fr. malíři G. Coubert, H. Daumier, rus. malíř I. Repin, češ. malíři Karel Purkyně, Antonín Chitussi aj.
v hudbě – fr. skladatel G. Bizet, italští skladatelé G. Verdi, G. Puccini
Naturalismus – krajní směr realismu; aplikuje teorii dědičnosti nebo determinaci prostředím na literaturu → člověk je omezen svou biologickou podstatou, zobrazen jako výsledek vlivu prostředí a dědičnosti; lat. natura = příroda
Počátky českého realismu
1) Satira – kritika soudobé společnosti
Karel Havlíček Borovský (1821–1856) – klasik české politické satiry • Borová u Přibyslavi; studium na gymnáziu v Německém Brodě, kněžský seminář v Praze (vyloučen), pobyt v Rusku jako vychovatel → Obrazy z Rus (kritika carské samovlády); liberál (jako Palacký); po revoluci 1848 – proti reakci vídeňské vlády → pronásledován a souzen, 1851 policejně odvezen do vyhnanství do Tyrol (Brixen), kde vznikly jeho satiry
Dílo novinář: Pražské noviny (literární příloha Česká včela), Národní noviny (satirická příloha Šotek), časopis Slovan (v Kutné Hoře); programové články v souboru Duch Národních novin
literární kritik: boj o umění pravdivé, hodnotné – Kapitola o kritice
překladatel: např. Gogolových Mrtvých duší
básník, satirik, epigramatik: Epigramy – krátké, satiricky útočné básně s pointou; Havlíčkův kritický poměr k životu a světu; ironicky věnovány Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu (5 oddílů); útok na katolickou církev (Z historie literatury české), byrokracii a stát (Etymologický, Selský, Demokratský), na nezdravé jevy v národním životě (Verba docent, exempla trahunt, Poeta laureatus)
lidovost: • v demokratickém obsahu • ve formě (nápis, ukolébavka, modlitba, popěvek) • v stylových prostředcích: veršový i větný paralelismus, rytmická pravidelnost • v jazyce: prvky lidového, hovorového jazyka (plesnivina, pačesy)
satiry – vrchol tvorby: Tyrolské elegie
podnět a inspirace: vlastní zážitek
téma: zatčení, cesta do Brixenu, život ve vyhnanství; obraz tragédie osobní i národní
záměr: boj proti reakci státu, kritika policejního systému, pokrytectví; opovržení rakouskou vládou
žánrově: netradiční elegie – satira (elegický tón + ironie, výsměch); situační a jazyková komika
autoportrét: (příslušnost k českému národu, muzikant – 2. zpěv), zatýkání jako ironický vtip (”přátelský čin Bachův”) × projev zvůle
Křest sv. Vladimíra (torzo) inspirace Nestorovým Letopisem ruským
téma a záměr: kritika absolutismu jako způsobu vlády, katolické církve (Jezovitský marš), pokrytectví, zištnosti
forma vyjádření:groteskní děje se odehrávají zdánlivě v dávných dobách vznikajícího ruského státu za knížete Vladimíra (pro oklamání cenzury), ale aktualizace – kritika rakouské vlády, výsměch, ironie
postavy: car Vladimír (zpupný, omezený násilník) × pohanský bůh Perun (ubohý sluha absolutistického vládce)
jazyk: lidovost, prostá písňová 4veršová sloka, jednoduchý verš, rytmus
Král Lávra
téma: parafráze rozmarné veršované pohádky irského původu o králi s oslíma ušima
záměr: narážky na dobovou situaci, omezenost, tupost a zloba panovníka
forma: parodie historií o hodných panovnících (× brutální, nelítostné činy)
postavy: král, holič Kukulín, čeští muzikanti
společné znaky satir: výraz odporu proti jakémukoli násilí a útlaku; kolektivní historická a politická zkušenost národa
2) Venkovská próza – realistický obraz venkovského života v pol. 19. stol.
Božena
Němcová (1820 – 1862)
•
Vídeň, mládí v Ratibořicích (Náchodsko); vliv babičky; provdána za
úředníka finanční stráže Josefa Němce – pro vlastenectví často
překládán
• poznání
různých míst (Praha, Chodsko, Červený Kostelec, Litomyšl, Polná,
Slovensko)
- citlivost k sociálním otázkám: úsilí o spravedlivější společnost a lepší postavení ženy ve společnosti
- vlastenectví a odvaha (účast na pohřbu K. Havlíčka)
Dílo vstup do literatury – vlastenecké verše (např. Ženám českým)
pohádky: Národní báchorky a pověsti (např. Chytrá horákyně), Slovenské pohádky a pověsti; nadaná vypravěčka
národopisné studie: Obrazy z okolí domažlického (život chodského lidu, kultura, zvyky, kroje ap.)
publicistická tvorba: např. stať Selská politika (z r. 1848 – skeptický postoj venkova ke konstituci)
povídky: např. Chudí lidé (Červený Kostelec), Pan učitel (Česká Skalice), Dobrý člověk, Chyže pod horami (Slovensko) aj.
Divá Bára
dcera pastýře Jakuba; nový typ dívky (nezávislost na muži, nepodřízenost) × Eliška z fary; přerůstá konvenční představy o pasivní úloze ženy ve společnosti – je smělá, statečná, zdánlivě drsná, v jádru ušlechtilá, v zájmu přítelkyně se staví proti celé obci;
ve všech povídkách vystupuje postava všestranně dobrého člověka
tzv. obrazy venkovského života – vrchol tvorby:
Babička (1855) vznik po smrti syna Hynka; hmotný nedostatek, vzpomínky na dětství – doplněny a rozšířeny o poznání lidového života cíl: ukázat harmonický život prostých lidí, vzor dokonalosti člověka
postavy: z venkovského prostředí:
- babička Magdalena Novotná, ústřední postava; vztah k práci, životu, přírodě, vlasti; moudrost a životní zkušenost, ušlechtilost
- Barunčini rodiče – Proškovi (Panklovi): zpanštělá matka × sdílný, srdečný otec
- děti: Barunka (autorka), Jan a Vilém, Adélka
- lidové typy: mlynář, Kristla a Jakub, rodina Kudrnova; příběh Viktorčin
panský svět:
paní kněžna, komtesa Hortensie; dobro konané kněžnou = dobro babiččino; autorčina idealizace skutečnosti
kompozice: 2 dějová pásma
- příjezd babičky, popis jejího všedního dne, hosté
- od 8. kapitoly – rámec: Staré bělidlo v proměnách ročního období
prolog – vzpomínka na babičku, přímé oslovení
epilog – poslední léta babiččina, pohřeb
V zámku a v podzámčí (1856) dějiště:Nymbursko; příjezd Skočdopolových z Prahy na zámek – nová šlechta
dvojí svět: • zámek: Skočdopolovi, mamsel Sára, komorník Jacques, pes Joli
- podzámčí: vdova Karásková s dětmi (Vojtěch, Jozífek), krejčí Sýkora, podruzi (Dorota)
postava dobrého člověka – lékař (zná obě prostředí)
základní stavební princip = kontrast (už v titulu): sobectví, bezcitnost na zámku × obětavost, vzájemná pomoc v podzámčí, panský pes × utrpení dětí, přepych × chudoba, zápas s cholerou
realistický pohled na skutečnost (popisný, detailní realismus), ale v závěru idealizace (romantická představa světa usmířeného = vliv utopického socialismu)
Pohorská vesnice Chodsko; ideální shoda vrchnosti s poddanými; nejvyšší míra idealizace