ElektronikaMaturitní otázky
BAREVNÉ OBRAZOVKY12. BAREVNÉ OBRAZOVKY
Obrazový signál barevné televizní kamery vzniká současným
snímáním scény třemi snímacími elektronkami. Na každou z nich dopadá obraz scény
přes barevný filtr, propouštějící pouze světlo jedné ze základních barev (červené
R, zelené G a modré B). Elektronový svazek každé snímací elektronky postupně
bod po bodu a řádek po řádku zjišťuje jas bodů scény v příslušné základní barvě.
Vzniknou tak tři dílčí signály odpovídající jednotlivým barevnám, které jsou
sdělovací cestou přeneseny do televizního přijímače.
Na stínítku barevné obrazovky vytvářejí tři současně vychylované elektronové
svazky postupně bod po bodu a řádek po řádku (podobně jako při snímání obrazu)
obrazy scény v základních barvách (tzv. dílčí barevné obrazy). Splynutím dílčích
barevných obrazů při pozorování z větší vzdálenosti vzniká dojem obrazu scény
v přirozených barvách.
Ačkoliv jsou dnes známy
různé principy barevných obrazovek, považují se za perspektivní obrazovky nazývané
trinitron a obrazovky se štěrbinovou
maskou (alotted mask).
Aby na stínítku těchto obrazovek
mohly vzniknout dílčí barevné obrazy, je stínítko složeno z úzkých svislých
proužků probíhajících průběžně přes celou výšku stínítka (obr.).
V hrdle obrazovky jsou tři
elektronové trysky ležící v jedné rovině (odtud název obrazovky in line [in
lajn] - v řadě). Všechny elektrody těchto trysek kromě katod jsou společné pro
všechny tři svazky. Toto uspořádání je výhodné z rozměrových důvodů, neboť hrdlo
takové obrazovky má stejný průměr jako hrdlo obrazovky černobílé. Proudy jednotlivých
svazků jsou ovládány napětím dílčích signálů ( odpovídající jednotlivým barvám ) přiváděných
na katody trysek.
Chemické složení proužků
luminoforu je voleno tak, aby při dopadu elektronů zářil příslušný bod prvního
proužku např. barvou červenou, druhého barvou zelenou, třetího modrou, čtvrtého
opět červenou, pátého zelenou atd. Barvy proužků se cyklicky střídají po celé
šířce stínítka.
Aby svazek elektronů z určité
trysky dopadl vždy jen na proužky luminoforu té barvy, pro kterou je tryska
určena, je uvnitř obrazovky v malé vzdálenosti před luminoforem umístěna kovová
maska, která omezuje průřez svazku a pro určitou trysku zakrývá proužky luminoforů,
na které elektrony této trysky nemají dopadat. Je-li tento požadavek splněn
pro celou plochu stínítka, říkáme, že je dosaženo dokonalého krytí (konvergence)
dílčích barevných obrazů. Nedokonalost konvergence se projevuje vznikem barevných
lemů a zmenšením rozlišovací schopnosti. Dosažení dokonalého krytí barev je
značným technickým problémem, který je řešen použitím pomocných trvalých magnetů
pro statickou korekci chyb konvergence. U některých typu obrazovek je kromě
toho nutné použit též dynamickou korekci chyb konvergence pomocí elektromagnetů
napájených proudy vhodného průběhu. Nastavení korekce konvergence provádí výrobce
obrazovek a nedoporučuje se ho měnit. Protože má na pohyb elektronů vliv magnetické
pole Země, nastavuje se korekce pro nejnepříznivější polohu obrazovky, tj. stínítkem
k východu.
Osy trysek spolu svírají
vhodné úhly, aby se svazky křížily ve společné elektrostatické zaostřovací čočce
(obr.).
Krajní svazky jsou po průchodu
touto čočkou odkloněny elektrostatickými deflektory tak, aby se všechny tři
svazky protínaly v rovině masky a zasáhly luminofory odpovídajících barev. Střední
svazek, který je nejlépe zaostřen, dopadá na zelený luminofor, neboť zrak je
na zelenou barvu značně citlivější než na červenou a modrou, a obraz se proto
jeví ostřejší než při jiném uspořádáni. Pro zlepšeni barevného kontrastu mají
některé typy obrazovek proužky luminoforu obarveny na tu barvu, kterou mají
zářit. Ze stejného důvodu se proužky oddělují černými úzkými čarami z grafitu.
Protože maska propustí ke
stínítku pouze 15 až 20 % elektronů svazku, musí být pro dosažení dostatečného
jasu obrazu použito anodové napětí kolem 25 kV. Při nárazu rychlých elektronů
na kovovou masku vzniká poměrně intenzivní rentgenové záření, které musí čelní
sklo obrazovky pohltit.
Všechny popsané principy
jsou stejné pro trinitron i pro obrazovku se štěrbinovou maskou. Rozdíl je
pouze v provedení masky a jemu odpovídajícím tvarování čelní stěny baňky obrazovky.
Oba typy masek odstraňují problémy s barevným krytím ve svislém směru.
Trinitron, uvedený na trh japonskou firmou Sony v roce 1968, má
masku ve formě úzkých štěrbin vedených průběžně shora dolů přes celou výšku
obrazovky (obr. 1). Je zřejmé, že takovouto masku není možné tvarovat ve svislém
směru, takže čelní stěna baňky obrazovky nemůže mít sférícký tvar, který nejlépe
odolává tlaku prostředí a který se používá pro ostatní typy obrazovek. Přední
stěna trinitronu je částí válcové plochy. Aby se dosáhlo dostatečné pevnosti
baňky, musí být čelní sklo tlustší, což se projevuje značným zvětšením hmotnosti
obrazovky. Výroba trinitronových obrazovek větších rozměrů je technologicky
velmi náročná.
Obrazovka se štěrbinovou maskou se začala vyrábět v USA v roce 1972. Zachovává
všechny výhody trinitronu. Její maska je opatřena štěrbinami ve tvaru úzkých
obdélníčků, umístěných v řadách nad sebou (obr. 2). Tuto masku je možné vytvarovat
do požadované sférické plochy. Obrazovka má stejný tvar i pevnost jako obrazovka
pro černobílou televizi.
Běžně se vyrábí s vychylovacími
úhly 110°. Cívky pro svislé i vodorovné vychylování jsou navinuty na feritových
jádrech. Závity jsou uloženy ve vylisovaných drážkách, takže výrobní odchylky
cívek jsou nepatrné. Vychylovací soustavu elektricky nastavuje výrobce obrazovek.
Po funkčním ověření ji termoplastem pevně spojí s baňkou obrazovky. Při poškození
cívek lze vychylovací jednotku teplem uvolnit a vyměnit.
Televizní přijímač s obrazovkou
tohoto typu má spotřebu asi 160 W. Podstatného zmenšení spotřeby (téměř na polovinu)
lze dosáhnout použitím obrazovky se semitoroidními vychylovacími cívkami (běžně
nazývanou semitoroidní obrazovka, např. TESLA 671 QQ 22 nebo 581 QQ 22. Řádkové
vychylovací cívky neužívají toroidní jádro. Jsou v tzv. sedlovém provedeni podobně
jako cívky pro řádkové vychylování v černobílé obrazovce. Velké technologické
problémy jsou s přesným tvarem závitů těchto cívek, na kterém závisí možnost
dosažení přesného krytí dílčích barevných obrazů. Obrazovka používá rovněž dokonalejší
elektronově optický (tzv.kvadrupólový) systém, kterým se dosahuje ostřejší stopy
a větší brilance obrazu.
|