Český jazyk a literatura

Maturitní otázky

13 : Divadlo a jeho význam v rozvoji českého národa a jeho kultury

Počátky divadla všude na světě souvisejí s náboženskými tradicemi. Platí to o starém Egyptě, Indii a také o starém Řecku, kde při oslavách boha plodnosti a vína Dionýsa, vznikla tragédie a komedie. Tyto hry se hrály v amfiteátrech a všechny měly trojí jednotu - času, místa a děje. Z Řecka se drama rozšířilo do starověkého Říma.
Středověká literatura nenavázala na tradici antického divadla. Církev odmítala antické divadlo, protože bylo pohanské. Až v 9. století se začala hrát tzv. officia - vánoční nebo velikonoční hry, které se hrály latinsky v kostelech. Z nich postupně vznikaly samostatné hry, které se hrávaly mimo kostel a už i v národním jazyce - ve 40. letech 15. století se objevuje první české drama MASTIČKÁŘ. Do období renesance spadá rozkvět tzv. alžbětinského divadla v Anglii - W. Shakespeare. Ve ©panělsku znamená renesance zlatý věk literatury - Lope de Vega.
Ve vývoji divadla zaujímá osobité místo italská Comedia dell'arte. Jejími hlavními znaky byly masky, improvizace a komické výstupy. K ustáleným postavám patřili harlekýn, kolombína a pierot. Commedia dell'arte zanikla v pol. 18. století, kdy Carlo Goldoni uvádí do komedie současný život a pevný text - POPRASK NA LAGUNĚ a CHYTRÁ VDOVA.
V době baroka vzniká jeden z nejvýznamnějších hudebně dramatických žánrů - opera. Roku 1680 vzniká Comédie Francaise, první evropské národní divadlo. Na formu i ducha antického drama navazuje klasicismus. Hlavním dramatikem klasicismu byl Moliére, osvícenství Voltaire a preromantismu Goethe a Schiller.
V době národního obrození má významnou úlohu kočovné divadlo, ale vznikají také stálé divadelní scény: od roku 1738 působí první divadelní scéna - divadlo v Kotcích - německá opera a činohra. Později - roku 1783 - vzniká Stavovské (Nosticovo) divadlo, které bylo spíše německé, česky se hrálo jen výjimečně. O tři roky později - 1786 - vzniklo první české divadlo tzv. Bouda - vlastenecké divadlo na současném Václavském náměstí, které však zaniklo už za 3 roky. Jeho dramatiky byli Václav Thám a P. ©edivý, z němčiny a angličtiny překládal Karel Ignác Thám.
Prvním českým skutečným dramatikem byl Václav Kliment Klicpera. Průkopníkem českého divadla byl romantik Josef Kajetán Tyl, který nejprve režíroval ochotnickou skupinu a později se stal dramaturgem Stavovského divadla. Ze světových romantiků vynikali Puškin, Lermontov a Hugo.
Základní kámen Národního divadla byl položen 1868, prvně bylo otevřeno 1881, ale záhy vyhořelo. Znovu bylo otevřeno 1883. Vybudováno bylo podle návrhu architekta Zítka v novorenesančním stylu. Na výzdobě se podíleli Aleš, Brožík, Mařák, Myslbek a Hynais, který navrhl oponu. Ředitelem ND byl F. A. ©ubert.
Dramata psali i lumírovci: Vrchlický (HIPPODAMIE s hudbou Fibicha, NOC NA KARL©TEJNĚ), Sládek - překlady Shakespeara, Zeyer - RADÚZ A MAHULENA).
Od poloviny 19. století se i v dramatu projevuje vliv realismu: Henrik Ibsen - NORA, STRA©IDLA, PEER GYNT, August Strindberg - SLEČNA JULIE, A. P. Čechov - VI©ŇOVÝ SAD, STRÝČEK VÁŇA, TŘI SESTRY, RACEK a Gogol - REVIZOR.
Dramaturgem ND byl Ladislav Stroupežnický, který psal historické hry - ZVÍKOVSKÝ RARÁ©EK, PANÍ MINCMISTROVÁ a veselohry - NA©I FURIANTI. K představitelům českého dramatu dále patří Alois a Vilém Mrštíkovi - MARY©A, Gabriela Preissová - GAZDINA ROBA - zhudebnil Foerster, JEJÍ PASTORKYŇA - zhudebnil Janáček a Alois Jirásek.

Ve 20. století vzniká muzikál, revue, zástupové drama, objevují se kabarety a šantány. U nás vzniklo mnoho scén po vzniku ČSR. Městské divadlo na Vinohradech v roce 1920 skončilo s operami a operetami a založilo Komorní divadlo pro lehčí repertoár.
Divadlo D34 řídil E. F. Burian, který jako režisér i autor projevil svůj avantgardní tvůrčí profil při dramatizaci světových klasických děl: Goethe - WERTHER, Puškin - ONĚGIN, Moliére - LAKOMEC nebo českých prozaických děl: Dyk - KRYSAŘ, Benešová - DON PABLO, DON PEDRO A VĚRA LUKÁ©OVÁ a při průkopnické inscenaci lidové poezie a lidových barokních her - LIDOVÁ SUITA. K Burianově vlastní tvorbě patří PROČ ®IJE© VÁCLAVE ŘÍHO a HRÁZE MEZI NÁMI.
Osvobozené divadlo vzniklo jako pobočka Devětsilu, hlavně zásluhou Jindřicha Hon zla a Jiřího Frejky. Jeho tvůrčími osobnostmi byli vedle hudebního skladatele Jaroslava Ježka, Jiří Voskovec a Jan Werich. Jejich prvním vystoupením byla WEST POCKET REVUE, ve které projevili svůj typický smysl pro recesi, humor a slovní hříčky. Před hrami uváděli tzv. forbíny - aktuální poznámky k veřejnému životu. K nejznámějším hrám patří: SMOKING REVUE, KOSTKY JSOU VR®ENY, BALADA Z HADRŮ, SEVER PROTI JIHU, GOLEM, CAESAR - politická satira; OSEL A STÍN, KAT A BLÁZEN - protifašistické; PANOPTIKUM, RUB A LÍC; TĚ®KÁ BARBORA, PĚST NA OKO - protiválečné. Po Mnichovu byla OD odňata koncese.
Jedním z nejvýznamnějších světových dramatických autorů je Bertolt Brecht. Nejprve se proslavil ®EBRÁCKOU OPEROU, kterou napsal na motivy díla Johna Gaye. Příběh legendárního lapky Mackieho Messera zpracoval pak prozaicky v TŘÍGRO©OVÉM ROMÁNĚ. Svá nejzralejší dramatická díla vytvořil v emigraci -STRACH A BÍDA TŘETÍ ŘÍ©E, ZADR®ITELNÝ VZESTUP ARTURA UIE - parodie Hitlerovy cesty k moci, MATKA KURÁ® A JEJÍ DĚTI - kronika třicetileté války, ®IVOT GALILEŮV...
Italského dramatika Luigiho Pirandella proslavilo především jeho drama - ©EST POSTAV HLEDÁ AUTORA - hra o tom, jak vzniká divadelní představení. Z jeho dalších her jsou nejznámější KA®DÝ MÁ SVOU PRAVDU a DNES VEČER IMPROVIZUJEME.
Kouzelníkem divadla či géniem režie je nazýván první moderní režisér Max Reinhardt. Začínal jako herec, ale po úspěšných režijních pokusech se začal věnovat výhradně režii. S Malým divadlem se v Berlíně vydal po cestě impresionismu. Nechtěl, aby se divadlo tvářilo, že je skutečností. Využíval nových technických vymožeností - otočné jeviště a elektrické světlo. Pohyb herců po jevišti ozvláštnil běžícím pásem. Proslavil se zejména inscenací Shakespearovy komedie SEN NOCI SVATO JÁNSKÉ. Hledal stále nové scénické možnosti - pro jednu inscenaci dal např. dovézt na jeviště stromy, tuny mechu a tisíce svatojánských mušek, aby představa lesa byla dokonalá. Tuto inscenaci později zfilmoval v Holywoodu.
Vynikajícím režisérem byl rovněž K. S. Stanislavskij, spoluzakladatel slavného Moskevského uměleckého akademického divadla. Usiloval o historickou věrohodnost, a to až natolik, že před nastudováním Othella poslal herce seznámit se s prostředím na Kypr a před uvedením Julia Caesara vyslal scénografa do Říma. Jeho jméno je spojováno především s inscenacemi Čechovových her (Strýček Váňa, Višňový sad, Ivanov, Racek a Tři sestry) a sociálních dramat Gorkého (Děti slunce a Na dně), které se staly vzorem inscenování doma i v zahraničí.
K nejvýznamnějším tvůrcům absurdního dramatu patří Samuel Beckett - ČEKÁNÍ NA GODOTA a KONEC HRY - uvádí na scénu štvance, vzbuzujícího soucit i odpor zároveň, Eugéne Ionesco - PLE©ATÁ ZPĚVAČKA, NOSORO®EC. V americké literatuře patřil k průkopníkům absurdního dramatu Edward Albee - STALO SE V ZOO, KDO SE BOJÍ VIRGINIE WOOLFOVÉ? - muž a žena si hrají na vysněný život, v němž si dokáží ubližovat víc než ve skutečném.
Lepším básníkem než dramatikem byl Vítězslav Nezval, o čemž svědčí jeho MANON LESCAUT, MILENCI V KIOSKU a DNES JE©TĚ ZAPADÁ SLUNCE NAD ATLANTIDOU. Vladislav Vančura napsal drama z rudolfínské Prahy ALCHYMISTA, humornou JOSEFINU a JEZERO UKEREVE - proti rasismu. František Langer je tvůrcem psychologických her PERIFERIE, DVAASEDMDESÁTKA a komedie VELBLOUD UCHEM JEHLY.
Dramatikem světového významu byl Karel Čapek. Největšího věhlasu dosáhla jeho díla psaná z dohadu "co by se stalo, kdyby se... ":... podařilo vyrobit umělého člověka - RUR;... člověk napil nesmrtelného nápoje - VĚC MAKROPULOS;... sám člověk stal stvořitelem - ADAM STVOŘITEL - tuto hru napsal společně se svým bratrem Josefem;... podařilo uvolnit z hmoty její ničivou energii - KRAKATIT. Psal však rovněž hry, kde rázně odmítal fašismus - BÍLÁ NEMOC a MATKA. Společně se svým bratrem napsal rovněž alegorickou hru ZE ®IVOTA HMYZU - kritika negativních rysů člověka - motýli - přelétavá láska, chrousti - hromadě ní majetku, mravenci - touha po moci.
V prvním desetiletí po válce doznívají formy okupační dramatiky, využívající hojně jinotajů - Ferdinand Peroutka - OBLAK A VALČÍK. S jinotajnými tendencemi souvisela i hra Jana Drdy HRÁTKY S ČERTEM, využívající motivů lidové pohádky.
Z našich divadel jsou po 2. sv. válce nejpopulárnější divadlo Semafor - Suchý a J. ©litr - JONÁ© A TYNGL TANGL, KYTICE, divadlo Na zábradlí, Na provázku, Járy Cimrmana, Rokoko, Studio Ypsilon a v současnosti je nejlepší Vinohradské divadlo.
Jednu z nejdiskutovanějších osobností představuje Pavel Kohout. K vrcholům jeho tvorby patří román KDE JE ZAKOPÁN PES, MARIE ZÁPASÍ S ANDĚLY - o Vlastě Chramostové, PAT ANEB HRA KRÁLŮ - mladý muž ukryje před Němci židovského básníka, který mu svede ženu a UBOHÝ VRAH. Z česko - židovské rodiny pocházel Ludvík Aškenazy. Zaujal dramatem NOČNÍ HOST, groteskou C. K. STÁTNÍ ®ENICH. Následovali RASPUTIN a PA©IJE PRO ANDĚLKU - mladá dívka zneužívaná bratrem k vyděračské prostituci. Po roce 1968 emigroval a zemřel v Itálii.
Dílo Václava Havla je po 2. světové válce jediné, které lze srovnávat s tvorbou světovou - ZAHRADNÍ SLAVNOST, ZTÍ®ENÁ MO®NOST SOUSTŘEDĚNÍ, AUDIENCE, LARGO DESOLATO, POKOU©ENÍ, ASANACE, adaptace Gayovy ®EBRÁCKÉ OPERY.
Josef Topol se uvedl veršovanou tragédií PŮLNOČNÍ VÍTR. K dalším hrám patří JEJICH DEN, KONEC MASOPUSTU - kolektivizace vesnice, KOČKA NA KOLEJÍCH - problém lásky a smrti, SLAVÍK K VEČEŘI - hororové absurdní drama, v němž je třeba brát titul doslova, přičemž Slavík je jméno nápadníka, SBOHEM, SOKRATE! - navazuje na Konec masopustu. Milan Uhde psal nejen vlastní dramata - DĚVKA Z MĚSTA THÉBY, ale dramatizoval i cizí díla - Páralova PROFESIONÁLNÍ ®ENA, Olbrachtův Nikola ©uhaj - BALADA PRO BANDITU a tvořil i hry televizní - PÁN PLAMÍNKŮ a rozhlasové - ZUBAŘOVO POKU©ENÍ, VÝBĚRČÍ. Nejznámějšími divadelními hrami Pavla Landovského jsou - aktovka HODINOVÝ HOTELIÉR a SANITÁRNÍ NOC. K dílům Karla Sidona patří LATRINY - zajatecký tábor v 1. sv. válce, SHAPIRA a LABYRINT - inspirován Komenským. Na počátku 80. let se objevily nové talenty - Daniela Fischerová - HODINA MEZI PSEM A VLKEM - o životě francouzského básníka Fracoise Villona a Karel Steigerwald - "tragifraška" DOBOVÉ TANCE.

MARY©A - obraz majetkových rozdílů na vesnici, nešťastný život dívky Maryši v manželství z donucení rodičů;

1. dějství – expozice: základní situace – jednání Lízala a Vávry o věno, loučení rekrutů (mezi nimi Francek, kterého Maryša miluje)

2. dějství – kolize (zápletka): Maryša odmítá sňatek s mlynářem Vávrou (prosí matku, ptá se babičky, prosí otce, rozmlouvá s Vávrou), nakonec souhlasí

3. dějství – krize (vyvrcholení): návrat Francka, setkání s Maryšou, spory o věno pokračují

4. dějství – peripetie (obrat ve vývoji děje): otec Lízal lituje Maryšu, chce ji vzít domů, Francek ji láká do Brna, Vávra mu vyhrožuje a střílí na něho

5. dějství – katastrofa (závěr): Maryšino rozhodnutí – otrávila nemilovaného muže, Vávra umírá, Maryšino přiznání

R.U.R. - Helena Gloryová na ostrově s továrnou na výrobu umělých lidí – robotů; chce docílit, aby se s nimi jednalo jako s lidmi, přijata centrálním ředitelem Harry Dominem; Helenin soucit s otrockým postavením robotů a obdiv – velmi inteligentní bytosti, mluví mnoha jazyky, hluboké vědomosti; nemají však duši (rozum a cit); jinak od lidí nerozeznatelní, nahrazují lidskou práci;

1. dějství – vzpoura robotů proti lidstvu; Helena touží po návratu lidstva k přirozenému životu a ničí recept na výrobu robotů

2. dějství – vzbouření roboti zničí lidstvo kromě stavitele Alquista, šéfa staveb R.U.R., který nepohrdá lidskou prací

3. dějství – marná Alquistova snaha najít způsob výroby robotů, marné pitvy. U dvou robotů – Helena a Primus se objevuje cit, láska, ochota obětovat se za druhého, stávají se lidmi a lidstvo je zachráněno; Alquist v nich spatřuje nového Adama a Evu