Elektrické měřeníElaboráty
Elektroakustická měřeníZadání
1)
Změřte a nakreslete závislost impedance elektrodynamického
reproduktoru na
kmitočtu. Měření
proveďte na hloubkovém i výškovém reproduktoru.
2)
U obou typů reproduktorů zjistěte velikost vlastní
rezonance a jmenovité impedance.
3)
U obou typů reproduktorů změřte směrové charakteristiky
a výsledek vyneste do polárního diagramu.
4)
Proveďte návrh podobného měření pro různé typy
mikrofonů.
Teoretický
úvod
Mikrofony
Mikrofony slouží k přeměně
akustické energie na elektrickou. Jako prvý člen elektroakustického řetězce
mají podstatný vliv na kvalitu signálu.
Princip přeměny akustického
signálu na elektrický
Princip činnosti mikrofonu
je jednoduchý. Akustický signál, který se projevuje změnami akustického tlaku,
rozechvívá mechanický systém (membránu), jehož pohyb je snímán vhodným elektromechanickým
měničem. Pokud akustický tlak působí jen na jednu stranu membrány, mluvíme o
tlakových mikrofonech. V tomto případě amplituda membrány nezávisí na směru
ani na vzdálenosti zdroje, ale pouze na akustickém tlaku. Takový mikrofon je
všesměrový, má kulovou směrovou charakteristiku.
Jiný případ nastane, přivede-li
se akustický signál vhodným způsobem i na zadní stranu membrány. Potom již výchylka
membrány nezávisí na velikosti akustického tlaku, ale na rozdílu akustického
tlaku před membránou a za ní. Čím je tento rozdíl větší (čím je větší tlakový
spád - gradient) tím je větší i výchylka membrány. Takovým mikrofonům se říká
gradientní. U gradientních mikrofonů tedy výchylka membrány a tím i velikost
výstupního napětí závisí na derivaci akustického tlaku podle směru šíření. Pokud
je výchylka membrány úměrná první derivaci, pak mluvíme o gradientních mikrofonech
prvého řádu. Tyto mikrofony se též nazývají rychlostní. U gradientních mikrofonů
druhého řádu je výchylka membrány úměrná druhé derivaci akustického tlaku podle
směru šíření atd. Z toho co bylo uvedeno vyplývá, že velikost výstupního signálu
gradientního mikrofonu je závislá na poloměru zakřivení akustické vlnoplochy.
Čím větší zakřivení, menší poloměr, bližší akustický zdroj, tím větší výstupní
signál. Pro vzdálený zdroj, u kterého můžeme počítat s rovinnou vlnou (nekonečně
velký poloměr zakřivení) je výstupní napětí nulové. Gradientní mikrofony se
používají pro snímání akustického signálu ve studiích a pro přenos řeči z hlučného
prostředí.
Směrová charakteristika
Směrová charakteristika
je závislost citlivosti mikrofonu na úhlu, který svírá akustická osa mikrofonu
s osou akustického zdroje. Jak již bylo řečeno, tlakové mikrofony jsou všesměrové.
Jejich směrová charakteristika je kulová.
Gradientní mikrofony jsou
směrové. Podle konstrukce mohou mít, osmičkovou, ledvinovou, superledvinovou
charakteristiku. Směrová charakteristika se může měnit s kmitočtem. Mikrofon
se superledvinovou charakteristikou je určen pro přenos řeči ze zvláště hlučného
prostředí.
Rozdělení mikrofonů
Mikrofony můžeme rozdělovat
podle různých kritérií. Např. podle druhu akustického přijímače (tlakové, gradientní,
vlnové) nebo podle směrové charakteristiky, či druhu mechanického systému (membránové,
bezmembránové) atd. Dále se budeme zabývat rozdělením mikrofonů podle druhu
elektromechanického měniče. Mikrofony mohou využívat měniče reciproké a nereciproké.
Reciproké elektromechanické měniče využívají přímo fyzikální principy a jsou
obousměrné. To znamená, že tentýž měnič může převádět akustický signál na elektrický,
nebo elektrický na akustický. Jinak řečeno - tentýž měnič může pracovat jako
přijímač, nebo i jako vysílač. Nereciproké převodníky nevyužívají fyzikální
principy, ale pouze vhodné vlastnosti. Typický představitel nereciprokého měniče
je uhlíkový mikrofon (uhlíková mikrofonní vložka telefonního přístroje), u kterého
je využita závislost velikosti elektrického odporu uhlového prachu na jeho stlačení.
Reciproké elektromechanické
měniče rozdělujeme podle fyzikálního principu: elektrodynamický, elektromagnetický,
elektrostatický, piezoelektrický a magnetostrikční. Dále tyto měniče rozdělujeme
na dvě skupiny: rychlostní - výstupní napětí je úměrné rychlosti pohybu membrány
(elektromagnetické, elektrodynamické, magnetostrikční) a výchylkové - výstupní
napětí je úměrné výchylce membrány (elektrostatický, piezoelektrický).
Elektrodynamické mikrofony
S elektrodynamickými mikrofony
(často se nazývají jen dynamickými) se v praxi setkáváme velmi často. Vyznačují
se dostatečně širokým kmitočtovým pásmem, malým zkreslením, nízkým šumem a robustní
konstrukcí. Elektrodynamický mikrofon může být s membránou, nebo bez ní (páskový).
Je-li membrána použita, je s ní spojena kmitací cívka, která se v rytmu změn
akustického tlaku pohybuje v magnetickém poli permanentního magnetu.
Pohybem cívky v magnetickém
poli se v ní indukuje napětí úměrné rychlosti změny akustického tlaku. U páskových
elektrodynamických mikrofonů je membrána s cívkou nahrazena příčně zvlněnou
hliníkovou fólií ve tvaru pásku. Pásek, který je umístěn v magnetickém poli,
je rozechvíván změnami akustického tlaku a přímo v něm se indukuje nízkofrekvenční
elektrický signál.
Elektrodynamické mikrofony
mohou být tlakové nebo gradientní. Snímací prvek zůstává stejný, mění se jen
mechanická konstrukce. U gradientních mikrofonů se akustický tlak přivádí i
na zadní stranu membrány (resp. pásku).
Dynamické mikrofony jsou
nízkoimpedanční se jmenovitou impedancí 200 W.
Jejich citlivost bývá kolem 1,5 mV/Pa. Kvalitní výrobky uspokojivě přenášejí
signály v rozsahu 30 Hz-15 kHz, při zkreslení menším než 0,5 %.
Na stejném fyzikálním principu
jako elektrodynamické mikrofony pracují mikrofony elektromagnetické. U těchto
mikrofonů je snímací cívka pevná. Není tedy spojena s membránou. Pohyb chvějky,
která je s membránou spojena, případně přímo membrány, mění magnetický tok cívkou
a tím v ní indukuje nízkofrekvenční signál. Elektromagnetické mikrofony se vyznačují
malými rozměry a nízkou cenou, ale také omezeným kmitočtovým rozsahem (300-3500
Hz). Jsou vhodné jen pro přenos řeči.
Elektrostatické mikrofony
Elektrostatické mikrofony,
často nesprávně označované jako kondenzátorové, jsou složeny ze dvou od sebe
izolovaných elektrod. Před pevnou elektrodou je v malé vzdálenosti umístěna
membrána z kovové nebo metalizované fólie. Na takto vzniklý kondenzátor o kapacitě
30-100 pF je připojeno stejnosměrné polarizované napětí o velikosti 30-200 V.
Změny akustického tlaku rozechvívají membránu, mění se vzdálenost d a tím kapacita
kondenzátoru.
Na jiném principu snímání
změny kapacity pracuje tzv. vysokofrekvenční elektrostatický mikrofon. Proměnná
kapacita je zapojena v obvodu vysokofrekvenčního oscilátoru. Působením zvuku
dochází k frekvenční modulaci oscilátoru. Demodulací pak získáme nízkofrekvenční
signál.
Elektretové mikrofony
Kromě elektrostatických
mikrofonů s polarizačním napětím se používají i elektrostatické mikrofony
elektretové. U těchto mikrofonů je jedna elektroda opatřena vrstvou elektretu.
Elektret je dielektrický materiál nesoucí permanentní elektrický náboj. Není
tedy potřebný zdroj polarizačního napětí.
Piezoelektrické mikrofony
Tyto mikrofony, které se
často nazývají též krystalové, využívají piezoelektrického jevu. U některých
látek (krystaly, keramické materiály, plastické hmoty) vzniká. při mechanickém
namáháni tlakem nebo ohybem elektrický náboj, který se snímá elektrodami. Piezoelektrické
mikrofony mají poměrně velkou impedanci (vnitřní kapacita kolen jednoho nF)
a citlivost 1-3 mV/Pa.
Elektrické charakteristiky mikrofonů
Citlivost
Citlivost mikrofonu je poměr
výstupního napětí mikrofonu a akustického tlaku, který toto napětí vybudil.
Udává se ve V/Pa nebo v mV/Pa. Citlivost lze také vyjádřit jako poměrnou hodnotu
v dB vztaženou k referenční úrovni 1 V/Pa. Citlivost mikrofonu je obecně frekvenčně
závislá.
Impedance
Elektrická impedance mikrofonu
je impedance změřená na jeho výstupních svorkách. Její velikost je důležité
znát pro optimální přizpůsobení mikrofonu k zesilovači. Impedance je kmitočtově
závislá a většinou se udává pro kmitočet 1 kHz. Vstupní impedance zesilovače
by měla být 5-10krát větší než impedance mikrofonu. Zatížení mikrofonu příliš
nízkou vstupní impedancí zesilovače, má za následek zkreslení kmitočtové charakteristiky,
zvýšení zkreslení a snížení poměru signál šum.
Kmitočtová charakteristika
Kmitočtová charakteristika
je závislost výstupního napětí mikrofonu na kmitočtu. Kmitočtová charakteristika
by měla mít malé zvlnění v celém slyšitelném pásmu, tj. asi od 16 Hz do
16 kHz. U kvalitních mikrofonů bývá přiložen protokol se změřenou kmitočtovou
charakteristikou.
Šum
Šumové vlastnosti mikrofonu
se vyjadřují odstupem šumového napětí. Je to poměr mezi výstupním napětím mikrofonu,
které vyvolá referenční hladina zvuku o velikosti 94 dB (tomu odpovídá akustický
tlak 1 Pa) k napětí na výstupu mikrofonu (šumovému) při jeho umístění v dokonale
tichém prostředí. Vlastní šum mikrofonu je způsoben elektrickými obvody (cívka,
zesilovač) a zároveň tepelným pohybem molekul vzduchu, které naráženi na membránu.
Reproduktory
Posledním členem elektroakustického
přenosového řetězce je reproduktor. Tento elektroakustický měnič převádí elektrickou
energii na akustickou.
Pro použití reproduktoru
je nutno znát jejich parametry. Jedná se především o jmenovitou impedanci a
charakteristickou citlivost, příkon, kmitočtovou a směrovou charakteristiku
Kmitočtová charakteristika
Kmitočtová charakteristika
je závislost hladiny akustického tlaku v určitém bodě před reproduktorem na
kmitočtu, při konstantním napětí na svorkách reproduktoru. Udává se obvykle
pro bod v ose reproduktoru. Pro kvalitní reprodukci by měl být frekvenční rozsah
alespoň 30 Hz-15 kHz. Kmitočtová charakteristika se měří v dostatečné vzdálenosti
od reproduktoru ve volném prostoru (v bezdozvukové místnosti).
V celém akustickém pásmu
nelze uspokojivou reprodukci zajistit jedním reproduktorem. Vyhovující přenosové
vlastnosti může mít jedině soustava reproduktorů, z nichž každý přenáší jen
určité kmitočtové pásmo. Proto se vyrábějí reproduktory hlubokotónové, středotónové
a vysokotónové. Pro méně náročná použití pak reproduktory širokopásové, miniaturní,
atd. Pro některé aplikace je výhodné použít reproduktor s omezenou frekvenční
charakteristikou. Tak lze například dosáhnout lepší srozumitelnosti řeči.
Směrová charakteristika
Směrová charakteristika
reproduktoru je závislost akustického tlaku před reproduktorem na úhlu, který
svírá osa reproduktoru a spojnice reproduktoru a měřicího mikrofonu. vyjadřuje
se většinou v polárních souřadnicích. Pro kmitočty, jejichž vlnová délka je
značně větší než průměr ústí reproduktoru (alespoň 4krát) můžeme považovat směrovou
charakteristiku za kulovou. V praxi to platí pro kmitočty nižší než 300 Hz.
S rostoucím kmitočtem se směrovost rychle zvyšuje. Pro kmitočty nad 5 kHz je
vyzařovací charakteristika již úzce směrová. Sestavením jednotlivých reproduktorů,
nebo reproduktorových soustav můžeme získat vyzařovací charakteristiku podle
potřeby.
Rezonanční kmitočet
Rezonanční kmitočet je nejnižší
kmitočet, při němž vykazuje impedance reproduktoru maximální hodnotu. Udává
se jen u přímo vyzařujících reproduktorů a je jím dán dolní mezní kmitočet reproduktoru.
Rezonanční kmitočet může být snížen akustickou zátěží, např. umístěním reproduktoru
v ozvučnici.
Jmenovitá impedance
Jmenovitá impedance je nejmenší
absolutní hodnota elektrické impedance reproduktoru v kmitočtovém pásmu, pro
které je určen. Jmenovitá impedance by v celém kmitočtovém pásmu neměla klesnou
o více než 20 % proti udávané hodnotě. Toto u některých výrobků na nízkých kmitočtech
není splněno a při větším snížení impedance může dojít k přetížení zesilovače.
Účinnost
Účinnost udává poměr vyzářeného
akustického výkonu k elektrickému příkonu, při optimálním výkonovém přizpůsobení.
Účinnost reproduktoru je velmi malá a pohybuje se v rozmezí 1-6 %. Vestavěním
reproduktoru do ozvučných skříní se účinnost ještě zmenší. Čím jakostnější reproduktorové
soustavy, tím mají menší účinnost. Zvětšit účinnost reproduktorů je možné zúžením
přenosového pásma. Všeobecně platí, že účinnost klesá s rozšiřujícím se frekvenčním
rozsahem. Účinnost nemá většinou velký význam, protože její malou hodnotu lze
kompenzovat zvýšením výkonu zesilovače.
Charakteristická citlivost
Charakteristická citlivost
je průměrná velikost efektivního akustického tlaku v daném kmitočtovém pásmu,
v ose reproduktoru, ve vzdálenosti 1 m a při standardním příkonu 1 VA. Většinou
se vyjadřuje v dB jako poměr naměřeného akustického tlaku k referenční hodnotě,
která j e 2 . 10-5 Pa. Znalost charakteristické citlivosti reproduktoru
je důležitá hlavně pro návrh reproduktorových soustav.
Druhy reproduktorů
Podle způsobu vyzařování,
lze reproduktory rozdělit na přímo vyzařující a nepřímo vyzařující. U přímo
vyzařujících je akustická energie vyzařována kmitající membránou, která bezprostředně
navazuje na okolní prostředí. U nepřímo vyzařujících reproduktorů je mezi membránu
a prostředí vložen zvukovod, případně další akustický obvod.
Podle typu elektromechanického
měniče lze reproduktory rozdělit na: elektrodynamické, elektromagnetické, piezoelektrické,
elektrostatické, speciální (tepelné, pneumatické).
V současné době je nejrozšířenější
elektrodynamický reproduktor. Principem je silové působení na vodič umístění
v magnetickém poli, kterým protéká proud.
Elektrodynamický přímo vyzařující
reproduktor se skládá z kmitací cívky, která je umístěna v mezeře permanentního
magnetu (homogenní pole) a je pevně spojena s kuželovou membránou. Membrána
je po obvodě opatřena poddajným okrajem, kterým je uchycena ke kostře (koši)
reproduktoru a který současně umožňuje její axiální (pístový) pohyb. Membrána
musí být lehká a přitom dostatečně tuhá s velkým vnitřním tlumením, aby byl
omezen vznik nežádoucích parazitních kmitů. Většinou je zhotovena z papírové
hmoty, používají se však i membrány z plastických hmot a kovů (vyšší cena).
Cívka s membránou je vychylována z rovnovážné polohy v rytmu procházejícího
nízkofrekvenčního proudu a tento pohyb se přenáší na částice vzduchu.
Elektrodynamické reproduktory
Většinou jsou elektrodynamické
reproduktory vyráběny s kónusovou membránou (přibližně kuželový, ale nerozvinutelný
tvar, průřez většinou kruhový, ale může být i oválný). Dalším druhem je reproduktor
s kalotovou membránou. Membrána tohoto reproduktoru je tvořena kulovým vrchlíkem,
který pístově kmitá. Toto uspořádání se používá především u výškových, nebo
i středotónových reproduktorů. S ohledem na malý rozměr membrány (vrchlíku)
mají tyto reproduktory velmi dobrou směrovou charakteristiku.
Dalším typem elektrodynamického
reproduktoru je reproduktor páskový. Mezi póly permanentního magnetu je pohyblivě
uložena slabá hliníková fólie, kterou prochází budící proud. Výhodou je velmi
malá hmota kmitacího systému. Používá se jako vysokotónový reproduktor. Malá
vyzařovací plocha vyžaduje použití zvukovodu, což zhoršuje jeho jinak výhodné
vlastnosti.
Piezoelektrické reproduktory
Tyto reproduktory jsou založeny
na piezoelektrickém jevu. U piezoelektrických měničů se využívá toho, že v některých
materiálech (krystaly, speciální keramika a plasty), vzniká působením elektrického
pole mechanické napětí. Toto napětí vyvolává síly, které mechanicky deformují
materiál. Vhodným uspořádáním se tato deformace převádí na výchylku kmitacího
systému. Nejrozšířenějšími piezoelektrickými reproduktory j sou výrobky firmy
Motorola, které využívají keramické měniče. Většinou jsou vyráběny se zvukovody.
Používají se pro reprodukci středních a zvláště pak vysokých kmitočtů.
Elektrostatické reproduktory
Elektrostatické reproduktory
pracují na principu vzájemného přitahování či odpuzování elektricky nabitých
desek. Funkce je opačná k funkci elektrostatického mikrofonu. Také zde je jedna
pevná elektroda a jedna pohyblivá. Tenká membrána je umístěna proti pevné elektrodě
izolovaně v malé vzdálenosti. Mezi membránu a pevnou elektrodu je připojeno
stejnosměrné polarizační napětí. Pohyb membrány odpovídá změně náboje způsobené
přivedeným nízkofrekvenčním signálem. Citlivost závisí na velikosti předpětí
a frekvenční rozsah na ploše membrány. Elektrostatické reproduktory se používají
pro reprodukci vysokých tónů.
Tlakové reproduktory
Tlakové reproduktory patří
mezi reproduktory s nepřímým vyzařováním. U nepřímo vyzařujících reproduktorů
je membrána spojena s vnějším prostředím zvukovodem. v případě, že plocha membrány
je větší než plocha vstupního otvoru do vlnovodu, mluvíme o tlakovém reproduktoru.
U tlakových reproduktorů je tedy plocha membrány větší než plocha vstupu do
zvukovodu. Při výchylce membrány musí vytlačený objem vzduchu projít vstupem
zvukovodu a protože ten má plochu menší je zřejmé, že musí vzrůst objemová rychlost.
Akustický výkon, který je přímo úměrný akustické objemové rychlosti, tedy bude
při stejném příkonu vyšší. To znamená podstatné zvýšení účinnosti asi na 20
%, zatím co přímo vyzařující reproduktory mají účinnost většinou 1-5 %.
Jednou z aplikací tlakového
reproduktoru je megafon. Skládá se z mikrofonu, zesilovače a tlakového reproduktoru.
Lze jím uskutečnit přenos řeči na vzdálenost až 500 m.
Schéma
zapojení
Postup
měření
Pro měření impedanční charakteristiky
použijete klasickou VA metodu. K měření použijte generátor s nízkou výstupní
impedancí, tzn. s výstupním transformátorem. S výhodou lze využít záznějové
generátory. Napětí měřte nf milivoltmetrem, hodnotu proudu udržujte konstantní
o velikosti 2 - 10mA.
Při vlastním měření bedlivě
hlídejte hodnotu vlastní rezonance, která se projeví prudkým zvýšením impedance
reproduktoru. Jmenovitou impedanci reproduktoru získáte v okolí kmitočtu, kde
hodnota impedance poklesne na minimum. Směrem k vyšším kmitočtům pak bude impedance
opět vzrůstat. Při nevhodném nastavování frekvence však vlastní rezonanci reproduktoru
ani nezaznamenáte.
Směrovou charakteristiku
změříte zvukoměrem. Toto měření musíte provádět ve zvukotěsné místnosti za naprostého
klidu. Reproduktor i zvukoměrný mikrofon umístěte ve stejné výšce ve vzdálenosti
1 - 2m od sebe. Na reproduktoru udržujte konstantní napětí a postupně jím otáčejte
po 30°. Úroveň změřenou
zvukoměrem zaznamenávejte do tabulky. Toto měření proveďte pro dva kmitočty
- u hloubkového reproduktoru pro 80Hz a 5kHz, u výškového pro 200Hz a 5kHz.
Z naměřených hodnot sestrojte polární diagramy reproduktorů.
Jiný způsob měření impedance
reproduktoru spočívá v měření napětí na generátoru a reproduktoru. Impedanci
pak lze určit ze vztahu
.
Impedanci mikrofonu můžete
zjistit pomocí substituční metody - pomocí přepínače zařadíte do obvodu jednou
měřený mikrofon a podruhé proměnný odpor. Nastavíte-li pomocí tohoto odporu
stejnou výchylku voltmetru EV jako při připojení mikrofonu, odpovídá velikost
odporu potenciometru velikosti impedance reproduktoru.
Tabulky naměřených a spočítaných
hodnot
hloubkový reproduktor
F [Hz]
|
3
|
10
|
20
|
25
|
30
|
33
|
35
|
38
|
42
|
45
|
50
|
85
|
90
|
144
|
1010
|
1189
|
U2[mV]
|
6,2
|
7,2
|
6
|
7,4
|
9,2
|
12
|
12,2
|
14
|
14
|
13,5
|
11,5
|
9,2
|
7,4
|
5,8
|
6,6
|
7
|
Z [Ω]
|
1,24
|
1,44
|
1,2
|
1,48
|
1,84
|
2,4
|
2,44
|
2,8
|
2,8
|
2,7
|
2,3
|
1,84
|
1,48
|
1,16
|
1,32
|
1,4
|
fr = 40Hz šířka pásma:
1 kHz
výškový reproduktor
F [Hz]
|
0,02
|
0,1
|
0,157
|
0,185
|
0,2
|
2
|
5
|
6,4
|
10
|
14
|
20
|
27
|
30
|
0,02
|
U2[mV]
|
5
|
7
|
10
|
9
|
7
|
7
|
7
|
9
|
12
|
12,5
|
11,5
|
20
|
23
|
5
|
Z [Ω]
|
0,71
|
1
|
1,43
|
1,29
|
1
|
1
|
1
|
1,29
|
1,71
|
1,79
|
1,64
|
2,86
|
3,29
|
0,71
|
fr = 157 Hz šířka pásma:
6,9 kHz
směrové
charakteristiky:
hloubkový reproduktor –
80Hz
α [o]
|
0
|
30
|
60
|
90
|
120
|
150
|
180
|
210
|
240
|
270
|
300
|
330
|
[dB]
|
71,8
|
71,8
|
71,7
|
71,4
|
71
|
70,5
|
70,3
|
71
|
71,7
|
72
|
72,4
|
72
|
hloubkový reproduktor –
5kHz
α [o]
|
0
|
30
|
60
|
90
|
120
|
150
|
180
|
210
|
240
|
270
|
300
|
330
|
[dB]
|
80
|
63,2
|
67,9
|
56,8
|
58,3
|
59,8
|
67,7
|
69
|
64
|
63,3
|
300
|
72,9
|
výškový reproduktor – 200Hz
α [o]
|
0
|
30
|
60
|
90
|
120
|
150
|
180
|
210
|
240
|
270
|
300
|
330
|
[dB]
|
75,3
|
75,2
|
72,4
|
64,6
|
62
|
69,1
|
71,4
|
72,7
|
70
|
64,9
|
67,9
|
73,3
|
výškový reproduktor – 5kHz
α [o]
|
0
|
30
|
60
|
90
|
120
|
150
|
180
|
210
|
240
|
270
|
300
|
330
|
[dB]
|
70,4
|
62,1
|
61,7
|
63,3
|
58
|
57,4
|
59
|
60,4
|
57,4
|
50,2
|
53,3
|
68
|
Graf
Závěr
Měření směrové charakteristiky bylo částečně ovlivněno
zvuky z okolí a odrazy od zdí. Hlavně o přestávkách bylo měření díky hluk
velmi nepřesné, a proto jsme o přestávkách neměřili. U měření impedance jsme
nejprve zjistili vlastní rezonanci a pak jsme nemuseli měřit v celém pásmu.
|