Český jazyk a literaturaMaturitní otázky
22 : Poválečná
česká próza (do konce 60. let)
– válečné
prožitky (Drda, Fučík aj.)
– kronikářský
román s dokumenty (Zápotocký, Pujmanová, Branald)
– budovatelský
(výrobní) román (Řezáč, Marek, Říha aj.) – zúžené pojetí
socialistického realismu: dogmatické zjednodušování společenské
funkce umění, přecenění aktuální techniky a výchovného cíle na úkor
estetických hodnot a tvůrčí individuality
– historický
román (Pujmanová, M. V. Kratochvíl, Neff, Daněk, ©otola)
– psychologický
román (Valenta, Mucha)
– vzpomínkové
prózy – v 60. letech (Hrubín)
– reportážní
próza (Majerová, Pujmanová, Olbracht, Glazarová)
a) Válečná
próza
– 1.
vlna: beletrie i dokument, faktografičnost, reportážní prvky,
(očité svědectví)
Jan
Drda (1915–1970) – prozaik, dramatik
– vstup
do literatury za války (Městečko na dlani); po válce soubor povídek
Němá barikáda – obraz boje s fašismem,
nepatetické hrdinství obyčejných lidí nebo dětí v mezních situacích:
latinář Málek (p. Vyšší princip), František Milec (p. Hlídač
dynamitu), učitel Havlík (p. Včelař), Pepík Hošek (p. Pancéřová
pěst)
– dramata
s pohádkovými náměty – Dalskabáty, hříšná ves, Posvícení
v Tramtárii
Adolf
Branald (1910)
– romány
Severní nádraží, Lazaretní vlak – z vlastní
zkušenosti železničáře za války a z Pražského květnového povstání;
reportážní prvky
Marie
Pujmanová
– 2.
a 3. díl trilogie – Hra s ohněm, ®ivot proti smrti
téma
koncentračních táborů a vězení:
Julius
Fučík (1903–1943)
– Reportáž
psaná na oprátce – dílo komunistického spisovatele,
literárního teoretika (stať Božena Němcová bojující);
– podle
svědectví G. Fučíkové texty napsány ve vězení; záznam prožitků i
retrospektivní vzpomínky, dokument nelidskosti fašistů
povídkové
soubory Milan Jariš, Oni přijdou, E. F. Burian,
Osm odtamtud a jiné
židovská
tematika:
– autobiografický
román Jiřího Weila ®ivot s hvězdou (odmítnutí nastoupit
do transportu, pásmo vzpomínek a reflexí), román ®alozpěv na 77
297 obětí, Na střeše je Mendelssohn
– 2.
vlna: přelom 50. a 60. let – větší míra psychologické
analýzy, v popředí subjekt člověka ve vztahu k době, ne události v
širších souvislostech
Arnošt
Lustig (1926) autor
próz s židovskou tematikou; vlastní zážitky z Terezína, Osvětimi,
Buchenwaldu; uprchl z transportu smrti, účastnil se pražského
povstání;
povídkové
soubory Noc a naděje, Démanty noci – obyčejní
hrdinové; mravní podstata člověka v mezní situaci; přesvědčivost
okamžiku, dramatičnost detailu; fyzicky
– oběti
násilí, morálně – vítězi nad mučiteli; ”bezbranní
vítězové”
– novela
Dita Saxová – návrat židovské dívky z války, ale
zklamání, nesplněna očekávání
– novela
Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou – vzpoura mladé
polské ®idovky (zastřelí v umývárně před plynovou komorou německého
důstojníka) × pasivita ostatních vězňů; v exilu vyšla v 70.
letech novela Nemilovaná (o prostitutce v terezínském ghettu)
Norbert
Frýd (1913–1976)
– autor
židovského původu, vězněn v Terezíně, Osvětimi, Dachau
– autobiografický
román Krabice živých – z koncentračního tábora Gigling,
stavba továrny na zbraně, nelidské podmínky, formování odboje;
filmový režisér Zdeněk Roubíček, pomocný písař, vede kartotéku vězňů
(mnohé zachraňuje před smrtí)
– trilogie
Vzorek bez ceny a Pan biskup, Hedvábné starosti,
Lahvová pošta – memoárová literatura, dokumentárnost,
osudy vlastní rodiny (rodiče, bratr, manželka), hromadné vraždění,
psychologie vězňů; autor = vypravěč a komentátor
Ladislav
Fuks (1923–1994)
– prozaik,
autor válečných a psychologických próz
– román
Pan Theodor Mundstock – osud pražského ®ida za války,
degradován na metaře, čeká na transport do koncentračního tábora;
plánovitě a detailně se připravuje, promýšlí všechny situace (=
groteskně tragická příprava na smrt, ale dává naději); nový způsob
zpracování konfliktu lidské bezbrannosti s brutálním násilím:
neepicky založená úvodní situace – setkání se stínem (Mon) =
niterný přízrak, odštěpená část Mundstockova nitra, partner dialogu,
podobně i dialog se slípkou v bytě; neucelenost děje, nedůležité
vnější okolnosti, ale postižení hloubky a intenzity prožitku (tápání,
trýzeň, zápas, smrt); prolínání časových rovin (protektorát i
průhledy do předválečné doby = kontrast zvrácenosti ×
normálního života). Mundstockovo úsilí je absurdní jako totální moc
nad člověkem
– cyklus
povídek Mí černovlasí bratři – vztahy 5 chlapců z
gymnazijní třídy (3 z nich ®idé);
– román
Variace na temnou strunu – iluzivní svět přecitlivělého
Michala, představy neodlišeny od reality;
– později
autorův obrat od sond do lidských niter k hororu (postavy
zrůdné, plodící zlo) – román Spalovač mrtvol –
příběh pana Kopfrkingla, psychopata z krematoria – stává se
udavačem a vrahem ve službách fašismu
– povídky
Smrt morčete – různá témata, židovská problematika,
román Myši Natálie Mooshabrové – horor a pohádka splývá
s prvky sci-fi, s obrazem středověkého způsobu života
– 2.
etapa Fuksovy tvorby poznamenána přijetím normalizačních požadavků –
díla tendenční, např. Návrat z žitného pole (únorová
tematika), balada Pasáček z doliny (poválečné proměny) aj.;
teprve v 80. letech návrat k obrazu temných životních pocitů: román
Obraz Martina Blaskowitze – problematika viny a trestu,
opět válečné období; poslední dílo – monumentální historický
román Vévodkyně a kuchařka – doba konce habsburské
monarchie, využití postmodernistických postupů, poetičnost i ironie,
groteskní humor i sugestivní naléhavost
Karel
Ptáčník (1921)
– prozaik
skupiny Květen – román Ročník jedenadvacet – podle
deníkových záznamů, téma nucených prací v Německu; příběh lásky
českého chlapce Honzíka k Němce Käthe; reportážní prvky i
lyrické pasáže; stálé ohrožení života
zkouška charakterů; tytéž postavy vystupují i v románech z
poválečného moravského pohraničí – Město na hranici, Noc
odchází ráno, ©estapadesátý;
– psychologický
román Chlapák, po odmlčení, v 80. l. romány Dům uprostřed
města a Fasáda
Jan
Otčenášek (1924–1979)
– novela
Romeo, Julie a tma z doby heydrichiády, shakespearovský námět
tragické lásky – student Pavel a židovská dívka Ester; obžaloba
fašismu a rasismu
– román
Kulhavý Orfeus – osudy 5 přátel nasazených do pražské
továrny, ilegální organizace Orfeus, neúspěšná odbojová činnost
(pokračují osudy Pavla z předchozí novely)
Ladislav
Mňačko (1919–1994)
– ”československý”
spisovatel, prozaik, autor reportáží; narozen na Moravě, většinu
života v emigraci; román Smrt si říká Engelchen –
problematika partyzánského hnutí (moravsko-slezské pomezí a střední
Slovensko); odvážné svědectví doby, psychologická kresba postav:
partyzán Voloďa s pocitem nedobojovaného boje (mstít se), židovka
Marta – získává od Němců zprávy, ale miluje Voloďu
deziluze z vlastního života; Nikolaj – citlivý, ale tvrdý muž –
po zranění se zastřelí; úvahy o tom, co válka bere člověku, a o vině
Bohumil
Hrabal
– Ostře
sledované vlaky – povídka výjimečně se souvislým dějem, v
popředí motiv hrdinského činu; železniční elév Miloš Hrma zneškodní
válečně důležitý vlak výbušninou, vzájemně se ale postřelí s
dozírajícím německým vojákem a společně umírají
Josef
©kvorecký
– román
Zbabělci – o posledních dnech války v Náchodě; pohled z
opačné strany – Danny Smiřický je antihrdina (polemika s
ideologickým pojetím doby)
– 3.
vlna: v 70. letech – válka ze zorného úhlu odstupu
Ota
Pavel
– povídky
Smrt krásných srnců (např. povídka Kapři pro wehrmacht)
b) tzv.
budovatelský (výrobní) román
– próza
poznamenaná režimem; navazuje na předválečný městský a venkovský
román – popis prostředí, schematické postavy (pozitivní
hrdinové = dělníci a funkcionáři, negativní = rozkolísaní
intelektuálové, špióni); třídní srážky a sabotáže, obraz
znárodňování, budování, združstevňování vesnice, osídlování pohraničí
po odsunu Němců
vzor
sovětské literatury, schematičnost, stereotyp v ideové a kompoziční
stavbě, nedostatečná psychologická motivace postav
Jan
Otčenášek (1924–1979)
– po
prvotině – budovatelském románu Plným krokem –
pokus o román s psychologickou tendencí
Občan Brych – osobní rozhodování váhajícího
intelektuála, zda přijmout nebo odmítnout poúnorový režim; závěrečný
souhlas se socialismem; v 70. letech – román Když v ráji
pršelo – v popředí pozitivní lidské hodnoty, hluboký citový
vztah mladé dvojice, smysl pro humor, schopnost překonávat překážky;
nedokončený román Pokušení Katarina
Jan
Procházka (1929–1971)
– prozaik
a scénárista
novela
Zelené obzory – obraz zápasu zemědělského odborníka s
funkcionáři (vnitřní rozpory společnosti); mladý hrdina nucen řešit
problémy a upevnit si vnitřní jistoty (zlidštěný hrdina); rovina
společenská, ale i soukromá
c) historický
román
– návaznost
na předválečný román, ale jiná tematika – počátky dělnického
hnutí, dokumentárnost
Antonín
Zápotocký (1884–1957)
trilogie
Vstanou noví bojovníci, Bouřlivý rok 1905, Rudá záře
nad Kladnem: vlastní zážitky, zkušenosti dělnického a
komunistického politika i jeho otce Ladislava Zápotockého
– v
50. a 60. letech rozsáhlé románové cykly – v historii
hledán klíč k pochopení současnosti
Vladimír
Neff (1909–1983)
– vstup
do literatury za války (psychologické prózy – Třináctá
komnata); rodová pentalogie Sňatky s rozumu, Císařské
fialky, Zlá krev, Veselá vdova, Královský
vozataj – vzestup a pád dvou měšťanských podnikatelských
rodů – Nedobylů a Bornů (od 50. let 19. stol. do 2. světové
války)
– v
70. letech – trilogie z období rudolfinské Prahy a třicetileté
války – Královny nemají nohy, Prsten Borgiů,
Krásná čarodějka – osudy rytíře Petra z Kukaně, syna
pražského alchymisty, zastánce pravdy a spravedlnosti ×
nepřízeň mocných
|