ElektronikaMaturitní otázky
VÝKONOVÉ ZESILOVAČE
25.výkonové zesilovače
Nízkofrekvenční
zesilovače – úvod do problému
Nízkofrekvenční zesilovače se navrhují pro zesilování
signálů v kmitočtovém pásmu do několika set kilohertz, pro audiopásmo obyčejně
od 30 Hz do 20 kHz, pro méně náročné účely i pro pásmo užší.
Podle určení se
dělí na:
-
předzesilovače – viz otázka 24.
-
korekční zesilovače
-
koncové zesilovače
Korekční zesilovače používáme k dosažení zesílení, potřebného pro napájení
koncových zesilovačů a pro úpravu a korekce požadovaných charakteristik.
Předzesilovače i korekční zesilovače obyčejně pracují ve třídě A.
Koncové zesilovače jsou určeny k převedení nevýkonného
signálu z korekčních zesilovačů na výkonové a pro napájení koncových zařízení
(reproduktorů, motorů apod.) Koncové zesilovače mohou pracovat ve třídě A, AB,
B nebo C a jsou buď jednočinné nebo dvojčinné.
Jednočinné
zesilovače výkonu ve třídě A.
Tyto zesilovače
představují nejjednodušší zapojení. Schéma zapojení je na obr.
V soustavě výstupních charakteristik
zakreslíme zatěžovací přímku pro dané napájecí napětí tak, aby byla tečnou ke
křivce maximální dovolené kolektorové ztráty. Vzhledem k tomu, že zatěžovací
impedance je nejčastěji mnohem menší, než optimální zátěž pro získání maximálního
výkonu, připojujeme zátěž (např. reproduktor) přes výstupní transformátor. Je-li
hodnota zátěže Rz a optimální hodnota zatěžovacího odporu RC,
volíme transformační poměr transformátoru . Největší výstupní
výkon se dosáhne, volíme-li pracovní klidový bod tranzistoru v bodě
a pracovní přímka
je tečnou k hyperbole kolektorové ztráty. Potom . Příkon dodávaný
zdrojem do zesilovače je dán plochou trojúhelníka P0UCPICP.
Činnost koncového zesilovače lze sledovat na obr.
Rozkmity výstupního
napětí a proudu pro největší vstupní signál, který je zesilovač schopen bez
omezení zpracovat odpovídají krajním polohám P1 a P2 pracovního
bodu. Maximální výkon sinusového signálu je . Tento výkon
je graficky představován plochou trojúhelníka P0AB. Vyjádříme-li
tento výkon pomocí souřadnic klidového pracovního bodu, je , kde UZB
a IZB jsou hodnoty zbytkového napětí při zcela otevřeném a proudu
při zcela zavřeném tranzistoru.
Účinnost zesilovače
je . U tranzistorů
dosahuje tato kolektorová účinnost 40 - 45% (teoretická hodnota je 50%).
Dvojčinné zesilovače třídy A
Schéma dvojčinného zesilovače třídy A, používajícího
transformátory je uvedeno na obr.
Mají-li oba koncové
tranzistory stejné v uvažovaném pracovním rozsahu stejné charakteristiky,
platí pro výstupní proudy tranzistorů
kde IC0
je stejnosměrná složka proudu
IC1,
IC2, IC3 … jsou amplitudy 1., 2., 3., … harmonické kolektorových
proudů.
Tyto proudy tečou
v primárním vinutí transformátoru proti sobě a výsledný primární proud
je
Z uvedeného
vztahu je vidět, že sudé harmonické složky včetně stejnosměrné složky ve výstupním
proudu se vyruší. Je tudíž zkreslení vyvolané v dvojčinných zesilovačích
nelineárními vlastnostmi tranzistorů menší, než u jednocestného zapojení. Rovněž
výstupní transformátor není namáhán stejnosměrným proudem.
Fázové invertory pro dvojčinné koncové zesilovače
Dvojčinné zesilovače potřebují
pro svojí správnou činnost buzení koncových tranzistorů signály posunutými o
180°. Tento požadavek lze splnit dvěmi způsoby:
a) buzením koncových stupňů přes vstupní transformátor
s uzemněným středem sekundárního vinutí
b) použitím fázových invertorů. Principielní
schéma invertoru je na obr.
Z hlediska střídavých
signálů je celková zátěž
v obvodu emitoru a v obvodu
kolektoru
Napěťový přenos báze - kolektor je
a pro bázi - emitor je
Oba napěťové přenosy musí být stejné, proto musí platit
a tudíž
.
Dvojčinné zesilovače třídy AB a B
Dvoučinné zesilovače třídy B používáme v případech, kdy požadujeme
co největší účinnost a velké výstupní výkony.
Principielní zapojení je uvedeno na obr.
Děličem
R3-R4 nastavíme pracovní bod koncového stupně. Pro R4=0
pracujeme ve třídě B, jinak pracujeme ve třídě AB. Pracovní podmínky jednoho
tranzistoru ve třídě B jsou uvedeny na obr.
Zatěžovací charakteristika jednoho tranzistoru je dána
rovnicí
Amplituda kolektorového proudu .
Při buzení
zesilovače na maximální výstupní výkon je střední hodnota stejnosměrného proudu
IAV, procházející každým tranzistorem dána , kde
ICM je maximální hodnota kolektorového proudu
Uzb je saturační napětí při proudu ICM
Ucm je amplituda střídavé složky kolektorového
napětí
Icm je amplituda střídavé složky kolektorového
proudu.
Amplituda 1.
harmonické proudu je
Stejnosměrný výkon, odebíraný ze zdroje s napětím
UCC jedním tranzistorem je
Zavádí
se koeficient využití kolektorového napětí .
Výstupní
střídavý výkon jednoho tranzistoru je
Účinnost
zesilovače při plném vybuzení je
Ztrátový
příkon jednoho tranzistoru
Rozdělení výkonů je v závislosti na činiteli využití kolektorového napětí
x u zesilovače třídy B jiné, než u zesilovače třídy A.
třída
B třída A
U zesilovače třídy B roste příkon P1 lineárně s buzením (a tedy
s činitelem x), výkon P2 má kvadratický průběh a kolektorová
ztráta dosahuje při určité hodnotě x maximum.
Pro kolektorovou ztrátu lze vztah upravit následovně:
Kolektorová ztráta
Maximum kolektorové ztráty dostaneme, určíme-li první
derivaci PC a tu položíme rovnou nule.
, Z toho
.
Kolektorová ztráta není největší při maximálním vybuzení
(x = 1), ani v klidovém stavu, ale při x = 0,636. Ale ani při x = 0,636 nesmí být překročen maximální
dovolený výkon tranzistoru (maximální dovolená kolektorová ztráta), která je,
dosadíme-li do rovnice pro PC za x:
Odtud plyne, že
Výstupní výkon .
Velikost zatěžovací impedance závisí při daném napětí
zdroje na maximálním přípustném ztrátovém výkonu tranzistoru. Minimální přípustný
zatěžovací odpor tranzistoru je tedy dán vztahem .
V transformátoru tečou stejnosměrné proudy proti sobě, takže se ruší a
nedochází k předmagnetizaci jádra transformátoru. Proto také odpadá vzduchová
mezera.
Zesilovače s transformátory se používá jen u zesilovačů větších výkonů
(desítek až stovek wattů). U zesilovačů menších výkonů se snažíme používat zapojení
bez transformátorů.
U zesilovačů třídy B je nevýhodou zkreslení signálů, které je způsobeno zakřivením
převodních charakteristik v okolí klidového pracovního bodu ( při malých
budících signálech). Zkreslení se odstraňuje posunem pracovního bodu do třídy
AB, čímž ovšem účinnost zesilovače se zmenšuje. Tento zesilovač se při malých
budících signálech chová jako zesilovač třídy A a při velkých budících signálech
jako zesilovač třídy B.
Podstatné zjednodušení se dosáhne, použijeme-li tranzistory s různým typem
vodivosti. Tento se při soufázovém buzení chová jako typický dvojčinný zesilovač.
Princip činnosti je uveden na obr.
Předpokládejme dvě shodná zapojení s tranzistory PNP a NPN. V kolektorech
obou obvodů jsou odpory RC, předpětí bází je nulové, kolektorovými
obvody prochází pouze malé zbytkové proudy. Na vstupy obou tranzistorů přivedeme
stejné budící sinusové napětí. Kladná půlperioda vstupního signálu vyvolá proud
v kolektorovém obvodu tranzistoru NPN, záporná v kolektorovém obvodu
tranzistoru PNP. Oba tranzistory jsou bez budícího signálu zavřené a chovají
se jako rozpojený obvod. Zatěžovací rezistor RC se v každém
obvodu uplatňuje pouze v jedné půlperiodě a to v každém tranzistoru
v jiné. Lze tudíž oba obvody spojit a rezistor RC považovat
za společný pro oba tranzistory. Také oba vstupy lze spojit a tím dostaneme
obvod, znázorněný na obrázku.
Jsou-li vlastnosti obou tranzistorů (vodivosti, zbytkové
proudy, zesílení) stejné, neprochází rezistorem RC žádná stejnosměrná
složka kolektorového proudu. Rezistor RC nemusí být průchozí pro
stejnosměrný proud a v serii s ním může být zařazen kondenzátor s dostatečně
velkou kapacitou. Ani není nutno používat dva napájecí zdroje. Celé zapojení
je uvedeno na obr.
Toto zapojení předpokládá dobrou symetrii obou tranzistorů. Není-li tato
podmínka splněna, je rozdělení napětí mezi oba tranzistory nerovnoměrné. Na
jednom je větší, na druhém menší napětí. Protože u komplementárních trazistorů
je obtížné vybrat dvojice se zcela stejnými vlastnostmi, používají se t.zv.
kvazikomplementární zapojení se společným kolektorem. Komplementární dvojici
o malé kolektorové ztrátě použijeme k buzení koncového stupně o mnohem
větším výkonu, je-li koncový stupeň v seriovém zapojení. Na obr. působí
dvojice T1 a T2 jako proudové zesilovače pro koncové tranzistory
T3 a T4.
Na trhu se objevují koncové zesilovače v integrovaném provedení pro výkony
řádově jednotek wattů. Na obr. je obvod MBA 810 jako koncový zesilovač pro výkony
do 5W. Vstupní napětí je 60 mV, zátěž je reproduktor o hodnotě Rz
= 4W. Člen 1R-100nF je tzv. Boucherotův člen, který
zabraňuje oscilacím
na horním okraji akustického pásma, kde je impedance reproduktoru již dostatečně
veliká pro vznik oscilací.
Pro větší výkony
se staví zesilovače z diskrétních součástek. Např. na obr. je t.zv. Linovo
zapojení pro zesilovač o výkonu 20W do zatěžovacího odporu Rz = 4W.
Koncové tranzistory KU 605 pracují ve třídě AB, jejich klidový proud asi 50mA
se nastavuje odporem 100W v bázi tranzistoru KF 508. Zesilovač
má 3 přímo vázané stupně, symetrie pro obě poloviny budícího napětí se nastavuje
rezistorem 330kW v bázi KC 507. Zesilovač je v provozu
stabilizován stejnosměrnou zápornou zpětnou vazbou, vedenou z výstupu na
bázi vstupního tranzistoru. Vstupní tranzistor KC 507 zesiluje vstupní signál
a napájí báze budících tranzistorů KF 508 a KF 517. Horní tranzistor tvoří s koncovým
tranzistorem tzv. Darlingtonovo zapojení, které přenáší kladnou půlvlnu budícího
napětí do zátěže ve stejné fázi a se zesílením, blízkým jedné. Tranzistor KF
517 pracuje jako zesilovač rozdílového napětí mezi budícím napětím a kolektorovým
napětím dolního koncového tranzistoru. Obrací tedy fázi budícího napětí a v záporných
půlvlnách dodává kladné napětí do báze dolního koncového tranzistoru a tím jej
otevírá. Náboj kondenzátoru 5000mF, který se nabil v kladné půlvlně
se v záporné půlvlně odvádí přes dolní koncový tranzistor k zemi,
vybíjecí proud prochází přes zátěž a odevzdává výkon, odpovídající záporné půlvlně
signálu. Opět je použit již zmíněný Boucherotův člen 10W, 100nF. Rezistory 0,5W mezi koncovými tranzistory rovněž stabilizují
zesilovač a současně slouží jako ochranné odpory při náhodném zkratu na zátěži.
Diody 2x KA 501 vytváří potřebný rozdíl napětí mezi bázemi obou polovin zesilovače
a současně kompenzují teplotně závislost UBE koncových tranzistorů.
Pomocí tranzistorů se staví zesilovače do 1000 - 2000W. Pro větší výkony se
obyčejně používají zesilovače s elektronkami.
Zesilovače třídy C
V řadě aplikací není nezbytné lineární zesílení signálu co do amplitudy
(např. zesilovače nosné frekvence, zesilovače FM signálu. zesilovače impulsů
a p.) Zde můžeme nastavit pracovní režim do třídy C a docílit mnohem větší účinnosti.
Zátěží těchto zesilovačů je vždy rezonanční obvod. Pracovní bod tranzistoru
volíme za bodem zániku kolektorového proudu na převodní charakteristice. Doba,
po kterou protéká proud ve výstupním (kolektorovém) obvodu je dána úhlem otevření,
který pro třídu C je vždy menší, než 180°. Při rozboru činnosti zesilovače aproximujeme
převodní charakteristiku aktivního prvku závislostí, uvedenou na obr., kde S0
je strmost aproximované charakteristiky, t.j. závislost , jak je vidět
na obr.
Úhel otevření je z obrázku dán vztahem .
Stejnosměrnou složku kolektorového
proudu a vyšší harmonické lze najít pomocí Fourierova rozvoje impulzu kolektorového
proudu.
Např. pro stejnosměrnou
složku platí vztah
Pro základní harmonickou
dostaneme vztah
=
Účelnější je ale sledovat
amplitudy harmonických ve vztahu k amplitudě impulsu kolektorového proudu.
Podle obr. platí:
Dosazením do vztahu pro
IC0 a IC1 dostaneme:
Analogicky
Podobně bychom stanovili
i amplitudy vyšších harmoniských Ickm.
Uvedené vztahy jsou
ale pro praktický výpočet nepřehledné a nepohodlné a proto se pro usnadnění
výpočtů nahrazují uvedené goniometrické funkce součiniteli ak, jejichž závislost na úhlu otevření vyjadřuje
t.zv. Schulzův diagram, který je uvedený na obr.
IC1m = a1ICM
.
.
.
Icnm = anICM
Můžeme tedy
psát: IC0 = a0ICM
Všimněme si, že
jednotlivé koeficienty dosahují maximální hodnoty přibližně pro úhly .
U zesilovačů výkonu při sledování energetických
poměrů vycházíme ze vztahu ,
kde Pp
je příkon odebíraný z napájecího zdroje
Pu je užitečný výkon
dodávaný do zátěže
Pz je výkon, ztracený
v obvodu.
Výkon ztracený v obvodu
vzniká jednak na přechodech tranzistorů, takže se kryje jak z napájecího
kolektorového zdroje (PC), tak napájecím zdrojem báze (PB),
tak i zdrojem signálu (Pb). Obvykle ale platí PC»(PB+Pb), takže rozhodující
význam pro celkovou energetickou bilanci má kolektorový ztrátový výkon PC.
Celkový výkon ztracený
v tranzistoru je Pz » PC - Pu
Dosadíme-li za a
dostaneme
Zavedeme-li ještě
činitel využití kolektorového napětí , dostaneme po
úpravě
Účinnost zesilovače
se vyjádří vztahem
Úhel otevření se
nastavuje stejnosměrným předpětím v bázi tranzistoru a velikostí amplitudy
vstupního signálu.
Závislost výkonu a účinnosti zesilovače
na úhlu otevření je uvedena na obr.
Výkon dosahuje maximální
hodnoty pří daném ICM pro Q0 = 120°, zatímco se účinnost zvětšuje s klesajícím
úhlem Q. Protože jde jak o velký odevzdávaný výkon, tak i o
velkou účinnost, volí se kompromis, který odpovídá volbě Q v rozmezí úhlů 50 - 90°. Pro větší úhly je již účinnost malá,
k dosažení malých úhlů Q je nezbytná velká amplituda budícího napětí,
což vede ke zvětšování požadavků na budící stupeň a k poklesu výkonového
zesílení. Účinnost zesilovačů ve třídě C bývá až 90%. Pokud pracovní kmitočet tranzistoru není
dostatečně daleko od mezního kmitočtu tranzistoru, začíná se uplatňovat kmitočtová
závislost parametrů a charakteristik aktivních součástek. Proto výrobci tranzistorů
i elektronek udávají doporučená zapojení a pracovní podmínky tranzistorů pro
jednotlivé typy použití v různých kmitočtových pásmech.
|