ElektronikaMaturitní otázky
PULZNÍ ZDROJE - PRAKTICKÁ ZAPOJENÍ
34.Pulzní zdroje - praktická zapojení
a) Spínané zdroje pracující s frekvencí sítě
Spínané zdroje bez transformátoru
Nejjednodušší schéma zdroje bez transformátoru je na
obr.
Jako usměrňovač síťového napětí se používá tyristor. Tyristor
je normálně nevodivý v obou směrech. Do propustného stavu je uváděn přivedením
napětí na řídící elektrodu, které musí být kladné vůči katodě. Tyristor propouští
pouze část kladných půlperiod a tím lze řídit výstupní napětí. Zapojení má oproti
běžnému zapojení s usměrňovači navíc jen zdroj referenčního napětí, které
spíná tyristor. Velikost referenčního napětí je dána vztahem . Tyristor usměrňuje
a stabilizuje takto:
Při kladné půlvlně se nabije
kondenzátor C1. Je-li Ustab > Uref, tyristor vypne a kondenzátor
C1 dodává nahromaděnou energii do zátěže. Čím je větší odběr energie
zátěží, tím častěji tyristor zapíná a tím do jisté míry stabilizuje výstupní
napětí.
Referenční napětí je odvozeno
od napětí sítě přes R2. Dioda D1 propustí na řídící elektrodu
pouze napětí správné polarity. Velikost výstupního napětí lze nastavit typem
stabilizační diody (v mezích 20 - 290V). Zapojení stabilizuje i změny výstupního
napětí s ohledem na zátěž. Změny vstupního napětí nestabilizuje.
V následujícím zapojení je referenční napětí nepřímo
úměrné změnám síťového napětí a tudíž obvod stabilizuje i změny vstupního napětí.
Tyristor připojuje střídavou síť na vstup filtru R8C5
ve chvíli, kdy okamžitá hodnota síťového napětí odpovídá žádané hodnotě stejnosměrného
napětí. Aby nebylo nutno vypínat tyristor prostřednictvím složitých vypínacích
obvodů, volí se pro jeho sepnutí okamžik, kdy hodnota síťového napětí klesá.
Filtr L1C1 brání pronikání vysokých kmitočtů při spínání
do napájecí sítě. Dioda D1 je vodivá při záporných půlvlnách síťového
napětí, takže na ní je kladné pulzující napětí, které se filtruje filtrem R1C2
a napájí kolektor tranzistoru Q1. Když napětí na bázi tranzistoru
překročí napětí na jeho emitoru, tranzistor se otevře a rychlá změna kolektorového
napětí se přenese přes derivační článek C4R7 na řídící
elektrodu tyristoru, který sepne. Úroveň výstupního napětí lze ovládat potenciometrem
R3.
Pro řízení těchto zdrojů
se s výhodou rovněž používají diaky, jak je uvedeno na obr.
Kondenzátor C2 se nabíjí přes odpor R5. Když napětí na
něm dosáhne spínacího napětí diaku, tento sepne a náboj kondenzátoru C2
se vybije přes derivační článek C3R10 do řídící elektrody
tyristoru, který sepne a na výstupu se objeví plné síťové napětí. Tento obvod
tvoří základ stabilizátorů na obr.
Obvod
udržuje stálé výstupní napětí nezávisle na kolísání jak vstupního napětí, tak
i zátěže. Funkci stabilizátoru plní tranzistor Q1. Při změnách napájecího
napětí se mění jeho bázový i kolektorový proud. Při zvýšení napájecího napětí
vzroste kolektorový proud, klesne kolektorové napětí a prodlouží se doba nabíjení
kondenzátoru C2. K zapnutí diaku a tím i tyristoru dojde později
a výstupní napětí se při změnách vstupního napětí nezmění. Při poklesu napájecího
napětí je proces opačný, nabíjení kondenzátoru se zrychluje. Obdobný proces
nastává i při kolísání výstupního napětí vlivem kolísání zátěže. Zvětšení odporu
zátěže vede k vzrůstu výstupního napětí a tím i k zvětšení proudu
do báze (nyní přes odpor R7), tím k zvětšení kolektorového proudu,
poklesu kolektorového napětí a zpoždění okamžiku zapnutí tyristoru.
Spínané zdroje s regulací v primárním obvodu transformátoru
Zlepšit využití transformátoru, který podstatně ovlivňuje
rozměry, hmotnost a účinnost klasického zdroje je možné zařazením regulace do
jeho primárního obvodu. Schéma je uvedeno na obr.
Jako spínač je použit triak T1, fázově řízený
integrovaným obvodem MAA 436. Výstupní napětí je přes dělič R7R8
vedeno na světelnou diodu optronu, jehož fototranzistor přímo ovládá vstup obvodu
436. Ke stabilizaci výstupního napětí se využívá voltampérová charakteristika
světelné diody, která se v propustném stavu chová jako stabilizační dioda
s napětím asi 1,1V. Je-li výstupní napětí menší než požadované, prochází
diodou menší proud, fototranzistor se přivře a na vstupu obvodu 436 je menší
napětí. To způsobí, že spouštěcí impulsy pro triak se posunou do oblasti větších
úhlů otevření triaku a výstupní napětí z transformátoru vzroste. Je-li
výstupní napětí vyšší, než požadované, je regulační pochod obrácený. Hodnota
výstupního napětí se reguluje pomocí potenciometru R8. Výstupní napětí
má stabilitu lepší než 6% v rozsahu vstupních napětí 187 -
242V, při změnách zátěže od desetin jmenovité hodnoty až do jmenovité hodnoty
proudu, zvlnění stabilizovaného napětí je menší než 1V a účinnost je lepší než
78%.
Spínané zdroje s regulací v sekundárním obvodu transformátoru
V mnoha aplikacích se používají obvody s řízením
v sekundárním obvodu transformátoru. Schéma zapojení je uvedeno na obr.
Síťové napětí, snížené na transformátoru TR1 se přivádí
na můstkový usměrňovač tvořený tyristory T1 a T2, diodami D1,D2 a nulovou diodou
D3, pracující do filtru LC. Tyristory jsou fázově řízeny integrovaným obvodem
IO1, který je napájen střídavým napětím z vinutí 5,6 transformátoru TR1.
Na jeden vstup integrovaného obvodu je přiváděno napětí z vlastního zdroje
referenční úrovně, na druhý vstup se přivádí napětí, které je mezi vývody 12
a 10 a zdvihového napětí, generovaného obvodem 436. V okamžiku rovnosti
obou napětí se překlopí komparátor obvodu a přes spouštěcí obvod se vybije
kondenzátor C2. Tím vznikne v primárním vinutí transformátoru
TR2 impuls, jehož posunutí závisí na napětí mezi vývody 12 a 10 obvodu 436.
Tyristory jsou řízeny ze sekundárních vinutí transformátoru TR2. V okamžiku
příchodu kladného impulsu do řídící elektrody jednoho tyristoru přichází záporný
impuls do elektrody druhého a naopak. Kladný impuls přichází na řídící elektrodu
toho tyristoru, který má na anodě právě kladné napětí, což se docílí správným
připojením vývodů TR2 k řídícím elektrodám tyristorů. Parametry výstupního
napětí zdroje jsou stejné jako u zdroje s regulací v primárním vinutí.
b) Spínané zdroje pracující s vysokou frekvencí.
Řídící obvody
spínaných zdrojů
Mají za úkol udržovat
výstupní napětí na předepsané úrovni. Buď pracují pouze s chybovým výstupním
napětím, nebo s proměnnou frekvencí či s konstantní frekvencí a šířkovou
modulací řídících impulsů.
Schéma řídícího
obvodu pracujícího s chybovým výstupním napětím je na obr.
Výstupní napětí
je porovnáváno s referenčním napětím na vstupech diferenciálního zesilovače.
Dosáhne-li chybové napětí, které je dáno rozdílem výstupního a referenčního
napětí určité hodnoty, sepne výstup zesilovače spínač Sk a měnič
přestane kmitat. Čím je výstupní napětí nižší, než referenční, tím delší dobu
zůstává spínač Sk rozepnut a tím delší dobu pracuje samokmitající
měnič zdroje.
Schéma řídícího
obvodu s proměnnou frekvencí je na obr.
a) řídící obvod b) řídící obvod
s proměnnou frekvencí s šířkovou
modulací
Řídící obvod s proměnnou
frekvencí se používá u propustných měničů. Výstupní napětí se porovnává na komparátoru
s referenčním napětím a v závislosti na jejich odchylce jsou na výstupu
komparátoru impulsy, proměnné frekvence, jimiž je spínán spínač S.
Řídící obvod s šířkovou modulací porovnává na
vstupech komparátoru již zesilovačem zpracované napětí odchylky a napětí z generátoru
pilového průběhu, který má konstantní opakovací frekvenci. Podle velikosti chybového
napětí dostáváme na výstupu komparátoru impulsy proměnné střídy, ale konstantní
frekvence, jimiž je řízen spínač S. Tento způsob regulace je oproti předcházejícím
výhodnější, proto se používá častěji, zvláště u měničů s větším výstupním
výkonem.
|