Český jazyk a literatura

Maturitní otázky

6 : Klasicismus, preromantismus a osvícenství v evropských literaturách (17.-18.století )

Znaky a vysvětlení klasicismu

®ánry

Hlavní představitel dramatu ve Francii

Objevování komedie v Itálii

Pojem osvícenectví + před.

Anglický osvícenecký román

Preromantismus – období přechodu – sentinentali + hl. představitelé

Klasicismus 2. pol. 17. st., 18. st.

(z lat. vynikající, vzorný)

znaky:

jednotné principy a pevný řád rozumová kázeň (cit podřízen povinnosti a rozumu × baroko)

krása je v pravdě a v obrazu přírody vzor – antické umění

literární žánry  vysoké (óda, epos, tragédie) – o životě vysokých vrstev, např. vladařů, vojevůdců; rýmovaný verš  nízké (komedie, fraška, bajka, satira) – postavy neurozené, náměty ze současnosti; verš i próza

klasicistické drama dodržuje 3 jednoty: místa, času a děje (Aristotelés)

v hudbě: F. J. Haydn, W. A. Mozart, L. van Beethoven

v Itálii

zv. commedia dell'arte – národní veselohra; všední problémy zachyceny ironicky, výstižně zobrazeno měšťanské prostředí; herci měli jen tzv. scénář, na scéně improvizovali; dialog doplňován komickou pantomimou; stále stejné postavy (masky)

Carlo Goldoni (1707–1793) – Poprask na laguně, Mirandolina aj.

ve Francii

17. st. (absolutistický stát Ludvíka XIV.)

tragédie: Pierre Corneille (1606–1684) – Cid, základní konflikt: povinnost a čest × cit a láska
Rodrigo (smysl pro čest, mravní čistotu; vznešenost a odvaha) × Xiména (přes lásku k Rodrigovi nucena pomstít smrt svého otce)
alexandrin = rýmovaný jambický 12slabičný verš s přerývkou po 6. slabice se střídá s 13slabičným veršem

Jean Racine (1639–1699), Faidra – osudová vášeň, láska k nevlastnímu synovi; důraz na psychologii postav

komedie: Moličre (1622–1673) – vl. jm. Jean-Baptiste Poquelin – klasik světové komedie
– kritický pohled na skutečnost, satirický obraz nedostatků, výsměch lidským slabostem; smírné řešení konfliktu; hrdinové pojati satiricky i humorně (sympatie diváků) – politická satirická hra

Tartuffe – na pokrytectví a církev

hlavní postavy: bohatý měšťák, důvěřivý slaboch Orgon; bezcharakterní, zištný, vychytralý pokrytec a podvodník, náboženský fanatik (”svatoušek”) Tartuffe; Kleantes, prozíravý bratr Orgonovy ženy

jazyk: verš i próza, prostá mluva

– kritika záporných lidských vlastností:

hra Lakomec – lichvář Harpagon, schopný pro peníze obětovat všechno

Don Juan – pokrytecký šlechtic; kritika rozmařilosti

Misantrop – nepřítel lidí; kritika vypočítavosti šlechty

Zdravý nemocný – útok na šarlatánství, sobectví, pokrytectví lékařů

bajky:

Jean de La Fontaine (1621–1695) – 12 knih Bajek; příběhy zvířat – nositelů lidských vlastností (pokrytectví, lstivost, intriky)

Osvícenství 18. st.

znaky:

 navazuje na renesanci, rozvíjí tradice racionalismu, optimismu; kritika absolutismu a reakce

 důvěra v ”osvícený” rozum (poznaná pravda), prosazuje svobodu myšlení a rovnost

 sepětí osvícenství s literaturou: spisovatelé byli zároveň vědci, filozofy, historiky, publicisty

ve Francii

zvlášť výhodné podmínky (boj proti absolutismu)

François Voltaire (1694–1778) – historik, filozof, dramatik, básník, prozaik, publicista – jízlivý kritik absolutismu, církevního fanatismu
– próza Candide neboli Optimismus – filozofický román o hledání lidského štěstí (putování hlavního hrdiny a jeho sluhy světem)

Charles de Montesquieu (1689–1775) – kritik doby
román Perské listy (Peršanova cesta do Evropy za vzděláním)

tzv. encyklopedisté – mladší generace – vydali Velkou encyklopedii – souhrn dosavadního vědění

např. matematik d'Alembert

filozof Denis Diderot (1713–1784), autor románu v dopisech Jeptiška (autobiografie dívky přinucené vstoupit do kláštera) a románu Jakub fatalista (o otázkách společenské morálky; dialog bodrého sluhy s pánem)

v Anglii

Daniel Defoe (1660–1731) – dobrodružný román Robinson Crusoe (o ztroskotanci na pustém ostrově); vztah člověka k přírodě, oslava lidské práce, aktivity

Jonathan Swift (1667–1745) – filozofický satirický a utopický román Gulliverovy cesty (kritika poměrů v Anglii a představa ideální společnosti) Dílo obou autorů je spojováno s počátky realismu v Anglii.

Preromantismus

znaky:

 přechod mezi klasicismem a romantismem důraz na cit

 odmítnutí konvencí, příkazů, řádu – i v umělecké tvorbě (požadavek tvůrčí svobody)

 návrat k přírodě, k lidové slovesnosti vzor – venkovský, prostý, nezkažený člověk, prostý způsob života

 obdiv k schopnému, podnikavému jedinci

ve Francii

Jean-Jacques Rousseau (1712–1778) – zastánce názoru, že jen příroda zachovává člověka v jeho svobodném, přirozeném stavu, civilizace ho kazí (člověk je od přírody dobrý)
– Nová Heloisa – román lásky v dopisech, líčení citů a přírody
– Emil – o přirozeném rozvoji člověka, pedagogické románové pojednání

Antoine-François Prévost (1697–1763), kněz, autor románu Manon Lescaut (kritika touhy po majetku a penězích × láska)

v Německu

literární hnutí Sturm und Drang (bouře a vzdor) – proti společenské nesprav., útlaku, nesvobodě, pokrytectví

Johann Gottfried Herder (1744–1803) tvůrce nové preromantické estetiky; úvahy o národní individualitě, národní kultuře (kult lidového génia); podpořil národně osvobozenecké hnutí slovanských národů

Johann Wolfgang Goethe (1749–1832) – básník, dramatik, prozaik, vědec
– studium práv, přírodních věd, nešťastná láska đ román v dopisech Utrpení mladého Werthera (citové problémy řešeny sebevraždou)
– obdiv k lidové slovesnosti – sbírka Balady
– vrchol tvorby – dvojdílná filozofická báseň v dramatické podobě Faust

tradiční námět:

– pověst o doktoru Faustovi, který prodal v touze po poznání a štěstí svou duši ďáblovi, ale nová umělecká podoba i smysl: Faust postaven mezi dobro a zlo; původně rebelant proti starým konvencím a zaostalosti se mění na představitele činorodého lidstva (chce dobývat pravdu a přetvářet svět), hledá cesty k cíli i přes utrpení, nachází smysl života v aktivitě pro dobro lidstva

Mefistofeles – představitel pochybovačnosti, skepse, výsměchu

Friedrich Schiller (1759–1805) – dramatik a lyrik (Óda na radost), překladatel
– v popředí problematika svobody člověka, odpor k pokrytectví
– drama Loupežníci
Karel Moor – hraběcí syn, připraven intrikami bratra o otcovu důvěru, snoubenku, dědická práva đ touží pomstít se, odčinit křivdy (jako vůdce loupežníků); ušlechtile motivované buřičství; jeho činy hraničí se zločinem, bojuje za svobodu, proti pokrytectví, útlaku, konzervativismu, zištnosti, despotismu

V Rusku

Ivan Andrejevič Krylov (1768–1844) – Bajky

Michail Vasiljevič Lomonosov (1711–1765) – přírodovědec, filolog, básník (ódy)

Alexandr Nikolajevič Radiščev (1749–1802) – filozof, spisovatel (ostrá kritika nevolnického zřízení, samoděržaví)