ElektronikaMaturitní otázky
DIODY A JEJICH VÝZNAM PRO ELEKTRONICKÉ OBVODY
6. Diody a jejich význam pro elektronické
obvody
Druhy polovodičových diod :
Diody pro síťové usměrňovače
Diody pro síťové
usměrňovače jsou plošné diody určené pro usměrnění proudů řádově jednotek
až desítek ampér při napětí desítek až stovek voltů technických frekvencí. Jsou
vyráběny z křemíku převážně difúzní technologií. Základní destička má nevlastní
vodivost typu N. Na ní se difúzí boru nebo galia vytvoří vrstva typu P. Silně
dotovaná vrstva N+ umožňuje neusměrňující dobře vodivé spojení krystalu s kovovou
podložkou, která pomáhá odvádět teplo a tvoří vývod katody. Vrstva niklu vytváří
neusměrňující spojení s vývodem anody.
Důležité vlastnosti usměrňovacích
diod popisuje katalog. Pro diodu KY 130/600 se uvádí : střední usměrněný proud
Ifav <=300 mA, největší anodové
napětí v přímém směru UF <
1 V, napětí ve zpětném směru UR <
600 V, proud ve zpětném směru IR <=
10 mA, při UR =
600 V a teplotě +25 °C.
Diody pro usměrňování malých vysokofrekvenčních proudů
Plošné
diody :
Plošné diody pro usměrňování malých
vysokofrekvenčních proudů do frekvence několika megahertzů se vyrábí z křemíku.
Základem je destička s nevlastní vodivostí typu N, která tvoří katodu.
Anoda je vyrobena difúzní technologií. Krystal má rozměry asi 1 x 1 (mm). Je
připájen na základní kovovou destičku, která zvětšuje mechanickou pevnost diody
a pomáhá odvádět teplo. Celek je připájen na přívodní dráty procházející skleněnou
průchodkou a je neprodyšně uzavřen v kovovém pouzdru.
Dovolená napětí ve zpětném směru jsou
100 až 200 V. Střední hodnota usměrněného proudu je maximálně několik desítek
miliampérů.
Hrotové
diody :
V současné době se vyrábí několik
druhů hrotových diod určených k usměrňování malých vysokofrekvenčních proudů.
Proti plošným diodám má jejich charakteristika pozvolnější průběh a větší zakřivení
při malých hodnotách proudu. Proto jsou k některým účelům hrotové diody
výhodnější než diody plošné. Nejdůležitější jsou germaniové hrotové diody a
germaniové diody se zlatým hrotem.
Germaniové hrotové diody : Germaniový krystal s nevlastní
vodivostí typu N čtvercového tvaru o rozměrech asi 1 x 1 (mm) tloušťky 0,1 mm
je připájen ke kovové destičce přivařen= k přívodnímu drátu. Na povrch
germaniové destičky, která tvoří katodu diody, je pružně přitlačován hrot tenkého
wolframového drátku spojeného s druhým přívodním drátem diody. Wolframový
drátek tvořící vývod anody má pouze mechanický kontakt s povrchem polovodičové
destičky. Celý systém diody je zataven do skleněného pouzdra. Vývod katody je
barevně označen. Dobrého usměrňovacího účinku se dosáhne tzv. formováním, které
se provádí na konci výrobního postupu impulsem proudu asi 1 A, který projde
diodou v přímém směru. V místě dotyku hrotu a polovodiče dojde ke
značnému zahřátí, při kterém některé atomy wolframu přejdou do povrchové vrstvy
polovodiče. Vznikne tak miniaturní oblast s vodivostí typu P těsně pod
místem dotyku hrotu. Nejlepších výsledků se dosáhne, obsahuje-li hrot příměsi
způsobující v germaniu vodivost typu P (např. Indium).
Miniaturní přechod PN vytvořený popsaným
způsobem má kapacitu asi 1 pF. Proto je mezní frekvence těchto diod značně vysoká
(kolem 100 MHz; ve speciálním provedení až 1000 MHz). Závěrná napětí jsou však
pouze několik desítek voltů a přípustné hodnoty usměrněných proudů jen 10 až
20 mA.
Diody s přivařeným zlatým hrotem :
Rozdíl mezi diodou se zlatým hrotem a hrotovou diodou popsanou výše je patrný
z obrázku. Základem diody je opět destička z germania typu N, která
je katodou. Drátek tvořící přívod k anodě je však zlatý s příměsí
galia. Při formování dojde k přivaření zlatého drátku k polovodičovému
krystalu. Zároveň se galium rozpustí v roztaveném germaniu a vytvoří silně
dotovanou oblast typu P. Vznikne dioda s miniaturním slitinovým přechodem
PN. Takto vyrobená dioda sdružuje v sobě výhodné vlastnosti hrotových i
plošných diod. Má vysokou mezní frekvenci, která dosahuje běžně asi 100 MHz
a u některých typů diod až 1000 MHz. Výhodou je též menší odpor v přímém
směru a větší odpor i menší proud ve zpětném směru, než mají diody hrotové.
Diody pro stabilizaci napětí
Pro
stabilizaci stejnosměrných napětí je možné využít vlastností přechodu PN plošných
křemíkových diod vyrobených vhodným způsobem, které jsou polarizovány ve zpětném
směru.
Má-li
dioda velmi tenký přechod PN, vzniká při působení napětí ve zpětném směru v její
velmi tenké vyprázdněné oblasti tak velká intenzita elektrostatického pole,
že dochází k vytrhávání elektronů z vazeb krystalové mřížky. Počet
minoritních nosičů náboje v důsledku toho velmi vzroste. To se projeví
prudkým růstem zpětného proudu diody při téměř stálém napětí. Přitom se dynamický
vnitřní odpor diody zmenší z hodnoty několik MW
na několik desítek až jednotek W.
Popsaný děj se nazývá Zenerův děj podle svého objevitele. Napětí, při
kterém Zenerův jev nastává, se nazývá Zenerovo napětí. K vyvolání Zenerova
jevu je třeba, aby intenzita elektrostatického pole v křemíku dosáhla hodnoty
řádově 107 V/m. Intenzita elektrostatického pole ve vyprázdněné oblasti
je při určitém napětí nepřímo úměrná její tloušťce. U nejtenčích vrstev se dosahuje
kritické intenzity pole (Zenerova napětí) asi při 3 V. Při zvětšování tloušťky
přechodu Zenerovo napětí postupně stoupá. Zároveň se však objevuje další jev
zvětšující proud ve zpětném směru. Elektrony získávají při průchodu přechodem
v důsledku velké intenzity pole značnou kinetickou energii. Je-li přechod
široký, je velká pravděpodobnost, že letící elektron narazí ve vyprázdněné oblasti
na jiný elektron a uvolní ho z vazby. Oba elektrony jsou polem dále urychlovány
a během své cesty uvolní nárazem další elektrony, ty podobným způsobem opět
další. Nastává lavinová ionizace v oblasti přechodu, projevující se podobným
způsobem jako Zenerův jev.
Zenerův jev se uplatňuje v tenkých přechodech. Začíná působit
při napětí asi 3 V a v důsledku zvětšování šířky přechodu při napětích
vyšších než asi 6 V postupně mizí a je plynule vystřídán jevem lavinovým.
Oba jevy se z hlediska stabilizace napětí projevují stejným způsobem. Při
Zenerově jevu vyvolá zvýšení teploty pokles průrazného napětí, při lavinovém
jevu zvýšení průrazného napětí. V okolí 6 V se teplotní závislost
obou jevů kompenzuje. V důsledku toho je dioda stabilizující napětí 6 V téměř
nezávislá na teplotě.
Kapacitní diody
Kapacitní
diody jsou součástky, které využívají závislosti na přiloženém napětí. Polarizují
se ve zpětném směru. Jsou to plošné diody vyráběné z křemíku nebo z arzenidu
galia technologickým postupem, který je určen požadovanou závislostí kapacity
diody na přiložené napětí. Je-li přechod strmý (slitinový), závisí kapacita
diody na napětí přibližně podle vztahu
, kde k je konstanta závislá na materiálu a provedení diody a UR
je napětí mezi anodou a katodou ve zpětném směru. Pro přechod pozvolný vznikly
difůzí nebo epitaxní technologií dostáváme
Vhodným rozdělením příměsí v okolí přechodu lze získat též lineární závislost
kapacity na přiloženém napětí.
Z obrázku je patrno, že změnou
anodového napětí přípustném rozsahu je možné dosáhnout změny kapacity v poměru
asi 7:1.
Jednotlivé
vyráběné typy kapacitních diod se od sebe liší velikostí kapacity Cd
, která může být při UR = 0. Kolem deseti pikofaradů až na několik
stovek pikofaradů.
Základními
parametry, které charakterizují kapacitní diodu, jsou kromě kapacity Cd
a její závislosti na napětí které činitel jakosti Q a horní mezní frekvenci
fh. Tyto veličiny můžeme určit z náhradního obvodu kapacitní
diody. Při vysokých frekvencích má reaktance kapacity malou hodnotu a neuplatní
se proti ní paralelní odpor RP. Pro činitel jakosti platí při vysokých
frekvencích dosáhneme
Mezní frekvence kapacitní diody je frekvence, pro kterou je její činitel jakosti
roven jedné. Z předcházejícího vztahu plyne
Kapacitní
diody určené k přelaďování rezonančních obvodů místo ladících kondenzátorů
se nazývají varikapy. Jejich kapacita se mění pomocným, tzv. ladícím stejnosměrným
napětí. Amplituda vysokofrekvenčního signálu v obvodu diody je ve srovnání
s ladícím napětím zanedbatelně malá, takže není nutné počítat se změnami
kapacity diody vlivem vysokofrekvenčního signálu. Dioda působí při určitém stálém
ladícím napětím jako lineární reaktance.
Diody
určené pro obvody s velkou amplitudou signálu, kdy signál mění během své
periody značně kapacitu diody, se chovají jako nelineární reaktance. Pro ně
se užívá název varaktory. Slouží např. ke směšování a násobení velmi vysokých
napětí.
Diody pro velmi vysoké frekvence
Mžiková
dioda :
Patří mezi plošné křemíkové diody
s miniaturními rozměry přechodu PN. Vhodnou technologií je dosaženo prodloužení
doby zotavení na hodnotu, která je vhodná pro určité použití diody. Důležité
je, že ke zvětšení odporu diody ve zpětném směru , tj. k odsátí volných
nosičů náboje z oblasti přechodu dochází náhle. Tato skoková změna odporu
diody je doprovázena prudkým zmenšením její kapacity. To se projeví odpovídající
změnou impedance diody během záporné části periody působícího signálu. Dioda
se chová jako nelineární reaktance, které se využívá při násobení velmi vysokých
frekvencí.
Schottkyho
dioda :
Schottkyho
diody využívají ke své činnosti usměrňujícího kontaktu polovidič-kov. Vyrábějí
se např. napařením tenké vrstvy zlata na povrch epitaxní vrstvy arzenidu galia
nebo platiny na povrch křemíku apod. V místě styku polovodiče a kovu dochází
k velmi rychlému odsátí volných nosičů náboje kovem. Proto je doba zotavení
těchto diod neobyčejně krátká (jednotky pikosekund) a mezní frekvence je velmi
vysoká (řádu desítek gigahertzů). Dovolené napětí ve zpětném směru je však malé.Pro
diodu Ga-As asi –3V , pro Si-Pt asi –30 V.
Schottkyho
diody se užívají ve směšovačích a demodulátorech v pásmu centimetrových
vln. Proti dříve používaným speciálním hrotovým diodám mají menší šum, větší
účinnost a větší odolnost proti elektrickému i mechanickému namáhání.
Dioda
PIN :
Diody
PIN se vyrábějí z křemíku planární technologií nebo technologií mesa. Vrstva
s nevlastní vodivostí typu P, která tvoří anodu diody, je oddělena od vrstvy
s vodivostí typu N, tvořící katodu, tenkou vrstvou velmi čistého křemíku.
Tato mezivrstva, tlustá několik mikrometrů není dotována žádnou příměsí. Má
pouze vlastní (intrizitní) vodivost.
Vrstva
I se neuplatňuje při průchodu ss proudu nebo proudů tak nízkých frekvencí, že
odpovídající doba periody 1/f je mnohokrát delší než doba potřebná k průchodu
nosičů náboje přes vrstvu I. V těchto případech se dioda chová stejně
jako obyčejná křemíková dioda s malou plochou přechodu. Rovněž má stejnou
voltampérovou charakteristiku.
Při
vysokých frekvencích, kdy doba potřebná k průchodu nosičů náboje přes vrstvu
I je srovnatelná s periodou procházejícího signálu, ztrácí dioda PIN svůj
nelineární charakter a chová se jako lineární rezistor. Velikost jejího odporu
pro vysoké frekvence Rvt je možně měnit velikost ss proudu IF,
kterým diodu v přímém směru polarizujeme. Jak ukazuje voltampérová charakteristika
dioda PIN, platná pro vysoké frekvence, zmenšuje se odpor Rvt Při
zvětšování ss proudu IF. Tloušťkou vrstvy I je určena nejnižší frekvence,
při které se dioda začne chovat jako řízený rezistor.
Diody
PIN se používá při frekvencích stovek až tisíců megaherztů, a proto je důležité,
aby jejich parazitní kapacita a indukčnost přívodů byli co nejmenší. Z toho
důvodu je krystal tvořící diodu uzavřen ve speciálním koaxiálním pouzdru.
Diodami
PIN ve vhodném provedení je možné spínat vf výkony od 1 mW až do 100 kW. Přitom
je výkon spotřebovaný k ovládání diody řádu miliwattů.
Tunelová
dioda :
Dioda
se vyrábí z velmi dotovaného germania nebo arzenidu galia. Proti obyčejné
plošné polovodičové diodě má votampérová charakteristika tunelové diody dva
výrazné rozdíly. Při polarizaci ve zpětném směru se tunelová dioda chová jako
lineární rezistor s malým odporem. V přímém směru její anodový proud
vzrůstá nejprve téměř přímo úměrně anodovému napětí. Dosahuje maxima Ip
v bodě P při napětí Up asi 0,1 V. Při dalším růstu anodového
napětí anodový proud klesá až do bodu V. Při napětí asi 0,3 až 0,4 V se
voltampérová charakteristika tunelové diody připojuje k charakteristice
běžné germaniové diody nebo diody z arzenidu galia. Je zřejmé, že pro
pracovní doby ležící mezi body P a V vykazuje dioda záporný diferenční
odpor. Této vlastnosti se dá využít k sestrojení oscilátorů nebo rychlých
spínačů. Generované kmity mohou mít velmi vysokou frekvenci – až desítky gigahertzů.
Aplikace
tunelových diod přináší řadu nevýhod, a proto se tyto diody v současné
době používají jen zřídka.
Gunnova
dioda :
V roce
1963 objevil J.B. Gunn zvláštní chování monokrystalu arzenidu galia s nevlastní
vodivostí typu N, který je vystaven působení silného el. Pole. Zjistil, že v obvodu
diody uspořádané podle obr. Se při zvýšení intenzity el. Pole na kritickou (asi
300 až 400 kV/m) objevují vf periodické proudové kmity s výkonem několika
desetin Wattu a frekvencí několika GHz. Frekvence těchto oscilací je nepřímo
úměrní tloušťce diody a jen málo závisí na vlastnostech vnějšího obvodu.
Vznik
oscilací se vysvětluje záporným diferenciálním odporem diody, jehož příčinou
je zvláštní chování elektronů pohybujících se ve vodivostním pásu arsenidu galia
nevlastní vodivosti typu N.
Rychlost
elektronů v způsobovanou elektrickým polem můžeme vypočítat ve vztahu
Tento
vztah dovoluje nakreslit závislost unášivé rychlosti v na intenzitě elektrostatického
pole E. Při malé intenzitě pole mají elektrony malou energii, a proto jsou téměř
všechny na hladinách s nižší energetickou úrovní. Mají velkou pohyblivost
a při zvyšování intenzity pole jejich unášivá rychlost v1 prudce
stoupá a jejich kinetická energie roste. Při dosažení kritické intenzity pole
získaly elektrony již tak velkou kinetickou energii, která stačí k překonání
energetického rozdílu
mezi částmi vodivostního pásu. Elektrony přicházejí skokem na dráhy s vyšší
úrovní potenciálové energie. Přitom však jejich pohyblivost klesá na hodnotu
m2. Při malé pohyblivosti odpovídá působícímu elektrostatickému
poli menší rychlost elektronů. Proto po přeskoku elektronů na hladiny s vyšší
energetickou úrovní dochází ke zmenšování jejich unášivé rychlosti. Elektrony
jsou prudce zabržděny a při vzrůstu intenzity pole roste jejich rychlost jen
velmi málo.
Diody vyzařující
světlo – LED
LEDky jsou diody, které vyzařují kvanta
energie, pokud je vlnová délka tohoto záření ve viditelném spektru můžeme ji
vidět. Dělí se podle typu : půlkruhová, plošná, hranově emitující. Světlo vychází
z místa přechodu a jen pokud je dioda zapojená v propustném směru.
Na LEDce je úbytek podle barvy UF = 1,5 – 2 V a maximální prou
asi IF = 10-20 mA ->
. Použití jako signalizace.
|