Elektornika II.Dokumenty a příklady
Zesilovače I.VOŠ a SPŠE PLZEŇ, ZESILOVAČE I., Učební texty
Zesilovače
I.
Zesilovače jsou elektrická zařízení, která slouží
k zesilování a úpravě elektrických signálů. Patří do kategorie dvojbranů,
t.j. obvodů, které mají dvě vstupní a dvě výstupní svorky.
Z elektrotechnického hlediska můžeme
dělit zesilovače podle různých hledisek.
podle použitého zesilovacího prvku se dělí na zesilovače
:
- tranzistorové
- elektronkové
- magnetické
- parametrické a pod.
podle velikosti budícího signálu dělíme zesilovače
na:
- zesilovače velkých signálů
- zesilovače malých signálů
- zesilovače velmi malých signálů
podle druhu budícího signále se dělí na zesilovače:
- nízkofrekvenční - používají se převážně
v akustické technice
- vysokofrekvenční - vyskytují se prakticky
v každém zařízení pro
zpracování radiotechnických signálů
- impulzové - pro zpracovávání radiolaokačních
nebo televizních signálů
-zesilovače stejnosměrné - vyskytují se v lékařských,
měřících
a regulačních obvodech
podle šířky přenášeného pásma dělíme zesilovače
na :
- úzkopásmové - třídecibelová šířka přenášeného
kmitočtového pásma (B3) činí několik procent středního kmitočtu f0.
širokopásmové - třídecibelová šířka přenášeného
pásma je srovnatelná se středním kmitočtem f0.
podle polohy pracovního bodu rozeznáváme zesilovače
třídy:
A - výstupní proud teče v zesilovacím prvku
po celou periodu signálu - říkáme, že úhel otevření a0
= 2p
B - výstupní proud teče v zesilovacím prvku
po dobu půl periody, t.zn., že úhel otevření a0 = p
C - výstupní proud teče v zesilovacím prvku
po dobu menší, než je půl periody, t.zn. že a0 <
p.
třída A třída B
třída C
podle zapojení zesilovacího
prvku - rozeznáváme zesilovače
a) se společným emitorem (SE)
b) společným kolektorem (SC)
c) společnou bází (SB)
SE SC SB
Podobné zapojení mají i zesilovače s unipolárními
tranzistory nebo elektronkami.
podle způsobu činnosti dělíme zesilovače na
a) jednočinné
b) dvojčinné
podle vazby mezi stupni dělíme zesilovače na zesilovače
s
a) kapacitní vazbou
b) přímou (galvanickou) vazbou
c) transformátorovou vazbou
Základní parametry zesilovačů.
Amplitudové charakteristiky mají obvykle průběh,
znázorněný na obr. Charakteristika platí pro sinusový signál o jednom kmitočtu.
Nulovému vstupnímu napětí odpovídá nenulové napětí na výstupu. Toto nežádoucí
rušivé napětí U2r má charakter šumu nebo brumu, jeho původ je
v nedokonalosti zesilovače a omezuje nám jeho
použitelnost. Čím větší jsou nároky na kvalitu zesilovače, tím musí být větší
odstup užitečného signálu od rušivého. Např. amplituda výstupního napětí U2M
musí být 10 x větší, než amplituda U2r.
Má-li zesilovač pracovat jako lineární čtyřpól,
nesmí pracovní oblast na jeho amplitudové charakteristice vybočit z lineární
oblasti.
Činitel napěťového zesílení - je bezrozměrné
číslo. Někdy se označuje jako napěťové zesílení nebo napěťový přenos.
Zisk zesilovače je vyjádřením napěťového zesílení
v dB, tedy . Stejně je
definován proudový zesilovací činitel a proudový zisk a
.
Mají-li vstupní a výstupní veličiny sinusový průběh,
ale různou fázi, zavádí se pojem komplexní amplitudy střídavého napětí
, čímž se
oba údaje o napětí U i fázi j vyjádří jednou komplexní veličinou.
Potom činitel napěťového zesílení je dán .
Analogicky platí i pro proudový zesilovací činitel
Na základě Ohmova zákona lze proudy signálů vyjádřit
odpovídajícími hodnotami napětí a impedancí a získat vztah mezi napěťovým a
proudovým zesílením , kde Z1
je vstupní impedance a Z2 je výstupní impedance.
Výkonové zesílení se udává jako poměr činného výkonu,
dodávaného do zátěže k činnému výkonu, dodávanému zdrojem budícího signálu.
Činný výkon dodávaný do zátěže lze vyjádřit jako
. Činný výkon,
dodávaný zdrojem je , kde G1
= 1/R1 je vstupní vodivost, G2 = 1/R2 je výstupní
vodivost zesilovače.
Dosazením výše uvedených vztahů pro výkonové zesílení
dostaneme vztahy .
Výkonový zisk je výkonové zesílení, vyjádřené v dB
a platí vztahy
.
Vstupní a výstupní impedance zesilovače jsou pasivní
prvky náhradních schémat zesilovače, dle obr.
Aktivní prvky v náhradních schématech U20
a I20 jsou ideální zdroje, závislé na budícím signálu. Uvedená schemata
jsou rovnocenná a platí, že Z1 = Zvst, Z2 =
Zvýst.
Nelineární zkreslení.
Budí-li se zesilovač sinusovým signálem, není průběh
výstupního signálu čistě sinusový. Provede-li se harmonická analýza výstupního
napětí zesilovače, buzeného vstupním signálem o frekvenci f, získá se základní
harmonická složka výstupního napětí s amplitudou Uf a vyšší
harmonické s amplitudami U2f, U3f, atd. Velikost
nelineárního zkreslení se vyjadřuje činitelem harmonického zkreslení k podle
vztahu
nebo
také
Činitel harmonického zkreslení je závislý na vybuzení
zesilovače. Nejpřísnější požadavky na zkreslení bývají u zesilovačů akustických
signálů, protože zde i malá změna obsahu harmonických složek působí rušivě.
U jakostních signálů se požaduje, aby činitel harmonického zkreslení byl menší
než 1%.
Zesilovače jsou často buzeny více sinusovými signály
současně. Potom vzniká v zesilovačích větší množství nežádoucích kmitočtových
složek. Vedle harmonických složek jednotlivých sinusových signálů vznikají vlivem
nelinearit charakteristik také další nežádoucí složky signálu, jejichž kmitočty
jsou dány kombinacemi součtových a rozdílových kmitočtů vstupních signálů a
jejich harmonických složek. Tomuto zkreslení říkáme intermodulační zkreslení
a určuje se měřením pro které je normou ČSN 367420 stanovena velikost kmitočtů
a amplitud měrných vstupních signálů. Produkty intermodulačního zkreslení nemají
přímý vztah k vstupnímu signálu a proto působí mnohem rušivěji, než složky
harnonické. Ovšem měření intermodulačního zkreslení je mnohem obtížnější, proto
se udává jen v závažných případech. U kvalitních zesilovačů se toleruje
do 3%, t.j. do trojnásobku přípustné hodnoty harmonického zkreslení.
Vyšetřování činitele nelineárního zkreslení.
Předpokládejme, že převodní funkce i2
= f(u1) je vyjádřena jednoduchou křivkou, kterou lze analyticky vyjádřit
interpolačním polynomem . Předpokládejme
průběh vstupního napětí , kde
Um je amplituda střídavé složky. Potom lze mocniny u1
napsat podle pravidel, známých z teorie goniometrických funkcí:
takže interpolační polynom lze převést na řadu
kde po dosazení
a úpravě
Jak je známo, k určení polynomu n-tého stupně
je třeba zjistit (n+1) pořadnic sledované křivky. Je výhodné používat lichý
počet funkčních hodnot. Proto se používá tří, pěti nebo sedmibodová metoda k určení
zkreslení. Obecně tříbodovou metodou určíme 1. a 2. harmonickou, pětibodovou
metodou určíme přesně 1. a 2. harmonickou, s menší přesností už 3. a 4.
harmonickou.
Dynamickou převodní charakteristiku lze nahradit
s určitou přesností kvadratickou parabolou (je-li zatěžovací odpor dostatečně
malý a pracovní bod nezasahuje do oblasti výstupních charakteristik, kde jsou
tyto značně zakřiveny).
V případě tříbodové metody platí rovnice
V případě pětibodové metody platí
rovnice
Příklad: Pomocí tříbodové metody určit proudy I0m,
I1m a I2m, bylo-li odečtěno z převodní charakteristiky:
iA = 36 mA, iB = 16 mA, iC = 4 mA.
Činitel nelineárního zkreslení
Kolektorový proud je dán rovnicí
Kmitočtové charakteristiky.
Názornou představu o základních vlastnostech zesilovače
poskytuje kmitočtová charakteristika komplexního zesílení . Kreslí se
buď v Gaussově rovině nebo v pravoúhlé souřadnicové soustavě. V Gaussově
rovině lze odečíst pro libovolný kmitočet reálnou složku napěťového zesílení
, imaginární
složku napěťového zesílení modul napěťového
zesílení Au a
fázový argument ju.
Mezi komplexním napěťovým zesílením a jeho složkami
platí vztahy:
,
V pravoúhlé soustavě se vynáší zpravidla kmitočet
na vodorovnou osu v logaritmickém měřítku a zesílení na vertikální osu
v dB.
Šířka pásma je obor kmitočtů, v kterém je
absolutní hodnota odchylek zisku menší než 3 dB. Tento obor je na straně nižších
kmitičtů vymezen t.zv.dolním mezním kmitočtem fd a na straně
vyšších kmitočtů t.zv. horním mezním kmitočtem fh. V pravoúhlých
souřadnicích se zobrazuje také kmitočtová závislost fázového argumentu ju
= f(ju) a nazývá se fázová charakteristika daného
zesilovače nebo zkráceně fázová charakteristika.
Podle průběhu kmitočtových charakteristik lze posoudit,
do jaké míry zesilovač vyhovuje danému použití. Nemá-li zesilovač zkreslovat,
musí být splněny následující podmínky:
a) výstupní signál smí obsahovat jen ty harmonické
složky, které jsou ve vstupním signálu (t.j. činitel harmonického zkreslení
je v celém rozsahu přenášených kmitočtů a výstupních výkonů roven nule).
b) na výstupu musí být všechny harmonické složky,
které jsou ve vstupním signálu (t.j. zesilovač vykazuje v celém rozsahu
přenášených kmitočtů co nejmenší odchylky zisku).
Typický průběh fázové charakteristiky je na obr.
Přenášené pásmo kmitočtů je od 102 do
104 Hz. V tomto frekvenčním pásmu mívá zesilovač stálý zisk,
roven celistvému násobku p. Naopak v kmitočtových oblastech,
kde se mění zisk zesilovače nastává i změna fázového argumentu, způsobujícího
fázové zkreslení. T.zn., že i z průběhu ziskové charakteristiky lze soudit
na průběh fázového zkreslení.
Přechodová charakteristika.
Jakost zesilovačů lze také posuzovat podle průběhu
t.zv. přechodové charakteristiky, což je odezva zesilovače na jednotkový skok
vstupního signálu u1(t). Zobrazuje se v pravuůhlých souřadnicích.
Přechodové charakteristiky mohou mít buď monotónní průběh, nebo mohou vykazovat
překmity, viz obr.
Čím více se průběh přechodové charakteristiky podobá
vstupnímu skoku, tím je zesilovač jakostnější. Průběh přechodové charakteristiky
je dán obvodovými prvky L,R,C daného zesilovače. Z průběhu kmitočtové charakteristiky
lze metodami vyšší matematiky získat přechodovou charakteristiku a naopak. Tato
možnost se využívá převážně při analýze a syntéze zesilovačů, určených pro impulzní
signály.
Šumové vlastnosti.
Každý zesilovač má na výstupu signály, které nesouvisí
s budícím signálem. Jsou to rušivá napětí, neboť vytváří nežádoucí hluk
v pozadí užitečného signálu. Tato rušivá napětí jsou dvojího druhu:
- brumová napětí - která mají kmitočet rovný kmitočtu
síťového napájení nebo jeho celistvým násobkům. Vznikají obvykle nedokonalým
odstíněním nebo filtrací napájecích napětí nebo elektromagnetických polí síťových
transformátorů.
- šumová napětí - jsou napětí s nahodile
proměnným průběhem. Tato tvoří soubor velkého množství střídavých složek
všech možných kmitočtů. Jejich původ je v ohmických rezistorech a v aktivních
prvcích zesilovačů.
Brumová napětí lze potlačit dokonalou filtrací
napájecích napětí a vhodnou konstrukcí s použitím stínících krytů. Šumová
napětí lze potlačit mnohem obtížněji, zejména u zesilovačů s velkým zesílením
a velkou šířkou přenášeného pásma. Šumové poměry na vstupu zesilovače jsou vyznačeny
na obr.
Zdroj budícího napětí s vnitřním odporem Rs
produkuje nejen užitečný signál US, ale také šumové napětí s efektivní
hodnotou UŠ.Pro srovnávání šumových vlastností zesilovačů jsou stanoveny
t.zv. normální šumové podmínky:
a) Šumové napětí UŠ je tepelné šumové
napětí vznikající na vnitřním odporu zesilovače při šumové teplotě Q0=290K.
b) Vstupní odpor zesilovače je roven vnitřnímu
odporu zdroje (Rvst = RS).
Pro výpočet efektivní hodnoty tepelného šumu platí
vztah , (V, J.K-1,
K, W, Hz)
kde k = 1,38.10-23 J/K je Bolzmanova
konstanta
Q0 je šumová teplota
odporu RS v kelvinech
Df je šumová šířka
přenášeného pásma. Přibližně se rovná B3dB zesilovače
Při výkonovém přizpůsobení budícího generátoru
a vstupu zesilovače se na vstupní svorky zesilovače přivádí napětí UŠ1
= UŠ/2, jemuž odpovídá výkon, dodávaný do zesilovače
Vztah mezi vstupním a výstupním výkonem užitečného
signálu je
Ideální zesilovač, který by neobsahoval žádný zdroj
šumu by produkoval na výstupu šumový výkon Pš2i, rovněž Ap
krát větší, než je šumový výkon, přiváděný na vstup Pš2i = ApPš1.
Každý reálný zesilovač ale obsahuje řadu zdrojů šumu (rezistory, tranzistory
a p.), takže jeho výstupní šumový výkon je větší, než u ideálního zesilovače.Proto
můžeme psát Pš2 = F.Pš2i = F.Ap.Pš1.
Koeficient F vyjadřuje šumové vlastnosti zesilovače a nazývá
se šumový součinitel daného zesilovače za normálních šumových podmínek. Ideální
nešumový zesilovač by měl F=1. Udává tedy šumový činitel, kolikrát je šumový
výkon na výstupu reálného zesilovače větší, než by byl v případě, kdyby
zesilovač neobsahoval žádný zdroj šumu.
Šumový činitel lze definovat i jinak. Vlastní šum
zesilovače způsobuje, že odstup signál/šum je na výstupu vždy menší než na jeho
vstupu. Proto platí nerovnost
Dosadíme-li za jednotlivé výkony, shledáme, že
tento podíl výkonových poměrů signálu k šumu na vstupu a výstupu se rovná
šumovému činiteli F
Šumový činitel tedy udává, kolikrát je poměr signál/šum
na vstupu zesilovače větší než na jeho výstupu.
Dělíme-li šumový výkon na výstupu zesilovače jeho
výkonovým zesílením, získáme šumový výkon, který je nutno přivést na vstup nešumícího
zesilovače s jinak stejnými vlastnostmi, aby zůstaly šumové poměry na výstupu
nezměněny. Poměr tohoto výstupního šumového výkonu přepočítaného na vstup
a šumového
výkonu, přiváděného na vstup zesilovače z budícího generátoru je opět roven
šumovému činiteli
Výstupní šumový výkon přepočítaný na vstup zesilovače
se skládá
ze šumového výkonu , přiváděného
na vstup z budícího generátoru a z přepočítaného výstupního budícího
výkonu , produkovaného
vlastním zesilovačem. Šumový činitel zesilovače lze tedy také vyjádřit vztahen
.
Poměr šumových výkonů se nazývá
vlastní šumový činitel. Ideální nešumící zesilovač by neprodukoval žádný vlastní
šum , takže jeho
vlastní šumový činitel by byl roven FV = 0. Mezi šumovým činitelem
a vlastním šumovým činitelem platí vztah F = 1 + FV.
Při normálních podmínkách je na vstup zesilovače
dodáván šumový výkon , který má
původ v tepelném šumu vnitřního odporu budícího generátoru. Vlastní šumový
výkon, přepočtěný na jeho vstup je výhodné rovněž považovat za tepelný šum,
vznikající ve vnitřním odporu budícího generátoru Rs.
Šumové vlastnosti lze také vyjádřit t.zv. šumovou
teplotou zesilovače Qv. Rovná se teplotě
odporu RS při které by by dodával na vstup zesilovače právě šumový
výkon S šumovými
činiteli souvisí vlastní šumová teplota podle jednoduchých vztahů, které se
získají z předchozích výrazů dosazením a .
Má-li například zesilovač vlastní šumovou teplotu
QV = 1450K, je jeho vlastní šumový činitel a šumový
činitel .
Šumový činitel vyjádřený v dB se nazývá šumové
číslo zesilovače. V daném případě je .
Zesilovače jsou zpravidla složeny z většího
počtu zesilovacích stupňů zařazených za sebou.
Ze známých šumových činitelů F1, F2,
...FN a výkonových zesílení AP1, AP2, ....APN
jednotlivých stupňů se určí šumový činitel celého zesilovače podle Friisova
vzorce
Z toho plyne důležitý závěr: Je-li výkonové
zesílení prvního stupně dostatečně velké, je šumový činitel celého zesilovače
roven šumovému činiteli prvního stupně (F » F1). Je
to v souladu s fyzikálním názorem, podle kterého má rozhodující vliv
na poměr signál/šum první stupeň, na jehož vstup přichází signál s nejmenší
úrovní.
Je-li známý šumový činitel zesilovače, lze pro
daný poměr signál/šum na jeho vstupu vypočítat poměr signál/šum na výstupu.
Šumové vlastnosti zesilovačů se často vyjadřují
prahovou citlivostí. Je dána napětím užitečného signálu US,
při kterém se získá na výstupu zesilovače požadovaný odstup signál/šum na výstupu
(U2/Uš2). Vztah mezi prahovou citlivostí zesilovače a
jeho šumovým činitelem se získá po dosazení poměru druhých mocnin napětí do
definičního vzorce šumového činitele . Odtud potřebné
napětí U1, t.j. prahová citlivost zesilovače je
Při normálních šumových podmínkách je šumové napětí
takže prahovou
citlivost lze vypočítat ze vztahu
Prahová citlivost je tím větší, (t.j.potřebné napětí
signálu U1 tím menší), čím je menší šumová šířka pásma Df,
vnitřní odpor generátoru RS, šumový činitel F a čím se požaduje menší
poměr signál/šum na výstupu zesilovače. Např. pro Df = 9 kHz, RS
= 1 kW, F = 6, U2/Uš2 = 20 je prahová citlivost
zesilovače .
Nejsou-li splněny normální šumové podmínky zesilovače
tím, že na vstup nepřichází normální šumový výkon , ale obecný
šumový výkon , je třeba
normální šumový činitel F přepočítat na reálný šumový činitel F,
příslušející skutečné teplotě Q vnitřního odporu generátoru. Platí
vztah
Reálný šumový činitel se taky někdy liší od normálního,
není-li dodrženo výkonové přizpůsobení mezi budícím generátorem a vstupem zesilovače,
nebo je-li vstupní odpor zesilovače odlišný pro užitečný signál a pro šum. Nedodržení
přizpůsobení ale nemusí vždy vést k zvětšení šumu. Existuje t.zv. šumové
přizpůsobení vstupu, při kterém je šumové číslo menší oproti výkonovému
přizpůsobení až o 3 dB.
Tranzistor jako čtyřpól.
Díváme-li se na tranzistor jako na čtyřpól, lze
jeho vlastnosti vyjádřit pomocí čtyřpólových rovnic.Ve většině případů jsou
udávány parametry tranzistoru ve tvaru t.zv. h-parametrů, neboli smíšených parametrů.
Soustava těchto rovnic má tvar:
Význam parametrů h má následující význam:
pro u2
= 0. Jedná se tedy o vstupní odpor tranzistoru
při výstupu nakrátko.
pro i1
= 0. Jedná se o zpětný napěťový přenos při vstupu
naprázdno.
pro u2
= 0. Jedná se o proudový zesilovací činitel při
výstupu nakrátko.
pro i1
= 0. Jedná se o výstupní vodivost tranzistoru
při vstupu naprázdno.
Parametry hij jsou tedy střídavé parametry,
určované v okolí pracovního bodu.
Při vysokých frekvencích nelze dobře dodržet definiční
podmínky jednotlivých parametrů, protože měřící generátory i voltmetry mají
vždy určitou kapacitu, která vstup nebo výstup zkratovává a není splněna podmínka
vstupu naprázdno. Proto udává výrobce u vf tranzistorů parametry admitanční,
které jsou definovány následovně:
Význam parametrů y je následující:
pro u2
= 0. Je to vstupní vodivost tranzistoru při
výstupu nakrátko.
pro u1
= 0. Je to t.zv. inverzní přenosová vodivost
při vstupu nakrátko.
pro u2
= 0. Je to přímá přenosová vodivost při výstupu
při výstupu nakrátko.
pro u1
= 0. Je to výstupní vodivost při vstupu nakrátko
Je vidět, že všechny definiční podmínky parametrů
vyžadují vstup nebo výstup nakrátko, což se snadno realizuje pomocí kondenzátorů.
Tyto vf parametry udává výrobce obyčejně v grafech
a to buď v polárních nebo v pravoúhlých souřadnicích. Příklad parametrů
pro vf tranzistor KF 525 je uveden na obr. na str.12.
Mezi h-parametry a y-parametry existuje jednoznačné
vztahy, které jsou uvedeny v tabulce.
Tranzistorové zesilovače mohou pracovat ve třech
možných zapojeních. V zapojení se společným emitorem, společným kolektorem
nebo se společnou bází. V katalozích bývají uváděny pouze parametry pro
zapojení se společným emitorem. Pro ostatní dvě zapojení se parametry přepočítají
podle následující tabulky:
SE
|
SC
|
SB
|
h11e
h12e
h21e
h22e
|
h11C = h11e
h12C = 1 - h12e
h21C = -(1+h21e)
h22C = h22e
|
|
Ze známých h-parametrů lze vypočítat parametry
zesilovače AU,Ai,r1,r2.
|
h - parametry
|
y - parametry
|
Zvstup
|
|
|
Zvýst
|
|
|
AU
|
|
|
Ai
|
|
|
Admitanční parametry tranzistoru KF525
Zesilovací stupně s bipolárními tranzistory.
1) Tranzistorový stupeň se společným emitorem.
Společnou elektrodou vstupního a výstupního obvodu
je emitor. Schema zapojení je na obr.
Napěťový přenos se určí z rovnic
Řešením rovnic dostaneme , kde
Pro RZ = 0 je
pro RZ ® ¥
je
V praxi velmi často platí, že RZ
«
a
« . Potom je
napěťový přenos dán vztahem . Znaménko
minus znamená, že výstupní napětí má opačné znaménko než napětí vstupní, čili
že dané zapojení otáčí napěťovou fázi o 180º. Největší napěťové zesílení je u tranzistoru
s velkým proudovým činitelem h21e a malým vstupním odporem nakrátko.
Nejvyšší hodnota bývá řádu stovek až tisíců.
Průběh přenosu je na obr.
Proudový přenos je definován vztahem . Vypočítá
se z rovnic
Dostaneme
Minimální proudový přenos je při , t.j.
. Maximální
proudový přenos je při , potom
.
Výkonový přenos je definován
Pro i
je
.
Pro malé odpory RZ je p
≈
.
Při velkých RZ je ≈ - .
Výkon se zvětšuje s druhou mocninou parametru h21e.
Vstupní odpor je dán vztahem
a určí se
z rovnic
Řešením těchto rovnic dostaneme
Pro a je
a
. Tento vstupní
odpor nezahrnuje vliv napájecího odporu v bázi. Průběh vstupního odporu
je na obr.
Výstupní odpor je definován vztahem
a určí se
z rovnic
Řešením rovnic dostaneme vztah . V mezních
případech pro a
je
a
.
Uvedený vztah nezahrnuje kolektorový odpor RC.
Skutečný výstupní odpor je . Často ovšem
platí, že r2 » RC a potom je Rvýst ≈
RC.
Tento odpor je nutno rozlišovat od skutečného zatěžovacího
odporu RZ. Odpor RC je odpor v kolektoru řešeného
stupně a odpor RZ je zatěžovací odpor řešeného stupně a paralelně
vstupní odpor následujícího stupně.
Vstupní kapacita stupně v zapojení SE je dána
vztahem
kde CBE je kapacita báze - emitor tranzistoru
CBC je průchozí kapacita tranzistoru.
Tento druhý člen má rozhodující vliv u stupňů s velkým zesílením.
Výstupní kapacita se určí ze vztahu
. Obyčejně
bývá h11e » Rg, potom Cvýst ≈
CCE.
Jen v případě proudového buzení je h11e
« Rg a potom má druhý člen tvar
h21e.CBC.
2) Tranzistorový zesilovací stupeň se společným
kolektorem - SC.
V katalogu udává výrobce pro tranzistory pouze
v zapojení SE. Používáme-li tranzistor v zapojení SC nebo SB, přepočteme
parametry pro zapojení SE na parametry pro zapojení SC (SB) a tyto parametry
dosazujeme do vzorců pro AU, Ai, Ap, r1, r2.
Převodní vztahy pro přepočet parametrů jsou uvedeny na str. 13.
Schéma zapojení zesilovacího stupně v zapojení
SC je na obr.
Dosazením přepočtěných vztahů do vzorců pro AU
dostaneme:
pro je
. Pro
je
. Napěťový
přenos dosahuje maximálně 1, znaménko je kladné, t.zn. zapojení neotáčí fázi
napětí.
Proudový přenos Ai je největší při -(1+h21e)
a RZ < 1/h22e. S rostoucím RZ
proudový zesilovací činitel klesá.
Výkonové zesílení Ap má největší hodnotu
číselně rovnou parametru h21e. Závislost vstupního odporu na zatěžovacím
odporu a výstupního odporu na odporu Rg je uvedena na obr.
Výstupní impedance unipolárního zesilovač v zapojení
SC.
Zapojení zesilovače a jeho náhradní schéma je na
obr.
Pro určení výstupní impedance odpojíme zátěž a
předpokládáme, že na výstupních svorkách je připojen externí zdroj o napětí
u2, který protlačuje do zesilovače proud i.
Velikost proudu je
, protože
.
Výstupní impedance mezi emitorem a je společnou
svorkou je
, protože
platí SRi = m.
Zatěžovací impedance Rz = RE
je připojena k impedanci r2 paralelně.
Vstupní impedance.
Předpokládejme zapojení podle obr.
Do vstupu teče proud .
Odtud vstupní odpor . Pro A®1
je Rg ® ¥.
Vstupní odpor tranzistoru je v tomto zapojení
o tři řády větší, než odpor h11e a je ovlivňován hlavně proudovým
zesilovacím činitelem.
Výstupní odpor je pro Rg = 0 roven h11e/h21e
a pro Rg ® ¥ je 1/h22e.
Tento stupeň se také nazývá emitorový sledovač,
protože emitorové napětí sleduje fázi vstupního napětí. Napěťový přenos je vždy
< 1. Vstupní odpor je tím větší a výstupní tím menší, čím je
větší h21e.
3) Tranzistorový stupeň se společnou bází - SB.
Schema zapojení je na obr.
Teoreticky se hodnota napěťového přenosu liší málo
od zapojení SE, pouze zde není fázový posuv mezi vstupním a výstupním napětím.
Pro Rz®¥ je napěťový přenos
přibližně h21e/Dhe a pro Rz =
0 je napěťový přenos roven 0. Závislost napěťového zesílení AU na
Rz je na obr. Proudové přenosy pro Rz = 0 jsou a pro Rz
® ¥ je Ai = 0. Výkonové zesílení v zapojení
SB se pohybuje ve stovkách.
Vstupní odpor má pro Rz = 0 hodnotu h11e/h21e
a pro Rz ® ¥ je Dhe/h22e.
Při zatěžovacích odporech do 104 W je vstupní odpor
malý (desítky ohmů). Při větších odporech Rz je stovky ohmů.
Výstupní odpor se pohybuje v hodnotách jednotek
až stovek ohmů. Závislosti odporů jsou rovněž na obrázku.
Shrnutí vlastností jednotlivých zapojení.
Zapojeni SE.
Výkonové zesílení je největší ze všech sledovaných
zapojení, ale je velmi závislé na parametru h21e. Napěťové zesílení
se pohybuje ve stovkách, ale zapojení otáčí fázi napětí. Proudové zesílení je
rovněž velké, výstupní proud je ve fázi se vstupním. Vstupní odpor je řádově
jednotky kilohmů, výstupní odpor jsou desítky kilohmů.
Zapojení SC.
Napěťové zesílení je vždy menší než jedna, výstupní
napětí je ve fázi s napětím vstupním. Proudové zesílení je velké, výstupní
proud je v protifázi oproti vstupnímu. Vstupní odpor je velký (o několik
řádů větší, než u zapojení SE), výstupní odpor je malý. Zapojení se používá
buď k snímání signálu ze zdrojů s velkým vnitřním odporem (např. krystalové
přenosky) nebo k přizpůsobení výstupu zesilovače na malý zatěžovací odpor
(např. na koaxiální kabel).
Zapojení SB.
Napěťové zesílení je velké (jako u zapojení SE),
výstupní signál je ale ve fázi se vstupním. Proudové zesílení je vždy menší
než jedna. Vstupní odpor je malý (jednotky až desítky ohmů), výstupní odpor
je velký (stovky kilohmů až jednotky megohmů). Zapojení se používá k snímání
signálů zdrojů s malým vnitřním odporem (antény, termočlánky).
Příklad: Pro tranzistor KF 508, který má v pracovním
bodě UCE =5V a IC =1mA parametry h11e = 2,4
kW, h12e = 7,3.10-4, h21e = 150,
h22e = 2,4.10-5 mS určete pro Rg
= 10 kW a Rz = 10 kW hodnoty Ai,
AU, r1 a r2 pro všechna zapojení SE, SC, SB.
1) zapojení SE:
2) Pro zapojení SB, přepočítáme parametry he
na parametry hB.
Dosazením do výše uvedených vzorců vypočítáme:
3) Pro zapojení SC přepočítáme parametry he
na parametry hC:
h11C = h11e = 2,4 kW
h12C = 1 - h12e = 1 - 7,3.10-4
= 0,999
h21C = -(1+h21e) = -(1+150)
= -151
h22C = h22e = 2,4.10-5
S
DhC = h11C.h22C
- h12C.h21C = 2,4.103.2,4.10-5 -
0,999.(-151)=150,9
Opět dosazením do výše uvedených vzorců dostaneme:
Na uvedeném příkladě jsou jasně vidět závěry, které
byly učiněny v souhrnu jednotlivých zapojení.
Pro vysokofrekvenční tranzistory udává výrobce
z výše uvedených důvodů
y - parametry. Pro ilustraci uvedeme příklad výpočtu
pro tranzistor typu KF 525. Parametry tranzistory jsou uvedeny na str. 12.
Příklad: Pro tranzistor KF 525 určit v pracovním bodě UCB
= 10 V, IE = 1mA na frekvenci f = 100 MHz y - parametry pro zapojení
SE, SB a SC a vstupní impedanci pro zapojení SE, je-li zatěžovací impedance
Yv = (1 - j). 10-3 S a výstupní impedanci v zapojení
SB, je-li Yg = (0,012 + j1,05).10-3 S.
Řešení. Z charakteristik pro SE se určí:
Všechny parametry vyjádříme v obou tvarech (polárním i kartézském).
Hodnoty ekvivalentních kapacit z vstupních a výstupních admitanèních
parametrù :
Je tedy hodnota vstupní kapacity s uzemněným emitorem
a hodnota výstupní kapacity s uzemněným emitorem
Přepočet parametrů y na zapojení SB:
Přepočet parametrů y pro zapojení SE na zapojení SC:
Vstupní a výstupní odpor v zapojení SE:
Náhradní schéma tranzistoru v zapojení SE v pracovním bodě UCB
= 10 V,
IE = 1mA a f = 100 MHz:
Zapojíme-li tranzistor jako zesilovač, v zapojení SE se zatěžovací impedancí
Yz, , je vstupní impedance zesilovacího stupně:
=
Zapojíme-li tranzistor jako zesilovací stupeň v zapojení SB se vstupní
impedancí YG, je výstupní impedance tohoto stupně:
= .
Čtyřpólové parametry tranzistoru jsou závislé na
pracovním bodě. Proto bývají v katalozích jejich hodnoty udávány pro definovaný
pracovní bod. Je-li pracovní bod tranzistoru jiný, udává výrobce převodní grafy,
z nichž se odečtou koeficienty, kterými se v závislosti na jiný kolektorový
proud nebo jiné napětí kolektor-emitor vynásobí udané čtyřpólové parametry.
Jako příklad jsou na obr. uvedeny grafy pro převod parametrů tranzistoru KC507
pro jiné hodnoty výstupních veličin.
Čtyřpólové parametry lze rovněž odečíst z charakteristik
tranzistoru. Na obr. jsou uvedeny charakteristiky tranzistoru KC507.
V prvním kvadrantu jsou uvedeny výstupní charakteristiky.
Z nich lze odečíst parametr h22e. Ve druhém kvadrantu je uvedena
převodní charakteristika. Z ní lze odečíst v pracovním bodě parametr
h21e. Ve třetím kvadrantu jsou uvedeny vstupní charakteristiky a
v pracovním bodě lze odečíst parametr h11e. Ve čtvrtém kvadrantu
je uvedena zpětná charakteristika a v pracovním bodě lze odečíst parametr
h12e.
Závislost h-parametrů na frekvenci.
Při nízkých frekvencích jsou h-parametry pouze reálná
čísla. Při vyšších frekvencích, když jsou doby průchodu signálu přes přechody
srovnatelné s periodou zpracovávaných signálů, jsou ovšem h-parametry komplexní
čísla. Např.pro proudový zesilovací činitel platí vztah
, kde fm
je mezní frekvence, při které klesá absolutní hodnota proudového činitele
o 3 dB. Závislost
je uvedena na obr.
Kromě mezní frekvence se společným emitorem fm
= fh21e je uvedena tranzitní frekvence tranzistoru fT.
Je to frekvence, při níž klesne parametr h21e na hodnotu 1. Tato
se jen málo liší od frekvence fh21b. Platí . Hodnota
tranzitní frekvence fT je udávána výrobci v katalozích. Hodnota
h21e(NF) je hodnota parametru h21e při nízkých frekvencích.
Zesilovací stupně s unipolárními tranzistory.
Napíšeme-li čtyřpólové rovnice pro unipolární tranzistor
ve tvaru pro y-parametry, odpadá první rovnice, protože vstupní proud i1
= 0 a vstupní vodivost y11 je rovněž nula. Zůstává pouze druhá rovnice
U unipolárních tranzistorů (stejně jako u elektronek)
se zavádí pojmy:
při UCE
= 0 strmost,
při UGE
= 0 vnitřní odpor.
při iC
= 0 zesilovací činitel
Mezi těmito vztahy platí t.zv. Barkhauzenův vztah
S.Ri = m. Pomocí těchto veličin lze nakreslit nahradní
schema unipolárního tranzistoru. Tranzistor nahradíme mezi kolektorem a emitorem
buď zdrojem konstantního napětí mUGE v serii s vnitřním
odporem Ri, nebo zdrojem konstantního proudu SUGE s paralelně
připojeným odporem Ri (viz obr.)
Zesilovací stupeň s unipolárním tranzistorem
v zapojení SE.
Schéma zapojení je na obr.
Z náhradního schematu lze napsat rovnici:
,
.
Výstupní odpor r2 = Ri. Vstupní
odpor je velmi vysoký, je dán typem tranzistoru a bývá 1011 - 1013W.
Protože není přesně definován, zapojuje se na vstupu odpor R1, který
potom vstupní odpor přesně definuje. Volí se obvykle 1010W,
abychom neztratily celkový požadovaný vysoký vstupní odpor.
Pro Rc « Ri je AU = -SRc,
pro Rc ® ¥ je AU = -m
= .
Zesilovací stupeň s unipolárním tranzistorem
v zapojení SC.
Schéma zapojení je na obr.
Řídící napětí je dáno rozdílem (u1 -
u2).Z náhradního schematu lze napsat rovnici:
, z čehož
Pro Rz = 0, je AU = 0. Pro
Rz ® ¥ je .
Pro vstupní odpor lze odvodit vztah .
Výstupní odpor je dán vztahem .
Zesilovací stupeň s unipolárním tranzistorem
v zapojení SG.
Schéma zapojení je na obr.
Z náhradního schematu lze napsat rovnici:
,
.
Pro vstupní odpor lze odvodit vztah
Výstupní odpor je dán vztahem .
Vícestupňové zesilovače.
Předpokládáme zapojení stupňů SE.
Zapojení SE je nejvýhodnější, protože jednotlivé
stupně mají relativně nejmenší rozdíly mezi vstupními a výstupními impedancemi
a největší výkonové zesílení. Průběh kmitočtové charakteristiky v oblasti
nízkých kmitočtů závisí na velikosti vazebních kapacit Cv, v oblasti
středních kmitočtů je dáno zesílení pouze odpory Rc a stabilizační
odpory ve vstupních obvodech. V oblasti vysokých kmitočtů závisí zesílení
hlavně na vlastnostech tranzistorů a na parazitních kapacitách v jednotlivých
stupních.
Celkové zesílení je dáno součinem zesílení jednotlivých
stupňů (nebo součtem zesílení jednotlivých stupňů v decibelech).
Každý článek, obsahující kmitočtově závislý člen
zvětšuje strmost charakteristiky o 6 dB/okt, takže celkový horní mezní kmitočet
fhc se snižuje proti kmitočtu fh jednotlivých stupňů.
Pro n stejných stupňů platí .
Podobné závěry lze udělat i v oblasti dolního
mezního kmitočtu.
Přenos středních kmitočtů.
Na obr. je náhradní schéma pro přenos středních
kmitočtů.
Výsledný odpor Rp je paralelní kombinace
odporů R1 a R2. Obyčejně ho můžeme zanedbat vzhledem ke
kolektorovému odporu Rc. Zatěžovací odpor je dán paralelní kombinací
kolektorového odporu Rc a vstupního odporu druhého stupně r1(2).
Tranzistor druhého stupně je buzen proudem, který
se vypočítá z rovnice
odtud proud is3
za proud i2 lze dosadit vztah , takže proud
Proudové zesílení tranzistorového zesilovače v oblasti
středních kmitočtů
Hodnota tohoto zesílení není závislá na kmitočtu
a je určena pouze výrazem, uvedeným ve zlomku dané rovnice.
Přenos nízkých kmitočtů.
Náhradní schéma pro přenos nízkých kmitočtů je na
obrázku.
Při nízkých kmitočtech se uplatňují reaktance vazebních
kondenzátorů Cv. S klesajícím kmitočtem roste jejich reaktance
a klesá budící proud druhého stupně. Pro dělič proudu platí
Za i2 lze opět dosadit, takže dostaneme
Proudové zesílení v oblasti nízkých kmitočtů
je tedy
Absolutní hodnota poměrného zesílení v oblasti
nízkých kmitočtů je dána
Pro dolní mezní kmitočet, při kterém dochází k poklesu
zesílení o 3 dB platí, , z čehož
plyne podmínka . Z této
podmínky určíme buď velikost potřebného vazebního kondenzátoru Cv,
nebo pro dané zapojení hodnotu dolního mezního kmitočtu fd.
Rovněž emitorový odpor působí pokles zesílení v oblasti
nízkých kmitočtů. Blokovací kondenzátor CE začne při nízkých kmitočtech
zvyšovat svojí reaktanci, emitorový odpor RE začne zavádět zápornou
zpětnou vazbu a nastává pokles zesílení. Pro určení hodnoty emitorového kondenzátoru
se neuvažuje vazební kondenzátor Cv a používá se přibližný vztah
, kde odpor
R je paralelní kombinace r2(1), RC1 a Rp.
Kondenzátor CE způsobí na dolní mezní
frekvenci pokles zesílení stejně jako Cv na hodnotu . Při současném
působení i kondenzátoru Cv by byl pokles o , t.j. o 50%
a ne o požadovaných 70%. K vyrovnání tohoto poklesu je nutno
uvažovat u jednoho kondenzátoru přípustný pokles zesílení o . Hodnoty
kondenzátorů je tedy nutno násobit u dvou kondenzátorů činitelem 1,2, u čtyř
kondenzátorů 1,8 a u šesti kondenzátorů činitelem 2,2.
Příklad. Uvažujme tranzistor s mezním kmitočtem
fh21b = 1 MHz, Ccb = 40 pF, h21e = 50.
Mezní kmitočet pro zapojení SE je Vstupní kapacita
následujícího stupně .
Požadujme horní mezní kmitočet dvoustupňového zesilovače
10 kHz. Na tomto kmitočtu bude tedy pokles zesílení a stupeň
.
U dvou stupňů bude tedy pokles zesílení 2.0,97 =
1,94 dB. Na vliv kapacity tedy zbývá na jeden stupeň (3-1,94):2=0,53 dB. Lze
tedy psát
. Odtud
a . Pro Cce=2000
pF je největší přípustný odpor .
Přenos vysokých kmitočtů.
Náhradní schéma pro přenos vysokých kmitočtů je
na obr.
Platí rovnice , kde
dosadíme-li opět za i2, dostaneme zesílení
při vysokých kmitočtech
pokles zesílení o 3 dB vzhledem ke středním kmitočtům
je při
, kde
.
Při kapacitě Cce = 2000 pF a horní mezní
frekvenci f = 29,5 kHz, je největší přípustný odpor
.
Literatura : Maťátko, Elektronika,
SNTL, Boltík a kol., Elektronická zařízení, SNTL, Hojka a kol., Radioelektronická
zařízení I., SNTL, Vackář a j., Radioelektronická zařízení, SNTL
|