ElektronikaMaturitní otázky
FOTOSOUČÁSTKY REAGUJÍCÍ NA SVĚTLO
7.Fotosoučástky reagující na světlo
Všeobecné vlastnosti součástek řízených světlem
Činnost součástek řízených
zářením je založena na využití vnitřního fotoelektrického jevu. Při dopadu záření
vhodné vlnové délky (tj. vhodné energie, neboť energie záření závisí na vlnové
délce l) na polovodičový materiál, dochází k rozbíjení vazeb
atomů a ke vzniku volných nosičů náboje elektron-díra. V látce bez přechodu
PN dojde v důsledku toho ke zvětšení vodivosti. Dopadá-li záření do oblasti
přechodu PN, objevuje se mezi částí P a N tzv. hradlové
napětí (několik desetin voltu).
Kdybychom
sledovali závislost elektrických vlastností součástky (např. vodivosti nebo
hradlového napětí) na vlnové délce (barvě) záření při konstantní intenzitě osvětlení
E, získali bychom spektrální charakteristiku
(obr.à).
Lidskému
zraku je svými vlastnostmi nejbližší sirník kademnatý (CdS). Ostatní materiály
mají maximum citlivosti posunuto do oblasti infračerveného záření.
Dále
se udává přechodová charakteristika součástek. Je to časová závislost změny
elektrických vlastností součástky při skokové změně osvětlení. Je charakterizována
časovou konstantou t, náběhem tr a doběhem tf. Viz obr.
¯
Fotorezistor
Fotorezistory se vyrábějí
zpravidla napařením vrstvy vhodného polovodičového materiálu (např. CdS, CdSe
pro viditelné světlo nebo CdTe pro infračervené záření) na keramickou podložku.
Aby se dosáhlo většího odporu součástky, má polovodičová vrstva tvar meandru.
Pouzdro ]e upraveno tak, aby na citlivou vrstvu mohlo dopadat světlo (záření).
Za temna je odpor součástky velmi vysoký (106 až 109 W). Osvětlíme-li citlivou vrstvu, dochází
ke zmenšení odporu fotorezistoru. Závislost odporu na osvětlení je přibližně
logaritmická (v logaritmických souřadnicích vychází téměř přímkový průběh —
obr.). Při osvětlení několik set luxů je odpor fotorezistoru pouze několik set
ohmů. Zmenšil se tedy 104 až l07krát. Tento údaj je dokladem
velké citlivosti fotorezistoru.
Kdybychom měřili voltampérovou charakteristiku, získali
bychom soustavu přímek (obr. b¯),
která dokazuje, že fotorezistor je při konstantním osvětlení lineárním symetrickým
jednobranem.
Pohled na přechodovou charakteristiku
(obr. c¯) ukazuje značnou setrvačnost fotorezistoru.
Všimněte si, že při zvětšení osvětlení je změna odporu pomalejší než při zatemnění.
Důležité také je, že rychlost změn odporu je závislá na velikosti osvětlení.
Literatura udává časové konstanty fotorezistorů z CdS: při osvětlení 10-2
lx je t řádově desítky sekund, při osvětlení 1000 lx asi 10-3 až 10-4
s, při osvětlování impulsy laseru poklesne t řádově na 10-8 až 10-9
s.
Obr. a) závislost odporu fotorezistoru na osvětlení,
b) voltampérové charakteristiky, c) přechodové charakteristiky
Fotodioda
Fotodioda je plošná polovodičová
dioda konstrukčně upravená tak, aby do oblasti přechodu PN pronikalo světlo.
Není-li přechod osvětlen, má voltampérová charakteristika fotodiody stejný průběh,
jako má charakteristika běžné plošné diody. Největší rozdíl mezi osvětleným
a neosvětleným stavem pozorujeme při polarizaci diody ve zpětném směru (UAK
< 0; III kvadrant), kdy sochází k téměř
lineárnímu růstu proudu IA při rovnoměrném zvětšování osvětlení.
Dioda se v těchto podmnínkách chová jako pasivní souč., jejíž odpor je
závislý na osvětlení (odporový režim činnosti diody). Chceme-li pracovní bod
diody umístit do této oblasti, použijeme zapojení podle obr. b. Při změně osvětlení
se mění napětí uak i ur (obr. a).
Část charakteristik probíhajících
4. kvadrantem odpovídá hradlovému režimu činnosti fototodiody. Zde se součástka
chová jako zdroj elektrické energie. Na anodě má kladné napětí několik desetin
voltu. Bodům, ve kterých anodové charakteristiky protínají svislou osu, odpovídá
proud diody nakrátko (iAK). Průsečíky charakteristik s vodorovnou osou
určují napětí naprázdno (UAKO) Z obr. (ten níže) vidíme,
že proud Iak závisí
na osvětlení lineárně, kdežto uako
přibližně logaritmicky. Proto, chceme-li využít hradlové činnosti diody
např. k měření osvětlení, užijeme zapojení podle obr. c . Snažíme se o to, aby
dioda pracovala nakrátko. Proto musí být odpor mikroampérmetru co nejmenší.
Pak je stupnice lineární. V propustné oblasti charakteristik (1. kvadrant) se
vliv osvětlení téměř neprojevuje. Zde se dioda nepoužívá.
Fotodioda reaguje na změny osvětlení
velmi rychle. Náběh tr je
řádově 10-6 až 10-9 s. Zvláštní konstrukce těchto diod,
např. fotodioda PIN, která má mezi vrstvu P a N vloženou vrstvu s intrizitní
vodivostí s velkou elektrickou pevností (UAK je až -500 V), a pracuje
proto s velmi vysokými intenzitami elektrického pole v oblasti přechodu, nebo
Schottkyho fotodioda (napařená vrstva zlata na křemíku) dosahují náběhu řádově
10-12 až 10-13 s.
Fotodiody se používají k měření osvětlení (selenové
a některé křemíkové v hradlovém režimu), dále ke snímání z děrné pásky, v automatizaci,
ve filmových projektorech při snímání optického záznamu zvuku atd. Rychlé fotodiody
pracují jako přijímače v optických spojích, optronech apod.
Lavinová fotodioda
Struktura této fotodiody
je na obr. a. Ochranný prstenec OP zvětšuje odolnost diody proti povrchovému
napěťovému průrazu. Katoda je tvořena vrstvou N s velmi nerovnoměrnou koncentrací
příměsí, která se od povrchu do hloubky (asi 0,5 mm prudce zmenšuje (z N+ až na
velmi čistý intrinzitní polovodič). (Odtud název lavinová fotodioda PIN.) V
důsledku toho dochází při působení napětí ve zpětném směru k nerovnoměrnému
rozložení intenzity pole uvnitř diody. Páry elektron-díra, uvolněné při osvětlení,
jsou elektrickým polem velmi urychleny a způsobují nárazovou ionizaci krystalové
mřížky. To se projevuje prudkým vzrůstem anodového proudu při určité velikosti
záporného anodového napětí (obr.b).
Lavinové fotodiody pracují
v impulsovém režimu jako citlivé a rychlé optické přijímače. Mezní frekvence
světelných impulsů, na které dioda reaguje, je až několik desítek gigahertzů.
Fototranzistor
Místo vstupního proudu přiváděného
do báze bipolárních tranzistorů se k řízení kolektorového proudu fototranzistorů
využívá světelné energie. Světlo proniká do oblasti přechodu báze-emitor okénkem
v pouzdru uzavřeným skleněnou čočkou.
Vstupní charakteristiky tranzistoru
TESLA KP 101 jsou na obr.. Důležitou charakteristickou veličinou je světelná
citlivost S = DIC/IE (mA/lx), která je analogická strmosti y21
běžných tranzistorů. Při vzrůstu osvětlení se citlivost S zvětšuje.
Fototyristor
Čtyřvrstvová struktura PNPN fototyristoru je umístěna v pouzdru
s průhledným okénkem, které umožňuje, aby do oblasti přechodu J2
mohlo pronikat světlo. Součástka má vyvedenou řídící elektrodu G a za temna
má stejné vlastnosti jako běžný tyristor řízený proudem.
Kdybychom nastavili určitý
řídící proud IG a měnili osvětlení, zjistili bychom, že blokovací
napětí UB se při zvětšování osvětlení zmenšuje. Situaci zachycují
voltampérové charakteristiky na obr.. Důležitou veličinou je tzv. spínací osvětlení
ET, při kterém mizí blokovací schopnost fototyristoru při napětí
UAK > 0. Je zřejmé , že velikostí proudu IG je
možné řídit citlivost fototyristoru na velikost osvětlení, při kterém fototyristor
spíná.
Použití : spínací
a řídcí obvody ovládané světlem, ochranná zařízení u strojů, optroelektrické
obvody, oprony apod.
Optron (optoelektrický spojovací člen)
Optron je součástka složená
z řízeného zdroje světla (ZS) a fotoelektrického přijímače (FP) (obr. a). Z
obvodového hlediska jde o dvoj-bran, jehož převodní charakteristika by měla
být lineární. Obvykle se dosahuje průběhu nakresleného na obr. b. Jako řízené
zdroje světla se používají nejčastěji světelné diody , neboť jejich odezva na
změny elektrického signálu je velmi rychlá (tr
řádově 10-7 až 10-8 s), mají malé rozměry, velkou životnost,
malou spotřebu atd. Přijímače jsou fotodiody nebo fototranzistory. Nepožaduje-li
se lineární převodní charakteristika (impulsové obvody), užívají se jako přijímače
lavinové fotodiody, fotodiody PIN a fototyristory. Důležité je, aby použitý
zdroj světla a fotoelektrický přijímač měly stejné spektrální charakteristiky.
Obě části optronu jsou uzavřeny do neprůhledného pouzdra. S vnějším obvodem
souvisejí pouze elektrickými veličinami (u1, i1, u2,
i2).
Optrony slouží např. ke
galvanickému oddělení dvou obvodů. Přitom užitečný signál optronovou vazbou
neprochází(Změny u1, i1 na vstupu se projeví jako změny
u2, i2 na výstupu).
|