ElektronikaMaturitní otázky
SPÍNACÍ VÍCEVRSTVÉ SOUČÁSTKY9. Spínací vícevrstvé součástky
Diak
Je to třívrstvá(může být
i pětivrstvá) neřízená souměrná spínací součástka. Protože vlastnosti diaku
jsou nezávislé na polaritě napětí, nejsou jeho vývody od sebe odlišeny.
Při malém napětí mezi vývody
(U< UB0) vykazuje diak velký odpor (jako dioda ve zpětném směru).
Říkáme, že v blokovacím(rozepnutém) stavu se chová jako rozpojený spínač.
Za této situace je přechod PN bližší ke kladnému pólu působícího napětí otevřen
(na P je plus). Druhý přechod je uzavřen, neboť druhá vrstva vodivosti typu
P je spojena se záporným pólem napětí U a zároveň na střední vrstvě vodivosti
typu N působí kladné napětí pronikající sem z prvního, otevřeného přechodu.
Po dosažení spínacího napětí UB0 dochází k ionizaci krystalové
mřížky v okolí přechodu, který byl uzavřen. Odpor diaku se prudce zmenší,
napětí mezi vývody poklesne a proud v obvodu roste. Stejně se chová diak
i při obrácené polaritě napětí. Pouze se činnost přechodů vymění.
Z průběhu voltampérové
charakteristiky ke patrné, že v propustném směru má diak záporný diferenciální
( dynamický) odpor. Je to součástka neřízená, tzn. spínací napětí určitého diaku
se nedá měnit.
V katalogu
se udávají tyto hodnoty:
UB0
– spínací napětí s dovolenými odchylkami
UB01
a UB02 – přípustný rozdíl spínacích napětí
Ib0
– spínací proud (procházející těsně před sepnutím)
DU
– nejmenší pokles napětí po sepnutí a vzrůstu proudu na IF
Pmax
– největší výkonová ztráta
Hodnoty pro diak Tesla KR
105 : UB0 =26±4V; IB0<1mA; DUmin=4V při IF=10mA;
UB01-UB02<5V; Pmax= 300mW
Použití diaku: jako pomocná spínací součástka k řízení tyristorů
a triaků; jako přepěťová ochrana.
Tyristor
Jedná se o čtyřvrstvou spínací součástku vyrobenou z Si,
ve které jsou nad sebou vytvořeny tři přechody PN nad sebou. Vnější vrstva P
je anodou, vnější vrstva N je katodou tyristoru. Těmito elektrodami prochází
celkový výstupní proud, ten může u některých typů dosahovat až stovek ampérů!
Jedna z vnitřních vrstev
je vyvedena jako řídící elektroda G.
Bude-li řídící elektroda odpojena a přiložíme-li na anodu
malé klané napětí proti anodě, otevřou se přechody J1 a J3.
Přechod J2 zůstává uzavřen, neboť do vrstvy N proniká kladné napětí
přes otevřený přechod J1 a do vrstvy P záporné napětí přes otevřený
přechod J3. Nyní je tyristor zablokován. Odpor mezi katodou a anodou
je několik megaohmů.
Při zvyšování napětí mezi
anodou a katodou dojde ke zvětšování intenzity elektrostatického pole v oblastiJ2.
Při určité velikosti tohoto napětí dosáhne intenzita pole své kritické hodnoty
a dochází k ionizaci krystalové mřížky a odpor se rychle zmenší až na desetiny
až setiny ohmu! Přestože stoupl proud, kleslo napětí na 1 až 2V. Tyristor přešel
do sepnutého (vodivého) stavu. Doba potřebná k ionizaci se nazývá zapínací
doba (asi 1ms a označuje se ton).
Pokud chceme sepnout tyristor
již při nižším napětí než UB0, musíme přivést do oblasti uzavřeného
přechodu J2 volné nosiče náboje (proudem do G). Elektrostatické pole
je využije k vytrhávání nosičů náboje z vazeb a dojde až k sepnutí
tyristoru. Velikostí proudu Ig můžeme řídit velikost spínacího napětí UB.
Pokud IG = IGT přechází tyristor plynule do sepnutí a
jestliže IG>= IGT nevzniká blokovací stav tzn. Tyristor
se chová jako usměrňovací dioda.
Důležité je, že k udržení
vzniklé ionizace krystalové mřížky postačí průchod anodového proudu většího
než tzv. přídržný proud IH. Proud IG může zaniknout. Proto
je možné uvést tyristor do trvale sepnutého stavu pouze krátkým impulsem IG.
Velikost spínacího napětí
závisí také na rychlosti, kterou roste napětí mezi anodou a katodou. Jedná se
o tzv. kritickou strmost růstu anodového napětí.(1 až 100 V/ms)
K zablokování tyristoru
může dojít buď snížením proudu IF na menší než IF
nebo odsátím volných elektronů z J2 velkým záporným impulsem.
Pro obnovení blokovací činnosti je potřeba čas který označujeme toff
(běžně 10ky ms).
Použití tyristoru: jako
řízený spínač v obvodech střídavých proudů technických frekvencí. Tyristor
je možné použít pouze na kladné půlvlny střídavého proudu.
Triak
Je to obousměrná, spínací
, pětivrstvá nesymetrická součástka.
Triak můžeme použít pro regulaci
proudu procházejícího v kladné i záporné půlvlně. Chování je podobné jako
dva tyristory zapojené antiparalelně ( každý spíná jednu půlvlnu napětí ). Jde
o symetrický spínací prvek. Napětí UA1A2, při kterém se triak sepne
je možné měnit velikostí proudu IG, protékajícího obvodem G-A2.
K sepnutí dochází při kladné i záporném napětí UA1A2. Přitom
záleží pouze na velikosti řídícího proudu, nikoli na jeho smyslu.
Při zapojení triaku se nesmí
zaměnit obě anody A1 a A2, ač se podle nákresu vidět,
že jde o symetrický řízený spínač. Mohlo by dojít ke zničení triaku.
|