|
14.09.2002 Celiakie a bezlepková dieta
(hodnocení článku)
Celiakie je vrozená,
celoživotní nesnášenlivost lepku. Podstatou celiakie je abnormální reakce
imunitního systému jedince na lepek. Nejedná se ale o alergickou reakci.
Alergie na lepek je zcela jiný typ onemocnění, především s jinými důsledky
pro nemocného. Aby celiakie vznikla, musí mít člověk vrozenou (geneticky danou)
abnormální vnímavost na lepek. To znamená, že se již s touto dispozicí
narodí. Pokud by tento „jedinec vnímavý na lepek“ během svého života nikdy
nedostal ve stravě lepek, tak by se u něj samozřejmě celiakie nikdy
neprojevila. Tato situace ovšem v běžném životě nenastane. Lepek,
(resp.jeho část rozpustná v alkoholu nazývaná gliadin) a jemu příbuzné
bílkoviny obsahují zrna pšenice, žita, ječmene nebo ovsa. Lepek neobsahuje
rýže, sója, pohanka nebo proso.
U „jedince vnímavého na lepek“ má přítomnost
lepku ve stravě za následek velmi zjednodušeně řečeno chronický zánět sliznice
tenkého střeva a vymizení (neboli atrofii) slizničních klků. Chronický zánět
sliznice způsobí, že některé funkce postižené části tenkého střeva nejsou
normální. Porušeno je trávení složených cukrů (např.mléčného, řepného),
nedostatečné je vstřebávání bílkovin i tuků, některých vitaminů, železa apod.
Konečným důsledkem je změněná stolice (většinou 3 – 4x denně, objemná,
zapáchající, s množstvím nestrávených zbytků, tuků), bolesti břicha,
nadýmání, nechutenství, úbytek hmotnosti, chudokrevnost. Děti jsou nápadně
mrzuté, nevydrží si hrát, v noci špatně spí. Pokud není celiakie včas rozpoznána
a léčena, může dospět až do stadia, kdy pacient není schopen přijímat ústy ani
tekutiny, je zcela vyčerpaný, podvyživený a dehydratovaný. Tento stav nazýváme floridní
(akutní) celiakie nebo celiakální krize. Setkáváme se s tím dnes
naštěstí jen výjimečně. Zvláštním projevem abnormální imunitní reakce na lepek
je onemocnění nazývané dermatitis herpetiformis. U této choroby je vedle
sliznice tenkého střeva postižena i kůže.
První příznaky celiakie se neobjeví
bezprostředně po požití potraviny obsahující lepek, ale obvykle je pozorujeme
až po 3 – 6 měsících, během nichž „na lepek vnímavý jedinec“ dostával
každodenně stravu s lepkem. Pokud je dítě od narození živeno podle
doporučení dětských lékařů, poprvé se setká s lepkem ve stravě
v 7.měsíci života, příznaky celiakie se tedy projeví v průběhu
druhého roku života. Mohou se objevit i dříve, pokud rodiče začnou přidávat
potraviny obsahující lepek (piškoty, krupici, ovesné vločky nebo i odvar
z ovesných vloček, jíšku) časněji, než je doporučováno. Na druhé straně existují
vnímaví jedinci, kteří musí dostávat stravu s lepkem i desítky let, aby se
nemoc klinicky manifestovala. U malého počtu lidí jsou dokonce příznaky tak
minimální nebo necharakteristické, že celiakie může zůstat celý život
nerozpoznaná. Poslední výzkumy ukazují, že ubývá akutních těžkých stadií
celiakie a že projevy choroby jsou u dětí i dospělých nenápadné.
Bohužel, poměrně často se lékaři setkávají
s tím, že rodiče uvádějí: „Naše dítě mělo celiakii a v předškolním
věku dodržovalo bezlepkovou dietu. Dnes ale již celiakii určitě nemá, protože
mnoho let konzumuje normální stravu s lepkem a nemá žádné potíže.“ Pro
tuto častou a mylnou námitku existuje vysvětlení. Nemocný, který přechodně
dodržoval s dobrým efektem bezlepkovou dietu, skutečně má celiakii i
nadále, a to i přesto, že se cítí zcela zdráv. Největší potáže totiž mají děti
s celiakií v prvních letech života. Když později přestanou dodržovat
bezlepkovou dietu, většina z nich má již minimální a pro celiakii
netypické potáže (občasné bolesti břicha, menší vzrůst, chudokrevnost, poruchy
menstruačního cyklu, zvýšenou lomivost kostí, úbytek na váze apod.).
Evropská společnost pro dětskou
gastroenterologii, hepatologii a výživu (EPSGHAN) považuje pro stanovení
diagnózy celiakie za nezbytné provést histologické vyšetření sliznice tenkého
střeva a vyšetření krve na přítomnost protilátek proti endomysiu nebo proti
transglutamináze. Malý vzorek sliznice tenkého střeva lze získat
k histologickému vyšetření pomocí relativně jednoduché a i pro malé děti
bezpečné metody nazývané střevní biopsie (enterobiopsie). V České
republice je velmi rozšířené vyšetřování protilátek proti lepku nebo proti
gliadinu v krvi. Přítomnost těchto protilátek v krvi je pro diagnózu
celiakie naprosto nedostačující. Diagnóza dermatitis herpetiformis bývá
potvrzena vyšetřením malého vzorku kůže odebraného z okraje kožní léze.
Nemocní, kteří měli naordinovanou bezlepkovou
dietu tzv. na zkoušku bez předchozího vyšetření, musí na přechodnou dobu
zařadit do jídelníčku potraviny s lepkem, aby bylo možné potvrdit nebo
vyloučit diagnózu. Tomuto postupu říkáme expoziční test s lepkem. Během
expozičního testu musí být pacient pod lékařskou kontrolou, v určitých
časových intervalech jsou vyšetřovány protilátky proti endomysiu. Smyslem
těchto kontrol je zabránit většímu nebo dokonce trvalému poškození pacienta. U
většiny nemocných by měl být expoziční test ukončen enterbiopsií.
Nemocné s celiakií nelze vyléčit,
ale lze je velmi úspěšně léčit. Jediným, základním a dostatečným
léčebným opatřením je úplné vynechání lepku ze stravy – bezlepková dieta.
Pouze pacienti s těžkou akutní formou celiakie (floridní celiakií) musí na
několik týdnů, než se „uzdraví“ sliznice tenkého střeva, vynechat
z jídelníčku např.mléko, tučná jídla a obecně „těžké a drážpé
potraviny“. Zcela výjimečně musí v této první fázi terapie užívat léky
(kortikoidy), vitaminy nebo doplňkovou umělou výživu. Po odeznění akutní fáze
se postupně přechází na běžnou stravu, která ale nesmí obsahovat lepek.
Opakovaně bylo prokázáno, že bezlepková dieta je plnohodnotná strava. I u dětí
zaručuje normální duševní a tělesný vývoj, pokud je doplňována bílkovinami
z jiných zdrojů. Bezlepkové potraviny by měly být kontrolovány na obsah
lepku a na obalu by mělo být do detailu uvedeno složení výrobku včetně obsahu
lepku nebo gliadinu. Pokud dítě nebo dospělý člověk s celiakií začne
dodržovat přísnou bezlepkovou dietu, po určité době (několik měsíců) se
sliznice tenkého střeva zcela „uzdraví“ a příznak choroby vymizí.
Neexistuje lék nebo metoda, která by „uzdravila
sliznici tenkého střeva“, aniž by nemocný s celiakií vynechal lepek ze
stravy. Proto bezlepková dieta je trvalá, celoživotní.
U některých pacientů s dermatitis
herpetiformis nevystačíme pouze s bezlepkovou dietou, a proto kožní
projevy vymizí až po přidání léků.
Důsledky nedodržování bezlepkové diety závisí na
délce porušování diety a věku nemocného. Je vysoce pravděpodobné, že pro
pacienty s celiakií, kteří dlouhodobě (roky) nedodržují bezlepkovou dietu,
existuje vyšší riziko vzniku zhoubného nádoru než u těch, kteří dietu dodržují.
Krátké porušení diety nemá pro pacienta z dlouhodobého hlediska negativní
význam, ale může mít nepříznivý psychologický efekt („Proč musím držet dietu,
když mně nic není?“). Porušení diety se může projevit jako „obyčejná dietní
chyba“ – nevolnost, změna stolice, bolesti břicha, zvracení. Dodržuje-li
pacient bezlepkovou dietu, příznaky ani komplikace neléčené celiakie se u něho
neobjeví, má normální sliznici tenkého střeva, v krvi nemá přítomny
protilátky proti endomysiu.
Celiakie se často sdružuje s chorobami,
které vznikají na podkladě abnormální imunitní reakce organismu proti vlastním
tkáním – jedná se o tzv. nemoci z autoimunity. Častější je výskyt celiakie
a cukrovky I.typu (diabetes mellitus) nebo celiakie a zánětu štítné žlázy apod.
Přesný způsob dědičnosti není u celiakie znám.
Určitý typ nebo kombinace tzv.tkáňových (dříve transplantačních) antigenů
znamená predispozici pro toto onemocnění. Vyšetření těchto antigenů není však
běžně dostupné a k diagnóze je nedostačující. Po celiakii bychom měli
pátrat v nejbližším příbuzenstvu nemocného, u kterého jsme zjistili
celiakii (rodiče, sourozenci).
V některých zemích s častým výskytem
celiakie (např.v Itálii) se snaží provádět screening (aktivní vyhledávání) např.
u školních dětí nebo u dárců krve. V krvi se vyšetřují protilátky proti
gliadinu nebo proti endomysiu. Jedincům, kteří mají v krvi protilátky
proti endomysiu, je potom navrženo podstoupit střevní biopsii
k definitivnímu potvrzení diagnózy. V České republice se aktivní
vyhledávání celiakie v populaci neprovádí a velmi pravděpodobně je počet
jedinců s nepoznanou celiakií poměrně vysoký. Naneštěstí i informovanost
veřejnosti. O této dobře léčitelné chorobě je nedostačující.
V příštích letech lze očekávat zjednodušení
a zdokonalení diagnostiky celiakie. Bude možné vyhledávat i méně obvyklé a méně
časté typy celiakie (tzv. latentní nebo potencionální celiakie). Bohužel bez
rozpoznání samé podstaty celiakie však nelze čekat zásadní změny v léčbě
této choroby.
[Wenchy]
| |