|
19.12.2002 Otázky kolem enterobiopsie - proč?, kdy?, Jak?
(hodnocení článku)
Enterobiopise je vyšetření, při kterém je odebrán vzorek sliznice tenkého střeva a následně podrobně mikroskopicky a biochemicky vyšetřen. Toto vyšetřeni má pro diagnózu klíčový význam, u pacientů však neoprávněně vzbuzuje velké obavy a je spojeno s řadou otázek.
Proč enterobiopsii provádět?
Každý nemocný s celiakální sprue či Duhringovou herpetiformní dermatiti-dou ví, že podstatou choroby jsou změny sliznice tenkého střeva v důsledku trvalé nesnášenlivosti lepku. Dochází zde ke změnám histologickým (otok a zánětlivé změny, zmenšování až úplné vyhlazení slizničních klků) i biochemickým (snížení až vymizení trávicích enzymů), které pak vedou k poruše funkce střeva se všemi důsledky pro organizmus. Rozsah a stupeň postižení sliznice nelze zjistit jiným způsobem - rozborem krevním, stanovením protilátek, rentgenovým vyšetřením ani funkčním testem. Ke zjištění, zda je sliznice postižena a jak těžce, je nutná biopsie.
Kdy enterobiopsii provádět?
Enterobiopsie je tedy nutná k diagnóze celiakie. Po jejím stanovení obvykle již není nutné ji u dospělých nemocných opakovat, další průběh nemoci je sledován podle klinických příznaků, laboratorních vyšetření a hladiny protilátek. Vyšetření opakujeme u nemocných, kteří nedostatečně reagují na správně dodržovanou bezlepkovou dietu, pokud se stav zhoršuje i při dietě, u žen před plánovaným otěhotněním (k ověření remise, "klidového" stadia nemoci). Enterobiopsie je nutná i u všech nemocných s Duhringovou herpetiformní dermatitidou, neboť u více než 3/4 pacientů jsou slizniční změny přítomné, a musí proto rovněž dodržovat bezlepkovou dietu, a to bez ohledu na rozsah kožních změn a přítomnost či nepřítomnost zažívacích obtíží.
Jak se enterobiopsie provádí?
Vyšetření se provádí pomocí enterobi-optické kapsle. Kapsle má velikost menší olivy (cca 15 mm délky), s malým otvorem na boku a je připojena k měkké hadičce z umělé hmoty (viz foto). Základní podmínkou úspěšného vyšetření , je chuť a vůle nemocného spolupracovat, neboť kapsli musí spolknout on sám (je podán lék tlumící pocity na zvracení). Po spolknutí je kapsle posunována přirozenou motorickou činností svaloviny jícnu, žaludku a dvanáctníku do začátku tenkého třeba, postup během zavádění je kontrolován rentgenem. Po dosažení tenkého střeva je běžnou injekční stříkačkou v kapsli vytvořen podtlak, uvnitř uložený rotační nožík uřízne částečku sliznice, která se vchlípí do otvoru kapsle (vzorek velikosti čočky). Odběr vzorku nemocný vůbec necítí a kapsle je ihned vytažena. Celé vyšetření netrvá déle než 45 až 60 minut, nemocný odchází domů či do zaměstnání a může se ihned najíst.
Enterobiopsie je někdy nahrazována odběrem vzorku sliznice z dvanáctníku během endoskopického vyšetření žaludku (gastroskopie), vyšetření je ale méně spolehlivé a podle vlastních zkušeností nemocní, kteří podstoupili oba způsoby odběru, považují klasickou enterobiopsii za méně nepříjemnou.
Doc. MUDr. Miloš Dvořák, CSc.
Čerpáno z Listy Celiaků číslo 5 - 6/2002
[Hell]
| |