|
14.09.2002 O bezlepkové dietě
(hodnocení článku)
Celiakie, celiakální sprue,
gluten senzitivní enteropatie nebo glutenová enteropatie jsou pouze
odlišné názvy pro tutéž chorobu. V roce 1888 Samuel Gee popsal příznaky,
které pozorujeme u dětí s neléčenou celiakií, stejně jako C.A.Herter,
který o 20 let později nazval toto onemocnění intestinální infantilizmus,
ale neznal jeho podstatu. Až v roce 1950 van Dicke rozpoznal blahodárný
léčebný efekt stravy, ze které byla vyloučena pšeničná a žitná
mouka.
Během dalších let se zjistilo, že
toxický je gluten-lepek (resp. jeho v alkoholu rozpustná část gliadin) a
jemu příbuzné bílkoviny obsažené v zrnech pšenice, žita, ječmene nebo
ovsa. Celiakální sprue (CS) je daná permanentní, celoživotní abnormální
imunitní reakcí na lepek a dobré proteiny u geneticky vnímavých jedinců.
Ta způsobuje morfologické změny střevní sliznice. CS je považována za
autoimunitní chorobu. Výskyt klinicky zjevných forem onemocnění je l :
1500 - 2000. V poslední době je zřejmé, že existuje celá řada
subklinických forem onemocnění a skutečný výskyt je l : 250 až 300.
Rodinné studie ukazují 10% výskyt CS u příbuzných 1. stupně, obě
jed-novaječná dvojčata jsou postižena přibližně v 75 procentech. Je zcela
jasné, že je diagnostikována jen tzv. špička ledovce.
Klinický obraz, diagnostika
Klinický obraz CS je závislý na
době manifestace. U dětí do 2 let je to především neprospívání, objemné
páchnoucí stolice s velkým množstvím nestrávených zbytků a tuků, zvětšené
břicho dané distenzí střevních kliček, zvracení, děti jsou mrzuté, v noci
špatně spí, některé však mohou trpět zácpou. U starších dětí je v popředí
malý vzrůst, mikrocytární anémie, u adolescentů se přidává opoždění
puberty, časté fraktury a gastrointestinální příznaky potom většinou
unikají pozornosti. Jedinci s neléčenou celiakií mají mnohonásobně větší
riziko rozvoje non-Hodgkinského lymfomu a jiných malignit, než je tomu v
celkové populaci. CS se druží s celou řadou imunologicky mediovaných
chorob, nejčastěji s diabetes mellitus l .typu. Mezi dětmi s diabetes
mellitus 1. typu v ČR je 3,6 % pacientů s CS. Zvláštním projevem
abnormální reakce na lepek je Duhringova herpetiformní dermatitis, u níž
je vedle sliznice tenkého střeva postižena i kůže.
Diagnostika CS se opírá o průkaz
antiendomyziálních protilátek ve třídě IgA s velmi vysokou specifitou k
CS. V poslední době jde o další typ protilátky ve třídě IgA protilátek
proti tkáňové transglutamináze. Vždy je nutné vyloučit, zda nejde o
pacienta s IgA de-ficiencí, 10krát častější u nemocných s CS než v běžné
populaci. Pozitivita protilátek indikuje provedení jejunální
sliznice.
Poprvé popsala změny na sliznici
tenkého střeva, charakteristické pro celiakii, Margot Shiner již v roce
1957. Podstatou vyšetření je zavedení speciální tenké sondy do jejuna a
odběr malého vzorku sliznice tenkého střeva k histologickému vyšetření.
Postižená sliznice prokazuje atrofii klků a celou řadu slizničních změn.
Není přípustné stanovení diagnózy CS bez enterobiop-sie, která je nezbytná
podle doporučení Evropské společnosti pro dětskou gastroenterologii a
výživu - ESPGAN.
Expoziční test s lepkem a
následnou rebiopsií se dnes doporučuje jen u pacientů s CS,
diagnostikovaných před 2. rokem věku. Test lze definovat jako záměrné
podávání stravy obsahující lepek. Pacient musí být pod lékařskou kontrolou
a v určitých časových intervalech jsou vyšetřovány protilátky proti
endomysiu. Léčbou je celoživotní přísná BLP dieta.
Terapie vhodnou stravou
Jediným způsobem léčby je vyloučení pšenice, ječmene, žita a ovsa ze stravy pacienta. Opakovaně bylo
prokázáno, že BLP dieta je plnohodnotná strava zaručující normální duševní
i tělesný vývoj, je-li doplňována bílkovinami z jiných zdrojů. Je třeba si
také uvědomit, že u CS je běžný nedostatek kyseliny listové, železa a v
aktivní fázi i hořčíku, vápníku a zinku.
Mezinárodním symbolem označujícím
potraviny slovy bez lepku nebo přirozeně bezlepkové lze opatřit jen
ty, které neobsahují více než 10 mg gliadinu na 100 g sušiny. U takto
označených výrobků je možno vyžádat u prodejce tzv. HEM, což je záruka, že
výrobek má schválení od MZ ČR. Zjišťování obsahu gliadinu v potravinách je
prováděno imunologickou metodou ELISA. Pro nemocné je to naprostou
nezbytností, a to i v případě potravin tzv. přirozeně bezlepkových,
mezi které se počítá kukuřice, rýže,
škroby atd. V kterémkoli stupni sklizně, dopravy, skladování a zpracování
totiž neexistuje dostatečná jistota, že nedošlo ke znečištění příměsí pšenice,
žita nebo ječmene. Mouky a škroby vyrobené z pšenice jsou v potravinářském
průmyslu velice rozšířené jako doplňky a plniva. Zkoušky tohoto typu jsou
však značně ekonomicky náročné.
Již krátce po přechodu na
důslednou BLP stravu zmizí symptomy nemoci. Zvláště u dětí se poškozená
sliznice rychle regeneruje a získá normální strukturu. Chyby v dietě ovšem
vedou k opětnému poškození. Nediagnostikovaní jedinci mnohdy končí na
metabo-lických jednotkách a náprava jejich stavu trvá mnohem
déle.
Důležité je podpořit psychiku
pacienta, vysvětlit možné následky nedodržování či jen porušování dané
diety - rozebrat dovolené potraviny, vyloučit zcela obilniny a nahradit je
rýží, kukuřicí, bramborami, sójou, pohankou a dalšími bezlepkovými
rostlinnými produkty. Naprosté vyřazení všech pokrmů s gliadinem (lepkem)
z jídelníčku je zdánlivě jednoduchý princip, daleko hůře však
proveditelný. I když se to nezdá, běžně používaná mouka je prakticky
všude. Pacient s CS nemůže koupit téměř žádný salám, protože součástí
technologického postupu při výrobě salámů, vuřtů, párků i klobás je mouka.
Není možné si dát pivo - základem je ječný slad. Většina bonbónů obsahuje
škrobový sirup (směs škrobů,tedy i pšeničného), jíst nelze ani kupované
zmrzliny (kromě vodových), majonézy, tatarské omáčky, kávoviny, lihoviny.
Lepek se dostane do těla třeba i olizováním známek a obálek (v lepidle je
základem gliadin) a velké riziko je i v zubních pastách (gliadin se
používá jako nosič aktivních látek). Nepříjemné je i používání látek ve
výrobcích pod označením E+číslo tzv. látky konzervační, želíro-vací a
barviva, které mohou obsahovat lepek ve formě nosičů. V
restauraci jsou postižení u příkrmů odkázáni
na rýži či brambory, ale problém může nastat třeba při polévce. Naprostá
většina, podobně jako u omáček, obsahuje jíšku - mouku. Také mleté maso je
nevhodné, neboť i zde se jako pojivo používá mouka. Nezbývá nic jiného,
než si dát čistý bujón, maximálně s vajíčkem. Z hlavních jídel jsou možné
minutky.
Co tedy dělat?
Je nutné všude klasickou mouku nahradit moukou sójovou, kukuřičnou, amarantovou, rýžovou, pohankovou,
kukuřičným nebo bramborovým škrobem. Výroba bezlepkového pečiva je značně
technologicky náročná, neboť chybějící lepek je nositelem pekařské kvality
běžně zpracovávaných druhů mouky. Těsta na BLP výrobky jsou lepivá a
obtížně strojně zpracovatelná. Výrobou BLP chleba - světlého i tmavého,
žemlí, plundrového pečiva a šátečků - se od roku 1996 zabývají Jizerské
pekárny v České Lípě. K výrobě pečiva používají bezlepkovou směs, ve které
jsou obsaženy přírodní látky nahrazující lepek. Základní složkou této
suroviny je bezlepkový pšeničný škrob, který se náročnými technologickými
postupy odděluje a čistí od bílkovinné (lepkové) složky. Chuťové
vlastnosti takového pečiva jsou s použitím bezlepkového pšeničného škrobu
srovnatelné s vlastnostmi normálních pekařských výrobků, cenově však
mnohem dražší: chléb o hmotnosti 650 g stojí 80 Kč, l žemle 7 Kč, l kg
mouky kolem 60 Kč.
V republice je asi 12 prodejen,
kde lze již zmíněné výrobky zakoupit na objednávku. Před lety také vznikl
klub celiaků, dnes Sdružení celiaků ČR, jehož cílem je především zasadit
se o snesitelnější život všech, kteří jsou nuceni BLP dietu dodržovat. Vydává také Zpravodaj.
Hana Benešová, I. dětská klinika, FN Motol, Praha
[Hell]
| |