Český jazyk a literatura

Maturitní otázky

10 : Májovci, Ruchovci, Lumírovci

Charakteristika – programy, jméno, …, Sokol

Položen kámen – Národního divadla + otevření

Lit. život – májovci : Neruda, Málek – poezie, K. Světlá – próza

ruchovci : Sv. Čech, Krásnohorská

Lumírovci : Vrchlický, Sládek

Májovci

a) po porážce revoluce 1848; období Bachova absolutismu  policejní opatření, persekuce, významné osobnosti umlčeny (žaláře, vyhnanství – Havlíček, Sabina, Frič), specializace na vědeckou práci – Palacký, ©afařík; v 50. letech zemřeli Kollár, Čelakovský, Havlíček, Tyl

2. nová politická situace – od vydání Říjnového diplomu 1860 (slib konstituce), hospodářský vzestup českého měšťanstva; rozštěpení národní strany na staročechy (Rieger, Palacký) a mladočechy (Sladkovský, Grégr); neúspěch politických nadějí české buržoazie r. 1867 (rakousko-uherské vyrovnání)

3. rozkvět kultury: vznik Sokola (M. Tyrš), pěveckého spolku Hlahol, Umělecké besedy (centrum umělců); 1862 otevřeno Prozatímní divadlo (1864 k výročí Shakespearovu uveden cyklus jeho her), 1868 položen základní kámen k Národnímu divadlu (sbírky pod heslem Národ sobě) = národní manifestace kulturní a politická, projev síly národa; architekt Josef Zítek, malíři Mikoláš Aleš (cyklus Má vlast), Frant. ®eníšek, Václav Brožík, Vojtěch Hynais (opona), sochaři Josef Václav Myslbek, Bohuslav Schnirch aj., hudební skladatelé Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Zdeněk Fibich; divadlo dostavěno 1881, požár, znovu otevřeno 1883 (vždy Smetanovou Libuší)

d) nástup nové literární generace = májovci

almanach Máj (1858) – název ze sympatií k Máchovi; redaktor Josef Barák; Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, Adolf Heyduk, Václav ©olc, Rudolf Mayer; vrstevníci májovců: Gustav Pfleger-Moravský, Jakub Arbes; ze starší generace přispěli do almanachu Sabina (buřič, revolucionář), Němcová (úsilí o realismus), Erben (lidovost)

zásady májovců svou tvorbou bojovali proti útisku sociálnímu i národnostnímu (zájem o přítomnost)

 lidovost (tvorba pro lid a o něm)  realismus (pravdivý obraz skutečnosti)

 úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň (”dohánění Evropy”)

1) Poezie

Jan Neruda (1834–1891)  Praha (Malá Strana); studium práv a filozofie; cesty – Paříž, Balkán, Egypt aj.

Dílo – novinář – redaktor Národních listů (bystrý pozorovatel života a lidí, dobrý psycholog  fejetony) – kritik (literární a divadelní) – básník – 6 básnických sbírek

sb. Hřbitovní kvítí – pesimismus, skepse (vliv národní situace, básníkovy chudoby a nešťastné lásky); písně soucitu (odlišnost od prvotiny Hálkovy)

sb. Knihy veršů – trojdílný soubor:

1. část – básně epické, zvl. sociální balady, např. Dědova mísa (vnuk poučil otce, že se chová k starci bezcitně); Před fortnou milosrdných = epická báseň se sociální tematikou; forma starcova monologu (k vnukovi) – o chudobě, která vede k bezcitnosti

2. část – básně lyrické:cyklus Otci,Matičce,Anně rozdílnost autorova vztahu k otci a matce (hluboce citový vztah)

3. část – básně příležitostné, např. Vším jsem byl rád – tzv. bilanční báseň, zamyšlení nad dosavadním životem  zklamání, ale i vítězství, básníkova spokojenost, jasnější životní nálada.

sb. Písně kosmické (o vztahu člověka a kosmu), optimistická perspektiva, vliv vědeckých poznatků a technického pokroku; např.:

báseň č. 1 Letní ty noci zářivá – zlidštění vesmíru, jeho velikost a nekonečnost, hymnické ódy, expresivní využití zdrobnělin (měsíček – tatíček, hvězdičky – dětičky); dějství kosmické a lidské;

báseň č. 13 Také to Slunce ohnivé – oslava mateřské lásky jako vesmírného principu

báseň č. 21 A mluví člověk – cesta lidí od bezmoci k vítězství (poznání vesmíru); víra v schopnosti člověka a lidského rozumu, v sílu národa; motiv lva v závěru jako metafora.

báseň Vzhůru již hlavu, národe – vlastenecká výzva do boje proti malosti; povzbudivá síla pro malý národ plyne z kosmu.

sb. Balady a romance – vrchol lidovosti;

útvar balady a romance autor osobitým způsobem přetváří đ lyrickoepické básně dějového významu nebo úvahové; opouští tradiční nadpřirozené náměty, příklon k motivům ze života (lidské vztahy);

náměty: biblické a legendární (většina), s humornou nebo sociální pointou; prostředí české vesnice, např. Romance štědrovečerní, Balada rajská, Balada májová národní – láska k lidu a české zemi (Balada česká), pokus o charakteristiku českého člověka a národa – paralela s vínem (Romance o Karlu IV.), obraz radostné nálady (Romance o jaře 1848) tragické lidské osudy – Balada dětská (smrt v podobě hravého dítěte), Balada horská (naivní víra dítěte, že bylinami lze zacelit Kristovy rány) balady staršího typu (vina a trest), např. Romance helgolandská, Balada stará – stará

sb. Prosté motivy – intimní a přírodní lyrika; 4 oddíly (Jarní, Letní, Podzimní, Zimní) đ proměny přírody paralelou s proměnami v životě lidském; tón lidové poezie

sb. Zpěvy páteční – vydána posmrtně (Vrchlickým) – národní a vlastenecká lyrika; víra v slavnou budoucnost národa; forma – žalozpěvy a hymny na téma národního utrpení a odboje (tradiční motivy – láska a bolest, lev, kalich); b. Láska – autorův vřelý vztah k národu, b. Jen dál – výzva k činům (viz refrén – bojové heslo pronášeno v různých obměnách); základní obraz moře (lidstvo) umělecky v básni rozvíjen

– prozaik

fejetony a novinářské prózy (asi 2000), otiskovány pod značkou D; zajímavá aktuální témata, živý jazyk; soubory fejetonů (i cestopisných): Různí lidé, Studie krátké a kratší, ®erty hravé a dravé, Menší cesty, Obrazy z ciziny

povídky soubor Arabesky – črty z prostředí Prahy; kritika společnosti i sebeironie (Byl darebákem)

Trhani – povídka o životě dělníků pracujících na stavbě železnice; tragické osudy

Povídky malostranské – vrcholný soubor (13 próz) o životě Malé Strany z dob Nerudova mládí; pronikání kapitalistických vztahů do strnulého způsobu života; zdánlivě idyla, ve skutečnosti tragické události, tón vážný i humorný, řešení tragické i smírné; příslušníci drobné buržoazie (pan Vorel, pan Rybář aj.) nebo chudina, žebráci (Vojtíšek); autobiografické prvky (p. Svatováclavská mše, Jak to přišlo), převaha vypravování v ich-formě; autor často jako vypravěč nebo se ztotožňuje s některou postavou (Jan Hovora ve Večerních šplechtech, student Krumlovský ve Figurkách, Václav Bavor v Týdnu v tichém domě); mnohé postavy podivínské (povídka Hastrman, Doktor Kazisvět aj.)

p. Týden v tichém domě – osudy obyvatel městského činžáku; maloměšťáci s předsudky, pokrytectvím, zištností, morální zchátralostí (rodina Ebrových) i chudina (®anynka, mládenec);

forma próz: povídka (Týden v tichém domě), novela (Doktor Kazisvět, Hastrman), dopis (Psáno o letošních dušičkách), deník, zápisník (Figurky)

kompoziční podobnost novel: detailní popis a charakteristika postav na začátku, vysvětlení přezdívek, pak příběh s úvodní větou o počasí, překvapivý závěr

Nerudův přínos: po Máchovi opět velký básník – spojil světovost s češstvím, osobní postoj se společenským a národním tvůrce sociální balady rozsáhlé spektrum lyriky (intimní, přírodní, vlastenecká, úvahová) vynikající fejetonista novátor české prózy – umění vypravěčské, charakterizační a popisné; lidovost a demokratismus zájem o městské prostředí a nižší společenské vrstvy život zobrazen bez idealizace, realisticky; často satirický nebo ironický pohled rozmanitost forem jazyk plní funkci charakterizační a odpovídá i tematické rovině

Vítězslav Hálek (1835–1874)  Mělnicko; venkov; Nerudův přítel; studium filozofie

Dílo novinář: Národní listy, organizátor kulturního života (Umělecká beseda)

Básník – zpoč. vliv Máchy a Byrona  lyrickoepická báseň Alfred

– epika – sb. Pohádky z naší vesnice (sociálně-kritický postoj)

– lyrika – sb. Večerní písně – optimismus a radost ze života (× Nerudův pesimismus); lehká, zpěvná forma; prosté, citové verše; inspirace: šťastná láska, vztah k přírodě;

lyrika:  osobní, intimní, milostná (láska k ženě), např. básně X, XVIII – oslava pozemské lásky, přírodní motivy, náboženský motiv (modlitba, sepjaté ruce) přírodní (harmonie v přírodě vzorem pro člověka), např. báseň I – Přilítlo jaro zdaleka (jarní příroda, vnímaná všemi smysly) společenská (oslava národa a umění, odpovědnost umělce ve společnosti), např. básně LI – Kdo v zlaté struny zahrát zná, LXI – Nekamenujte proroky (umělec, básník = mluvčí národa, prorok)

sb. V přírodě – obraz rodného kraje, symbolický význam: harmonie, klid × lidská společnost plná rozporů

prozaik – povídkář

témata:  vztahy rodičů a dětí, výměnkářská otázka: p. Na vejminku touha po majetku; zatvrzelost a neústupnost vesnických lidí; peníze určují lidské vztahy: p. Muzikantská Liduška (o lásce, které rodiče nepřáli) sociální struktura vesnice, vztahy mezi lidmi – p. Na statku a v chaloupce – kontrastní prostředí: blahobyt × chudoba, sedlák Líska × Jíra a Lenka, rozvrácená rodina × spokojenost a lidské štěstí

2) Próza

úsilí o současný společenský román i o témata historická

venkovská próza:

Karolína Světlá (1830–1899)
autorka povídek a románů; příběhy emancipovaných ženských hrdinek – vzory pro národní společnost (dovedou se zříci osobního štěstí a obětovat se)

– tzv. ještědské romány – vrchol tvorby, 5 příběhů žen, prožívajících konflikt mezi láskou a mravní povinností; v závěru vítězství odpovědnosti; úsilí o realismus, ale ještě prvky romantismu:

– romány Vesnický román, Kříž u potoka, Kantůrčice, Frantina, Nemodlenec

– povídka Hubička – o lásce Vendulky a Lukáše; v úpravě Elišky Krásnohorské libretem k Smetanově stejnojmenné opeře

– povídka Černý Petříček – z pražského prostředí z dob mládí autorky

– román s historickou tematikou (z doby josefinské) Zvonečková královna

sociální román:

Jakub Arbes (1840–1914)
zájem o sociální problémy, novinář

– román Kandidáti existence – pokus pomoci dělnictvu (vliv utopického socialismu)

– román ©trajchpudlíci – o tiskařských dělnících z pražských barvíren kartounů

– tvůrce romaneta = próza nevelká rozsahem, s dramatickým a dobrodružným, fantastickým dějem a výraznou pointou; zdánlivé záhady vysvětleny logicky, vědecky např. Newtonův mozek – o stroji rychlejším než světelný paprsek; zpětný pohled (cesta do minulosti plné bojů)  protiválečné zaměření. Svatý Xaverius – o domnělé záhadě obrazu v malostranském kostele sv. Mikuláše

Ruchovci a lumírovci

další vzrůst hospodářské moci českého měšťanstva, ale spory o českou národní orientaci mezi staročechy (pasívní opozice) a mladočechy (aktivita) v boji státoprávním; vznik Českoslovanské sociální demokracie (1878) – boj o rovné volební právo; rozmach národního hnutí v celé Evropě

1) Poezie

formování dvou literárních skupin nové generace, návaznost na májovce:

a) ruchovci – tzv. škola národní (S. Čech, E. Krásnohorská, dočasně J. V. Sládek, L. Quis); 1868 almanach Ruch (na počest položení základního kamene k Národnímu divadlu); časopis Osvěta; v tvorbě: v popředí ideje národního obrození; bojové, vřelé vlastenectví, důraz na domácí tradice (ot. národní a sociální), slovanství, historismus, zájem o venkov; dominantní postavení poezie (lyrika vlastenecká, úvahová, národní)

b) lumírovci – tzv. škola kosmopolitní (J. V. Sládek, J. Vrchlický, J. Zeyer); časopis Lumír, od r. 1877 redigovaný Sládkem; v tvorbě: úsilí povznést českou literaturu na světovou úroveň, vliv myšlenkových proudů cizích; původní tvorba i překlady; požadavek umělecké svobody; nové formy; poezie lyrická (zvl. intimní)

2) Próza

rozkvět románu historického (A. Jirásek, V. B. Třebízský, Z. Winter) a venkovského (K. V. Rais, T. Nováková, A. Stašek, J. Holeček); metoda kritického realismu

3) Drama

obraz minulosti (A. Jirásek); současná vesnice (L. Stroupežnický, bratři Mrštíkové, G. Preissová)

Významné osobnosti:

Svatopluk Čech (1846–1908)
 Benešovsko; básník i prozaik (satirik a fejetonista), novinář; ruchovec, vlastenectví; cesty do ciziny (Dánsko, Kavkaz)
Dílo
a) epika – epopeje

 historická témata – z husitství (Husita na Baltu, ®ižka), z pobělohorské doby (Václav z Michalovic)

 venkovská témata: Ve stínu lípy – oslava českého kraje, rodné země; 7 veršovaných veselých i smutných příběhů, které si vyprávějí sousedi pod košatou lípou – idylický epos (klidný venkovský život bez rozporů; přírodní prostota) Lešetínský kovář – příběh venkovského kováře Václava a dcery Lidunky, kteří brání svůj majetek proti německému kapitálu Sekáči – o životě venkovských dělníků, odpor k útlaku

 alegorické básně, např. Evropa, Slavie (reakce na události doby) satiry ve verších, např. zvířecí epos Hanuman (obraz opičího města, proti chybám čes. národní povahy, národní lhostejnosti)

b) lyrika – politická, národní, vlastenecká (láska k vlasti, ideje národní a sociální svobody)

sb. Jitřní písně, např. b. Dosti nás – výzva k národnímu sebevědomí, boj proti malověrnosti, vliv slavné české minulosti

skladba Písně otroka – vrchol politické lyriky; obraz otroka – symbol nesvobodného člověka, národa i básníka; alegorická forma; 3 oddíly skladby:

 lyrické verše (vzpomínky na dávnověk)  epické jádro (romanticko-exotický příběh lásky otroka k otrokyni Zajmě, touha po svobodě, ale tragický závěr)  vrchol – závěr (básníkova vize budouc-nosti, naděje na svobodu = pohled dopředu, ale ještě řinčení okovů = pohled zpět, do skutečnosti)

rétorický, patetický verš, využití přirovnání, refrénu, apostrofy, metafory

c) próza – satiry (broučkiády) Pravý výlet pana Broučka do Měsíce

Nový epochální výlet pana Broučka, tentokráte do XV. století = ostrá kritika českého maloměšťáctví, zvl. staročechů; komický hrdina, pražský měšťák pan Matěj Brouček se octl uprostřed husitské Prahy (ve snu) – prchal z bitvy na Vítkově; jeho zbabělost, národní lhostejnost, bezcharakternost, prospěchářství, falešné vlastenectví v kontrastu se statečností a odhodláním husitů (Janek od zvonu)

Čechův přínos : rozvíjí dědictví Kollárovo (ideové – slovanství, formální – útočnost, patos) a Havlíčkovo (satira, humor)

Eliška Krásnohorská (1847–1926)
– literární kritička (proti tzv. kosmopolitismu Vrchlického a lumírovců)

– básnířka (intimní a přírodní lyrika, slovanství), např. sb. Z máje žití, K slovanskému jihu

– libretistka – k Smetanovým operám Hubička (podle povídky K. Světlé), Tajemství, Čertova stěna

– překladatelka (Puškin, Mickiewicz, Byron)

Josef Václav Sládek (1845–1912)
 Zbiroh (venkov); 2 roky v Sev. Americe (fejetony v Národních listech); původně ruchovec, pak přechod k lumírovcům (vydavatel Lumíra)
Dílo– básník

a) osobní (intimní) lyrika – zachycuje základní situace lidského života (život, smrt), lidskou bolest, osobní žal nad ztrátou první ženy, lásku k druhé ženě a dětem, k matce, stest po vlasti; forma elegie např. sbírky Básně, Jiskry na moři (b. Pevně dřímáš), Světlou stopou, Sluncem a stínem (b. V mé duši tisíc skřivánků) b. Na hrobech indiánských (sb. Básně) – kontrast svobody a bezpráví, autorův soucit s Indiány; násilí amerických kolonialistů (ironicky ”příchod osvěty”, civilizace, touha po zisku); krásy americké přírody

b) sociální a vlastenecká lyrika, např. b. Role chudých (sb. Na prahu ráje) – hluboký vztah k domovu, venkovu; sociální nespravedlnost; b. Točič (sb. Světlou stopou) – o tiskařském dělníkovi a jeho snu o štěstí; b. Silen buď (sb. V zimním slunci) a b. Hlavy vzhůru (sb. Ze života) – výzva k národní hrdosti a sebevědomí, víra v lepší budoucnost

c) oslava venkova a selství – rolník = symbol národní nezdolnosti; hluboký vztah k přírodě, obrazy vesnice; např. sb. Selské písně a České znělky, b. Velké, širé, rodné lány – obraz letní přírody přede žněmi; rozlehlost krajiny, barvitost (zlatá a modrá barva), autor vnímá přírodu všemi smysly

d) klasický básník pro děti – obrazy ze světa dětí, učí lásce k rodičům, domovu, vlasti, přírodě; prostý, srozumitelný výraz, zpěvnost; 3 sbírky – Zlatý máj, Skřivánčí písně, Zvony a zvonky, např. b. Lesní studánka

e) překladatel, zvl. z angličtiny – Longfellow, Byron, Burns, 33 dramat Shakespearových

Sládkův přínos:

 básník českého lidu, jeho domova, vlasti, boje za národní svobodu

 hluboká procítěnost veršů i projev vzdoru

 prostý, hutný, střídmý jazykový výraz

 zakladatel české básnické tvorby pro děti

Jaroslav Vrchlický (1853–1912)

 Louny; studium filozofie; profesor srovnávacích literatur na pražské univerzitě; vytvořil nejbohatší a nejvšestrannější dílo (80 bás. sbírek, celkem 270 knih); vykonal práci celé generace (to, co jiné literatury vytvářely po celá staletí)

Dílo

a) poezie – asi 4 tisíce básní

– intimní lyrika

 v raném období – láska k ženě, dětem, rodině, pocit štěstí, např. sb. Dojmy a rozmary, Eklogy a písně  pozdní lyrika – obrat od vyznavače lásky k životu k rezignaci a samotě (vliv osobního zklamání, životní tragédie – manželská krize a nepochopení mladou nastupující generací i vliv situace společenské v 90. letech) např. sb. Okna v bouři, b. Za trochu lásky šel bych světa kraj – vyjádření smutku, protikladnost zpovědi: odmítá lásku, ale touží po ní

– přírodní lyrika – obrazy přírody splývají s obrazy básníkových šťastných chvil života – sb.Strom života

– vlastenecká a reflexivní lyrika – o budoucnosti národa, láska k českému jazyku, např. sb. Má vlast, Písně poutníka; rétorika a patos

– formalistní lyrika, např. v sb. Hudba v duši – mnohotvárnost forem, experimentální přístup k básnickým útvarům u nás dosud neznámým (ritornel, rondel, rondó, balata, rispet, sestina aj. vedle sonetů, villonských balad), z orientálních forem např. gazel; totéž i ve sb. Dojmy a rozmary, Moje sonáta, Sonety samotáře

– epika cyklus Zlomky epopeje (básnické dějiny lidstva – podle vzoru Hugova); epické příběhy, reflexe, obraz vývoje lidstva, zklamání z přítomnosti, např. sb. Duch a svět (4 oddíly – úvahy o vztahu člověka a vesmíru, o otázkách mravních, oslava řecké antiky, křesťanství); b. Spartakus – vzpoura otroků v stv. Římě;

sb. Selské balady – vlastenecká a sociální tematika, sociální balady; působivý obraz selských bojů proti panskému útisku v 15. – 18. stol.; postavy Ulického, Koziny, selských rebelů × krutých feudálních pánů (Lorecký, Lomikar, hrabě Breda); b. Lorecký ze Lkouše – podle skutečné události v ©amonicích u Písku; Lorecký zabit i se svými dvěma syny; vůdce rebelů Petr Dulík; naturalistické drastické obrazy b. Balada vánoční – selské povstání 1680; zajatí sedláci bez soudu pověšeni na nejbližší stromy b. Hrabě Breda – jeden z největších utiskovatelů poddaných – potrestán za své násilí

úsečnost, sevřenost vyjádření, výrazné charakteristiky postav

b) drama veselohra Noc na Karlštejně – zápletky vyplývají ze zákazu přístupu žen na hrad;

melodramatická tragédie Hippodamie (s hudbou Zd. Fibicha) – trilogie Námluvy Pelopovy, Smír Tantalův, Smrt Hippodamie); čerpá z řecké mytologie

c) překlady světové poezie i dramatu (z 18 světových literatur) – Hugo, Rostand, Baudelaire, Dante, Petrarca, Tasso, Calderón, Byron, Shelley, Poe, Ibsen, Goethe, Schiller, Mickiewicz, Whitman aj.

Vrchlického přínos:

 výraz hlubokého prožitku z milostného citu (láska šťastná i zrazená)

 upřímnost a otevřenost, láska k lidem a přírodě

 obrazové bohatství (metafory, přirovnání, nadsázka)

 v překladech uvedl ve známost řadu autorů

 připravil půdu pro impresionismus a symbolismus

 největší český básník min. století (ač generace 90. let – Machar – Vrchlického kritizovala, následující generace ocenily hodnoty jeho díla; dovršil úsilí o světovou úroveň čes. literatury

Julius Zeyer (1841–1901)
 Praha; básník, prozaik a dramatik; novoromantik; studium jazyků a literatur, dějin umění a filozofie, vychovatelem v Rusku; cesty – Německo, ©védsko, Itálie, Řecko, Turecko, ©panělsko, Tunis ap.; kontakty se světovou literaturou záliba v cizích látkách, zájem o historii
Dílo

a) poezie, zvl. epika – z čes. národních dějin – skladba Vyšehrad, Čechův příchod (inspirace pověstmi), z cizích dějin – Karolínská epopeja (o rytířské družině Karla Velikého)

b) próza: román Ondřej Černyšev – z prostředí carského dvora 18. stol.;Román o věrném přátelství Amise a Amila (starofrancouzské téma – rytířský středověk), román Jan Maria Plojhar – psychologický román s autobiografickými prvky (tragický příběh snílka), povídka Dům U tonoucí hvězdy (příběh českého medika a jeho umírajícího slovenského přítele v Paříži), Tři legendy o krucifixu – náboženská tematika (osudy ukřižovaných lidí)

c) drama: romantická pohádka podle slovenského námětu Radúz a Mahulena (se scénickou hudbou Josefa Suka) – o síle opravdové lásky princezny Mahuleny k princi Radúzovi, která zachraňuje před mocí zla