Český jazyk a literatura

Maturitní otázky

11 : Realismus v evropských literaturách

Charakteristika období – rozvoj přírodních a technických věd Znaky realismu + kritický, F, A, R

Převládl v literatuře 2. pol. 19. stol. (z lat. realis = věcný, skutečný; realita = skutečnost); vliv rozvoje přírodních a technických věd, filozofie (zvl. pozitivismu: skutečné je to, co lze dokázat smysly, tedy pozitivně; Auguste Comte); prosazení exaktního myšlení (vědecké postupy založeny na matematických výpočtech a metodách); snaha uplatnit tytéž vědecké postupy i v literatuře; literatura je chápána jako vědecká analýza společnosti

znaky: pravdivý obraz skutečnosti (bez idealizace); přesné a všestranné studium života společnosti a nitra člověka typizace (na jednotlivém je zobrazeno obecné); literární hrdina se proměňuje, vyvíjí; někdy je jeden ústřední hrdina nahrazen kolektivem  objektivní přístup ke skutečnosti (autor není účasten, stojí jakoby nad příběhem, svůj názor uplatňuje výběrem faktů, tématu, postav)  kritika nedostatků ve společnosti (odtud název kritický realismus) román je analýzou skutečnosti; oslabuje se sevřený děj nové výrazové prostředky: hovorová řeč, nářečí, archaismy ap.

Naturalismus – krajní směr realismu; aplikuje teorii dědičnosti nebo determinaci prostředím na literaturu  člověk je omezen svou biologickou podstatou, zobrazen jako výsledek vlivu prostředí a dědičnosti; lat. natura = příroda

Francie

Honoré de Balzac (1799–1850) – zakladatel realismu

– cyklus Lidská komedie – téměř 100 románů, obraz francouzské společnosti od francouzské revoluce; důkladný popis různých prostředí i postav všech společenských vrstev; měšťácká dravost, mamonářství, touha po moci a zisku, pokrytectví

– např. román Otec Goriot – z prostředí měšťanského penzionu; ústřední (titulní) postava – bohatý kupec, který svým dcerám rozdělil majetek a byl pak jimi opuštěn; Evžen Rastignac – mladý muž ”na vzestupu”, zpočátku sympatický, ale formován prostředím, jeho charakter se mění (honba za kariérou); Vautrin – uprchlý zločinec, zlý, cynický, ovlivňuje Rastignaca (jak být úspěšný v dravčí společnosti); prolínání osudů několika postav; mravní hodnoty přepočítávány na peníze, majetek; jakýkoli cit, je-li upřímný a otevřený, je považován za slabost; podrobné popisy města, ulic, domů, zařízení bytu; jazyk charakterizuje postavu i prostředí; realistický román encyklopedický

– román Eugenie Grandetová – o lakomci, který zničí štěstí své dcery, aby vyplacením věna nezmenšil své bohatství

– román Ztracené iluze – venkovský básník Lucien Rubempré poznává v Paříži rub a líc umělecké slávy (úspěch záleží na zájmu těch, kterým umělec slouží); dilema: žít čestně × zaprodat se

– román Lesk a bída kurtizán – o vztazích nejvyšších vrstev s podsvětím

Gustav Flaubert (1821–1880) – mistr zobrazování lidských vášní a citových vztahů

– román Paní Bovaryová – hlavní hrdinka Ema, dcera bohatého sedláka, trpí v zajetí nudného měšťanského prostředí, touží po přepychu, romantice, hledá smysl života, utíká před banalitou k nové lásce, ale deziluze ji zabíjí; Emin manžel – venkovský lékař Karel Bovary – je sice dobrák, ale omezený člověk; lékárník Homais – upovídaný, plný frází o pokroku, měšťák, patolízal; realistický román psychologický

– román Citová výchova – příběh rozčarování z prázdného života měšťácké společnosti; autobiogr. rysy

Guy de Maupassant (1850–1893) – mistr povídky a novely; převaha popisu a vypravování

– povídka Kulička – z prusko-francouzské války, o nevěstce, kterou zbabělí spolucestující pohrdají, ač všechny zachránila

– román Miláček – o pařížském novináři, který k rychlému vzestupu bezohledně využívá žen

Émile Zola (1840–1902) – představitel naturalismu (teoretik i tvůrce); vývoj tvorby od studia člověka (”lidského živočichopisu”) a jeho pasivity přes kritiku společnosti až k obrazu lidské aktivity; – román Tereza Raquinová – hrdinka je hříčkou vlastních sklonů a vrozených chyb, výsledek vlivu prostředí a dědičnosti, zbavena vlastní svobodné vůle – románový cyklus Rougon–Macquartové, např. – román Zabiják – z prostředí pařížských krčem, vliv alkoholu na morální svědomí, kritický tón – román Germinal – z prostředí hornické stávky – romány Nana, Lidská bestie – obraz vysoké společnosti a polosvěta

Anglie

počátky realismu – viz Defoe, Swift

Charles Dickens (1812–1870) – kritika sociální nespravedlnosti, obraz osudů nešťastných dětí bez domova a rodiny (vlastní životní zkušenost)
– např. romány Oliver Twist, David Copperfield, Malá Dorritka

– vrcholný román Kronika Pickwickova klubu – široký obraz soudobé Anglie, kritický postoj k jejím institucím, úsměvný humor;

– dva vynikající typy: Samuel Pickwick – v jádru dobrý člověk, ale maloměšťák, trpí přehnanou představou o vlastní důležitosti; stále něco předstírá, navenek je strojený, nepřirozený, tím směšný, autorem jemně ironizovaný; původně komická figurka se mění v charakterního hrdinu × Samuel Weller – vyniká lidovým vtipem a přirozeným humorem; lidový jazyk; realistický román humoristický

William Makepeace Thackeray (1811–1863) – kritičtější, výsměšnější pohled na anglickou společnost
Kniha o snobech – o kariérismu, hlouposti

Rusko

odraz carského samoděržaví, sociálních konfliktů, touhy po svobodě

Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809–1852– realismus spjatý s romantismem

– satirická komedie Revizor – kritika úplatkářství, lidské hlouposti, podlézavosti, omezenosti, pokrytectví; protiklad omezeného vládce malého města, pokrytce (= policejní direktor) a podvodníka, vychytralého prospěcháře, který se vydává za revizora (= Chlestakov)

– román Mrtvé duše – otřesné svědectví o nevolnickém Rusku, o statkářích; hlavní hrdina statkář Čičikov zbohatl kupováním ”mrtvých duší” (nevolníků), za něž zdarma získával půdu v méně zalidněné oblasti

Ivan Sergejevič Turgeněv (1818–1883)– povídkové pásmo Lovcovy zápisky–rámcové postavy:autor– lovec a jeho průvodce Jermolaj; obrazy ruské přírody a života na venkově, kritika nevolnictví; řetěz scén ze života statkářů a nevolníků–román Otcové a děti–střetnutí dvou generací,rozvrstvení ruské statkářské společnosti

Lev Nikolajevič Tolstoj (1828–1910)

– historický román – epopej Vojna a mír (4dílný) – z doby napoleonských válek; bohatá galerie postav ze všech vrstev společnosti (téměř 250); bitva u Slavkova, tažení na Moskvu, Napoleonův ústup; hlavní postavy: Pierre Bezuchov – názory autorovy (hledá smysl života) × šlechtic Andrej Bolkonský; Nataša Rostová, z historických postav Kutuzov, Napoleon

– psychologický román Anna Karenina – dva milostné rodinné osudy: vášnivá láska A. Kareniny k mladému důstojníku Vronskému, končící sebevraždou × milostné štěstí manželů Levinových; hluboká analýza citových a duševních stavů člověka, psychologie lásky

Fjodor Michajlovič Dostojevskij (1821–1881) Jeho tvorbu poznamenal tragický život (za účast v pokrokovém hnutí odsouzen k smrti, omilostněn, život ve vězení, sibiřské vyhnanství  zájem o nejubožejší trpící lidi ve velkoměstě, zvl. v Petrohradě; filozofie pokory, soucitu a odpuštění; mistrná psychologie postav

– román Zločin a trest – studie o lidském svědomí; hlavní hrdina – chudý petrohradský student Rodion Raskolnikov musí pro nedostatek prostředků přerušit studia; pro peníze zabil starou lichvářku a její sestru, po těžkém vnitřním boji se přiznal (úvaha – zda silný jedinec má právo zabít člověka, i když je to bezcenný ničema); využití vnitřního monologu (výčitky, úvahy); realistický filozofický román

– podobně i romány Bratři Karamazovi (otcovražda a hledání viníka mezi třemi syny), Idiot (o zchudlém šlechtici Myškinovi, kterého okolí pro jeho dobrotu označuje za idiota, ač svou ušlechtilostí vyniká nad ostatními), Uražení a ponížení

Anton Pavlovič Čechov (1860–1904) – zakladatel lyrického a psychologického dramatu
lyrické drama – potlačena dějovost, v popředí lyrické partie, patos, jemné dialogy, emocionálnost; děj nemá tradiční kompozici, dramatičnost i tragičnost vyrůstá z nitra postav; hledání životních jistot, kritika ruské společnosti, naznačeny perspektivy šťastného života

– např. drama Racek, Strýček Váňa, Tři sestry, Višňový sad;

– autorova účast s lidským osudem, pochopení pro smutek; různé vrstvy ruské inteligence – rozčarování životem, diskuse o lepším světě

– humoristické a satirické povídky – umění zkratky a náznaku, např. Pavilon č. 6

Polsko

Henryk Sienkiewicz (1846–1916)

– historické romány Křižáci (boje Poláků proti křižákům zač. 15. stol., bitva u Grünwaldu)

– trilogie Ohněm a mečem, Potopa, Pan Wołodyjowski (boje Poláků proti ukrajinským kozákům v 17. stol.; milostný motiv: tragická láska Zbyška z Bogdanče k Danušce, dceři Juranda ze Spychova)

– román Quo vadis (ze starověkého Říma, vláda Neronova, pronásledování křesťanů)

Bolesław Prus (1847–1912) – historický román Farao (boj egyptského vládce Ramsese XIII. s církví o moc)

– román Loutka (rozkvět a úpadek liberálního varšavského měšťanstva)

Severská literatura

norský dramatik Henrik Ibsen (1828–1906) – romanticko-realistická dramatická báseň Peer Gynt – název podle populární postavy norských pohádek, fantasty, rváče a dobrodruha, je neschopen zmáhat překážky, sní a promarní vše, i lásku Solvejžinu; prolínání pohádkového světa s filozofickými úvahami o životě – dramata s naturalistickými rysy – Divoká kachna, Hedda Gablerová – dramata ze současnosti – Nora, Nepřítel lidu, Opory společnosti (kritika měšťácké morálky)

dánský prozaik, pohádkář Hans Christian Andersen (1805–1875) – Pohádka mého života (vzpomínková próza, vlastní osudy)

USA

Mark Twain (1835–1910)– novinář a humorista; – romány Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna – zážitky z dětství, kritika maloměstského života; využití hovorového jazyka