Český jazyk a literatura

Maturitní otázky

18 : Satira, humor, kritika v české literatuře

sociální satiry – (kritika ze stanoviska nižších vrstev)

Píseň veselé chudiny (o bídě;vtip, ironie) = žákovská, vagantská poezie

Podkoní a žák (spor studenta a panského služebníka o tom, kdo se má lépe; ironie a trpkost); forma dialogu, živý, přístupný jazyk

Satiry Hradeckého rukopisu

– autoři neznámí (i z měšťanstva)

– poprvé kritika nedostatků světských i církevních, obraz měšťanského života

– Desatero kázanie božie – veršované kázání, útok na hříšníky; autor jim vyhrožuje formou přirovnání (osud trubců v úle)

– Satiry o řemeslnících a konšelích – kritika nepoctivosti a okrádání; výhrůžka méně útočná (peklem)

– bajka O lišce a džbánu – veršované exemplum (krátké vyprávění s poučením)

Karel Havlíček Borovský (1821–1856)

klasik české politické satiry
 Borová u Přibyslavi; studium na gymnáziu v Německém Brodě, kněžský seminář v Praze (vyloučen), pobyt v Rusku jako vychovatel  Obrazy z Rus (kritika carské samovlády); liberál (jako Palacký); po revoluci 1848 – proti reakci vídeňské vlády  pronásledován a souzen, 1851 policejně odvezen do vyhnanství do Tyrol (Brixen), kde vznikly jeho satiry

literární kritik:

boj o umění pravdivé, hodnotné – Kapitola o kritice

básník, satirik, epigramatik:

Epigramy – krátké, satiricky útočné básně s pointou; Havlíčkův kritický poměr k životu a světu;

ironicky věnovány Církvi, Králi, Vlasti, Múzám, Světu (5 oddílů);

útok na katolickou církev (Z historie literatury české), byrokracii a stát (Etymologický, Selský, Demokratský), na nezdravé jevy v národním životě (Verba docent, exempla trahunt, Poeta laureatus)

satiry – vrchol tvorby:

Tyrolské elegie

podnět a inspirace: vlastní zážitek

téma: zatčení, cesta do Brixenu, život ve vyhnanství; obraz tragédie osobní i národní

záměr: boj proti reakci státu, kritika policejního systému, pokrytectví; opovržení rakouskou vládou

Křest sv. Vladimíra (torzo)

inspirace Nestorovým Letopisem ruským

téma a záměr: kritika absolutismu jako způsobu vlády, katolické církve (Jezovitský marš), pokrytectví, zištnosti

forma vyjádření:groteskní děje se odehrávají zdánlivě v dávných dobách vznikajícího ruského státu za knížete Vladimíra (pro oklamání cenzury), ale aktualizace – kritika rakouské vlády, výsměch, ironie

Král Lávra

téma: parafráze rozmarné veršované pohádky irského původu o králi s oslíma ušima

záměr: narážky na dobovou situaci, omezenost, tupost a zloba panovníka

společné znaky satir:

výraz odporu proti jakémukoli násilí a útlaku; kolektivní historická a politická zkušenost národa

Karel Čapek

světově známý spisovatel, novinář (tvůrce tzv. sloupku), překladatel

Ze života hmyzu (spoluautorství s J. Čapkem) – prvky expresionismu; – kritika lidských chyb a nedostatků – obrazně na jednání jednotlivých druhů hmyzu (mravenci, motýli, chrobáci aj. = výrazné typy lidí, nositelé sobectví, vládychtivosti, povrchnosti, lakomství, netečnosti ap.); postava tuláka – pozoruje hmyzí hemžení, hledá smysl života

Jaroslav Hašek (1883–1923)
 Praha, pobyt na Lipnici u Havlíčkova Brodu; bohémský život a tuláctví odpor k společnosti, měšťáctví; předválečný anarchista, protiměšťácký humorista, za války voják rakouské armády, přešel do ruského zajetí, vstoupil do československých legií, po říjnové revoluci 1917 do Rudé armády (osvětový politický pracovník, novinář); 1920 návrat do Čech

– humoresky k zábavě a satirické povídky (např. soubory Trampoty pana Tenkráta, Můj obchod se psy aj.)

– satirický román Osudy dobrého vojáka ©vejka za světové války (4 dílný, nedokončený) – geniální satira na rakouský militarismus, světový humoristický román o válce;

– hlavní postava – ©vejk = literární typ: člověk válečné doby, hájící své právo na život; jeho dvojjakost: prostomyslný dobrák nebo moudrý blázen (předstírá idiotství, válce se brání svým chytráctvím); rafinovaná loajálnost – uvádí k absurdnosti všechny rozkazy, zákony, zájmy státu, ale i destruktivní živel – vytváří zmatek, rozklad armády zevnitř; intenacionální typ dobově podmíněný (umí prohrát válku tomu, kdo ho do ní pošle); představitel lidového odporu proti násilí, válce, militarismu a ponižování člověka

©vejkovi nadřízení – oddaní služebníci rakouské armády – nadporučík Lukáš, poručík Dub, kadet Biegler, hejtman Sagner, polní kurát Katz aj., představitelé vládní moci (byrokraté rakouského státního aparátu) zobrazení groteskní nadsázkou (ztělesnění zla, hlouposti, omezenosti, povýšenosti nebo chorobné ctižádostivosti)

– význam:

obraz surovosti a nesmyslnosti války, výsměch, protest proti ní

Karel Poláček (1892–1944)
prozaik (kritik a humorista), novinář (Lidové noviny)
 Rychnov nad Kněžnou, z židovské kupecké rodiny  zájem o malé město a život českých ®idů; r. 1914 na frontě; za okupace zahynul v koncentračním táboře Osvětim

• satirický obraz českého maloměšťáka v období kolem 1. světové války – maloměšťáctví ohrožuje lidstvo (není směšné, ale nebezpečné)

Josef ©kvorecký (1924)

– prozaik, nakladatel; od r. 1969 univerzitním profesorem v Torontu; tam v r. 1971 založil nakladatelství českých knih Sixty – Eight Publishers (s manželkou, spisovatelkou Zdenou Salivarovou)

Tankový prapor (o vojenské službě v 50. letech – omezenost důstojníků, ale jejich absolutní moc × prostí vojáci) – žánr groteskního satirického románu;