Český jazyk a literatura

Maturitní otázky

8 : Romantismus

Charakteristika období

Představitelé : F – Ruso a N – Gete, Schüler

Romantismus – hl. hrdina, znaky, žánry

Světový rom. : Grimové– N, Novalis, A– Büro, Scott, R– Puškin

Český rom. : K.H.Mácha, Tyl, Erben

literární směr (ve všech evropských literaturách) i životní postoj (touha po svobodě)

vznik – v období mezi dvěma revolucemi (1789 ve Francii a 1848 v Evropě); naděje na nové společenské uspořádání (volnost, rovnost, bratrství) nesplněny zcela (revoluční zvraty, napoleonské války, policejní režimy), proto nespokojenost člověka, buřičství

znaky:  důraz na city a fantazii (× osvícenský a klasicistní důraz na rozum)  protiklad snu a skutečnosti, jedince a společnosti (individualismus)  pocit osamění, odcizenosti východiska: obdiv k minulosti, mystice, k lidové slovesnosti a k přírodě, exotice; únik do vlastního nitra  ústřední hrdina splývá s autorem; je výjimečný, neschopnost a nezájem přizpůsobit se (vyvrženec společnosti, loupežník, vrah, kat, cikán) časté téma – nešťastná láska neúspěšné buřičství  světabol, skepse (spleen, chandra)  nové estetické hodnoty a subjektivní vztah ke skutečnosti; kontrastnost, smysl pro barvitost, hudebnost, zvukomalebnost jazyka, obraznost  slovesné druhy a formy – obliba poezie, zvl. lyrickoepické básně (balady), veršované povídky, romány, dramatické básně; v próze zvl. historická povídka a román

romantismus se obvykle nevyskytuje v čisté podobě, ale s prvky klasicismu, preromantismu, sentimentalismu nebo realismu.

v hudbě: německé – C. M. von Weber, F. Schubert, R. Schumann, italské – G. Rossini, polské – F. Chopin

ve výtvarném umění: E. Delacroix, čeští malíři A. Kosárek, J. Navrátil

přelom 18. a 19. stol. – poezie ”modrého květu”

Svět

Německo

Novalis (1772–1801) – sb. Hymny noci – kontrast dne, života (světla) a noci, smrti (tmy)

– nedokončený román Heinrich von Ofterdingen – středověký básník hledá ”modrý květ” = symbol pravé poezie a života

bratři Grimmové (Jakob a Wilhelm) – vztah k lidové tvorbě a germánské mytologii – vydali německé lidové pohádky

Heinrich Heine (1797–1856) – Kniha písní – lyrická sbírka o 5 částech (subjektivní prožitky, nešťastná láska, ironie)

Anglie

George Gordon Byron (1788–1824) – moderní epos Childe Haroldova pouť – autobiografické rysy, putování hlavního hrdiny po Evropě, zvl. na jih, do Řecka; obdiv k slavné minulosti a k přírodě × protest proti nesvobodě a tyranství v současnosti; byronismus – spor hrdiny se světem, osamocený boj za svobodu proti tyranům, světabol (spleen)

– romantické básnické povídky Džaur, Korzár, Lara (lyrickoepické skladby – děj s prvky lyriky, reflexe, popisu)

– dramatické básně Manfred, Kain

Percy Bysshe Shelley (1792–1822) – lyrická dramatická báseň Odpoutaný Prométheus

– obměna staré antické báje o hrdinovi, který se vzepřel bohům a přinesl lidem oheň  hrdý vzdor proti osudu a moci = titanismus; kontrast lidskosti a božské tyranie, víra v konečné vítězství dobra:

Walter Scott (1771–1832) – básník, sběratel lidových skotských balad, prozaik (historické romány)
– např. Ivanhoe – děj z anglické historie z konce 12. stol., napětí, milostná tematika, prostředí rytířských soubojů, atmosféra hrdinství, cti, nadšení, vlastenectví

Emily Brontëová (1818–1848) – období viktoriánské Anglie; román Na větrné hůrce

Francie

François René de Chateaubriand (1768–1848) – básnická povídka Atala – návrat ke křesťanství a mystice před ”rozvratem” doby, únik do minulosti, prostředí exotické americké přírody, příběh nešťastné lásky Indiána ©akty a dívky Ataly, zasvěcené matkou Bohu; barvitost, biblický patos, zvukomalebnost

Victor Hugo (1802–1885) – básník, prozaik, dramatik
– básnický cyklus Legenda věků (3dílný) – obraz vývoje lidstva k humanitě; kontrastnost, motivy nešťastné lásky; vliv na Vrchlického, Machara

– drama Ruy Blas

– próza – román Chrám Matky boží v Paříži – součást volné prozaické trilogie (r. Dělníci moře, Ubožáci); Paříž 15. stol. za Ludvíka XI., obraz královského dvora, církevních hodnostářů i spodiny lidstva; kontrast krásy a ošklivosti (Esmeralda × hrbáč Quasimodo), zla a ušlechtilosti (pokrytecký kněz Froll × Quasimodo); dramatický dějový spád

Stendhal (1783–1842) – přechod mezi romantismem a realismem; psychologická próza

– román Červený a černý – příběh Juliena Sorela, jeho ctižádostivost a snaha vyniknout ve společnosti i cestou pokrytectví a přetvářky; barvy symbolizují vojenskou uniformu a kněžskou kariéru

– román Kartouza parmská – příběh mladého šlechtice, dějiště v Itálii a v bitvě u Waterloo; intriky, pokrytectví, tragický konec

Alfred de Musset (1810–1857) – román Zpověď dítěte svého věku – intimní a generační román s autobiografickými rysy (vztah k spisovatelce G. Sandové), drama Se srdcem divno hrát (jemná povahokresba a lyrická atmosféra)

U nás

složitější situace 30. let – hlavní úkol literatury = výchova k vlastenectví (Tyl); tento požadavek zpomaluje rozvoj romantismu

Karel Hynek Mácha (1810–1836) nejvýznamnější a nejdůslednější básník českého romantismu  Praha, studium práv; záliba v cestování (okolí Prahy, Krkonoše, východní Čechy, zříceniny hradů, Itálie) a v divadle (ochotník); krátce advokátním praktikantem v Litoměřicích; tam těsně před sňatkem s Lori ©omkovou, matkou svého syna, zemřel na následky nemoci a vyčerpání; tamtéž pohřben, ale v r. 1939 jeho ostatky převezeny na vyšehradský hřbitov

Dílo: poezie, próza, fragmenty dramat, počáteční tvorba – německy; česky – vliv Jungmannův

první básně, např. V svět jsem vstoupil, Noc aj. vyjadřují:odpor k poměrům doby, pocit osamělosti a pesimismu, zklamání, protiklad snu a skutečnosti, krásy a ošklivosti, života a smrti, touha po lepším světě; jedinou jistotou je země

lyrickoepická báseň Máj (1836) – vrchol tvorby, základní dílo moderní české poezie

dějiště: krajina pod Bezdězem, u Doks, prostý děj: 3 tragédie (Jarmilina, Vilémova, obecně lidská) = jen východisko k filozofickým úvahám o smyslu života  ostrá kritika tehdejší společnosti (rozvrácená rodina, citová lhostejnost, mechanické chápání spravedlnosti); slova Vilémova (= autorova) jsou obžalobou společnosti

1. zpěv – obraz májové přírody, motiv lásky, první tragédie

2. zpěv – znázornění času: věčnost přírody × doba do popravy zločince Viléma

3. zpěv – vrchol básně – krása přírody × lidský osud; vyznání lásky k rodné zemi (apostrofa země – poslední pozdrav vězně; země – jediná jistota – kolébka, hrob, matka, vlast); vzpomínka na dětství – nejkrásnější období života

4. zpěv (závěr) – básníkovo ztotožnění se svým hrdinou i poutníkem, který se po letech vrací na popraviště:

”Hynku! – Viléme!! – Jarmilo!!!” úvaha nad tragikou lidského osudu

2 intermezza: 1. půlnoční popraviště 2. obraz horské přírody

umělecké prostředky: obraz přírody citově podmanivý, dynamický, barvitý (kombinace pastelových barev)

kompoziční princip kontrast (v rovině tematické i jazykové) dramatický vzestup, vrchol (3. zpěv) a sestup (jako drama)

subjektivizace epiky básníkovo ztotožnění s hrdinou

zvukové hodnoty díla: rytmus: vzestupný (jamb – viz zač. 1. a 2. zpěvu) a trochej

zvukosled: ”brunatné slunce rudě zasvitnulo”, ”bílých skví se šatů stín”

zvukomalba: nocí řinčí řetězů hřmot

dobový ohlas Máchova Máje: nepochopen současníky (potlačena významová stránka obsahu, zdůrazněna zvuková krása; subjektivní poezie se zdála nebezpečná; domněnka, že odvádí od vlasteneckých a národních zájmů – Čelakovský)

©aldova studie Mácha snivec a buřič – vyzdvihuje tři symboly Máje: symbol poutníka, vězně a země;

Máchův vliv na všechny další generace (např. májovci, Nezval, Hora – Máchovské variace ap.)

próza: román Cikáni – nejepičtější; složité lidské vztahy; život vyděděnců, romantické tragické zápletky, realistická kresba postav

povídky Obrazy ze života mého – lyričnost, autobiografické prvky

Pouť krkonošská – obraz přírody, básnická próza

Marinka – obraz pražské chudiny Na Františku; Marinka = ideál krásy × drastická skutečnost, prostředí chudoby

náměty historické:

román Křivoklad = 1. část zamýšleného 4 dílného cyklu Kat (Valdek, Vyšehrad, Karlštejn)

téma: vnitřní tragédie osamoceného člověka (Václav IV. a kat)